Bolest v rozděleném kosovském městě
Kosovo slaví první výročí své samostatnosti. Dnes se tam už nestřílí, ale příběhy lidí ukazují, že zápas o jeho podobu pokračuje dál. V rozděleném městě Kosovská Mitrovica vás seznámíme s osudem Albánce, který se marně snaží dostavět svůj dům v srbské části města, který byl zničený během války před deseti lety, a vrátit se k normálnímu životu.
"Jmenuji se Ali Kadriju a jsem občan Kosova. Jak vidíte, snažím se dokončit rekonstrukci svého domu a domu mého bratra - malíře, který zahynul při masakrech před deseti lety. Ale jak je vidět, je to těžké," uvedl třiačtyřicetiletý muž.
Jeho tvář je poznamenaná životním osudem a připadá mi, jako by mu bylo o dvacet roků víc. Při vyprávění se mu někdy hlas zachvěl strachem. Dům koupil i s pozemkem před 25 lety od dalšího Albánce. Leží v severní části rozděleného města Kosovská Mitrovica. Z místa je dokonalý přehled na údolíčko, kde mají své domy Srbové. Právě to je zřejmě příčinou všeho, i když sám Ali tomu nerozumí.
"Dům mi ve válce zničily srbské polovojenské skupiny. Pak tady byli 5 let vojáci sil NATO a policisté mezinárodních sil mi pak zabránili v dostavbě mého domova," vypráví Ali Kadriju.
V průběhu mojí návštěvy přijeli situaci obhlédnout přímo na místo vojáci KFOR z Estonska a po nich ještě francouzští vojáci. S majitelem se pozdravili, ale napětí bylo citelné.
"Zpočátku mi dovolili pracovat aspoň dvě hodiny denně. To, co vidíte, je výsledek práce za 37 dnů. Stačil jsem udělat trochu oprav a dát okna, ale jak viděli, že se tak snažím, tak mě pak už vždy zatkli a odvedli, jen jak jsem vešel do domu," stěžuje si muž.
Pan Kadriju by prý dokázal dokončit opravu domu za dalších třicet dnů. Veškerý materiál si nosí nahoru na kopec po stráni, protože po silnici jej projet nenechají. Když jsme zdolávali přibližně 100metrové převýšení, můj tlumočník z albánštiny - profesí novinář - mě upozornil, že při jeho posledním rozhovoru s Alim na něj mířila palba z ručních zbraní.
"Přesně tam, kde teď stojíte, na mě stříleli Srbové ze samopalu, když jsem šel natáčet rozhovor s Alim, protože mu z místního elektrozávodu přišli zapojit elektřinu. Srbové ji pak ale znovu přerušili," svěřil se novinář.
Aliho dům stojí přibližně 300 metrů od více než dvaceti domů dalších Albánců a ti takové problémy nemají. Když se situace vyostří jako už letos několikrát, stavějí si svoje hlídky, ale nikdo je odsud nevyhazuje a nenutí odejít.
Ali Kadrija, který má ženu a tři děti, s nimi zatím bydlí v podnájmu 40 kilometrů odsud u hlavního města Prištiny. Vzdát se nehodlá. Zeptal jsem se na hodnotu, jakou jeho domy mají. "Cenou těchto budov je pro mě návrat domů. Za žádnou cenu bych je neprodal, protože jsou moje, na mém pozemku. Nevím jestli víte, že mi Srbové nabídli 1,2 miliónu eur, ale já jsem jim odpověděl, že nemají dost peněz, aby koupili mé domy," řekl.
Nahoru na kopec, odkud je výhled na všechny strany, přišli i dva policisté z řad zdejších Albánců. A v jejich vysílačkách se ozývalo hlášení v srbštině, že majitel je u svého domu s doprovodem. Ali Kadriju ví, že válka už skončila a chce se vrátit domů, kde se cítí nejsvobodněji. Nedůvěra, která vyrostla z utrpení na obou stranách, mu v tom zřejmě ještě na dlouhou dobu zabrání.
