Břetislav Tureček: O čem nám zastánci globalizace neřekli
Benzín už se u některých českých pump prodává za víc než 40 korun a nejeden motorista začíná být opravdu zoufalý. Jako vysvětlení slyšíme rostoucí světové ceny ropy, a to se o válce proti ropné velmoci – Íránu – zatím jenom mluví. Pořád více se dostáváme do soukolí globální politiky a ekonomických zájmů. V jiných koutech planety jsou na tom však ještě hůře.
Česká republika není zdaleka jediný stát, kde dramaticky rostou ceny benzínu a potravin. V některých zaostalých zemích globální zdražování drtí chudé lidi daleko více než na bohatém Západě. Provázanost těch dvou světů však začíná být varovná.
Kdo by si třeba před lety pomyslel, že ceny obilí a s tím i ceny chlebových placek v Egyptě porostou kvůli tomu, že bohatý průmyslový svět žízní po biopalivech. Někdy mají tyhle souvislosti hodně konkrétní a hodně smutné podoby.
Mám rád kočky a Jeruzalém, kde bydlím, je těchhle polodivokých chlupatců plný. Když jdu někdy večer po městě, ze zvyku sleduju okolí popelnic, kde hledají potravu, nebo koukám po místech, kam dobré lidské duše kočkám nosí granule a nádobky s vodou. Přece jen, Izrael patří k těm bohatším zemím.
Nedávno jsem takhle v noci šel po Káhiře. Najednou se v temném zákoutí něco pohnulo a já si samozřejmě okamžitě představoval tlupy hladových koček. Přišel jsem tedy trochu blíž – a hodně jsem se zastyděl. V tom černém koutu pod schody se neschovávala potulná zvířata, ale mladá žena se dvěma malými dětmi. Pod sebou měly roztrhanou deku a večeřely suché chlebové placky. To nebyla profesionální žebračka, to byla paní, která už se ode dna možná nikdy neodrazí a její děti tam zůstanou s ní.
Nevím, nakolik takový osud káhirskou rodinu potkal jenom kvůli globálnímu zdražování pšenice, kterou Egypt ve velkém dováží a kterou ze světových polí vytlačují rostliny pro výrobu biopaliv. Představa, že podobných lidí jsou na celé planetě desítky miliónů, vůbec není povzbudivá. O tomhle nám přeci zastánci neřízené globalizace nikdy neříkali.
