Boj o Bílý dům: Představujeme volební tradice a rozebíráme vztah Spojených států k EU

Tisícová politická shromáždění, na kterých nechybí hudba ani stovky nafukovacích balonků a které provází bouřlivý potlesk voličů i emotivní proslovy kandidátů. Tak dnes vypadají prezidentské volby ve Spojených státech. První hlasování, ve kterém před více než dvěma sty lety uspěl George Washington, ale podobná politická show neprovázela. Jak vysvětluje Vladimíra Dvořáková z Fakulty mezinárodních vztahů na Vysoké škole ekonomické, tehdy ještě nebyla média ani politické strany dnešního typu.

První voliči amerických prezidentů? Bílí muži s majetkem

Přestože se volební právo od dob prezidenta Washingtona proměnilo, některá pravidla Američané dodržují dál. Například při rozhodování o termínu prezidentských voleb. Ten připadá vždy na úterý po prvním listopadovém pondělku. Hlasování ve všední den sice některým současným Američanům vadí, ale pro tehdejší voliče to bylo velmi praktické – už bylo po žních, takže občané měli čas jít k volbám, a zároveň stihli i nedělní mši.

Kandidáti v moderních volbách už se ale musí soustředit na každý detail a na kampani spolupracují odborníci na PR, rétoriku či marketing, jak upozorňuje Miloš Brunclík z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Díky rozsáhlým mediálním kampaním a pravidelným politickým sjezdům už můžeme říci, že volbou prezidenta žijí skoro celé Spojené státy. Koncem 18. století ale o budoucím prezidentovi mohlo podle Brunclíka rozhodovat jen zhruba 15 % obyvatelstva.

Úprava ústavy v roce 1870 už oficiálně dala hlasovací právo bývalým otrokům. Kvůli tehdejším pravidlům ale někteří stejně k volbám nemohli – třeba když neprošli testem gramotnosti. Trvalo desetiletí, než se pravidla změnila. Jedním z důležitých mezníků v historii prezidentských voleb pak byl rok 1920, kdy dostaly hlasovací právo ženy. Podle Vladimíry Dvořákové to znamenalo významné rozšíření základny voličů a přineslo to do politiky nové názory.

Současný systém voleb je oproti dobám George Washingtona složitější a poměrně zdlouhavý. Hlasování předchází výběr kandidátů uvnitř soupeřících stran. Samotná prezidentská volba ve Spojených státech je nepřímá, i když ani toto označení není podle Vladimíry Dvořákové úplně dostačující. O budoucím prezidentovi Američané rozhodnou 8. listopadu, z jejich hlasování ale vzejde nejdřív sbor volitelů. Ten bude hlasovat v prosinci a nový šéf Bílého domu složí slavnostní přísahu v lednu.

Vztah Spojených států a Evropské unie

Letos na jaře vyzýval na technoligickém veletrhu v Hannoveru dosluhující americký prezident Barack Obama Evropskou unii k jednotě. Už po 2. světové válce měla Amerika zájem na hospodářské obnově a stabilitě Evropy. Proto také vznikl Marshallův plán a Spojené státy podporovaly myšlenky Evropanů na integraci národních států do většího celku.

Postavení Evropy a Ameriky nebylo vždy úplně vyvážené. Třeba zatímco Američané k cestám do Evropské unie víza nepotřebovali, Spojené státy držely vízovou povinnost pro nové členské země a Řecko až do zavedení elektronické registrace cestujících v roce 2008.

Evropská unie a Spojené státy jsou dnes pro sebe navzájem největšími obchodními partnery. Denně si vymění zboží a služby za 2 miliardy eur. Už tři roky proto jednají o dohodě o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství zvané TTIP. Konec jednání ale zatím není v dohledu. Ani jeden z prezidentských kandidátů se k dohodě TTIP nehlásí - možná i proto, že velké emoce uvnitř Spojených států vzbuzuje i Transpacifická obchodní dohoda, kterou ještě Kongres neratifikoval.

Amerika ví, že má v Evropě stabilního partnera, který ji ale někdy dokáže překvapit. Amerika někdy počínání Evropanů nechápe. Poznal to i Alexander Vondra, který byl velvyslancem ve Washingtonu a později ministrem pro evropské záležitosti v české vládě. Podle něho Američany překvapuje zametání problémů pod koberec a nepružné rozhodování v rámci EU.