Boj o Bílý dům: Kdyby americký prezident zneužíval své kompetence, omezí ho Kongres

21. říjen 2016

Nejmocnější člověk planety - i tak se často říká prezidentovi Spojených států. Vede totiž světovou supervelmoc, největší ekonomiku a nejsilnější armádu. I přes významnou roli vyplývající z toho, že právě on má v rukou americkou výkonnou moc, čelí prezident různým omezením. S důsledným vyvažováním moci mezi vládou, soudy a zákonodárci počítá americká ústava.

Když prezident Lyndon Johnson v polovině 60. let rozhodl o vstupu amerických vojáků do vietnamské války, neotevřel jenom jednu ze stinných stránek americké historie, ale započal i jednu z epizod, která ukazuje vyvažování moci mezi Bílým domem a Kongresem. Vstup USA do konfliktu totiž zákonodárci nikdy neschválili, jak připomíná politoložka Vladimíra Dvořáková z Vysoké školy ekonomické. Kongres proto přijal zákon, který takzvané prezidentské válčení omezuje. Zjednodušeně to znamená, že prezident má možnost 60 dní válčit bez souhlasu Kongresu.


Kdyby prezident zneužíval své kompetence, tak hrozí, že by Kongres odpověděl přijetím nějakého zákona nebo dodatku k ústavě, které by prezidenta mohly omezit. MILOŠ BRUNCLÍK, politolog z FSV UK

Krajním řešením je takzvaný impeachment, ve kterém může Kongres prezidenta odvolat. Sněmovna reprezentantů zatím obvinila dva z nich, Andrewa Johnsona a naposled Billa Clintona kvůli aféře s Monikou Lewinskou. Senát je ale odvolat odmítl. Richard Nixon podle Dvořákové impeachmentu po aféře Watergate unikl – rezignoval totiž v momentě, kdy právní výbor naformuloval žalobu, která měla být projednána ve Sněmovně.

Vyvažování moci prezidenta Kongresem

Americký prezident může ale v politickém souboji s Kongresem využít zákonné kličky. Jednou z nich je takzvaný vládní souhlas s mezinárodními smlouvami, které obvykle ratifikuje Senát. V jiných případech se ale šéf Bílého domu spolupráci s Kongresem vyhnout nemůže. Senát totiž schvaluje kandidáty na ministry, šéfy důležitých federálních úřadů, soudce nebo velvyslance. Když se většina rozhodne prezidentskou nominaci blokovat, tak jí v tom nic nebrání. Určitým paradoxem americké politiky je, že prezident nemá právo navrhovat zákony, ale přesto se očekává, že to dělat bude.

Putin věnoval významnou část svého projevu kritice Washingtonu za pokus rozlišovat mezi umírněnými a neumírněnými teroristy..jpg

Proti přijatým zákonům může americký prezident použít veto. Jeho odmítnutí v Kongresu není snadné – musí s ním souhlasit dvě třetiny členů obou komor. Pro srovnání: v Česku stačí absolutní většina poslanců. To je taky jeden z důvodů, proč se americkým zákonodárcům od vzniku Spojených států podařilo prezidenta přehlasovat jen asi ve 4 % případů. Šéf Bílého domu si díky tomu zachoval významný vliv na tvorbu zákonů jediné světové supervelmoci.

Spojené státy a Blízký východ

Spojenci, ale ne vždy velcí přátelé. Takové vztahy udržují Spojené státy se zeměmi Blízkého východu. Region je pro ně důležitý – ovládá největší ložiska ropy a je domovem nejen Arabů, ale také Izraelců. K nim mají Spojené státy ekonomické a bezpečnostní vazby.

Jen několik hodin poté, co pozdější první premiér Izraele David Ben Gurion přečetl deklaraci nezávislosti státu, uznaly nově vzniklý útvar Spojené státy. Odpověď prezidenta Harryho Trumana na žádost prozatímní vlády Izraele byla vůbec prvním mezinárodním uznáním tohoto státního celku. Američtí prezidenti se pak snažili smířit Izraelce s jejich arabskými sousedy. Přátelské vztahy Spojených států s Izraelem se snažil budovat i dosluhující prezident Barack Obama. Expert na blízkovýchodní problematiku Břetislav Tureček z Metropolitní univerzity ale nevidí za spojenectvím Izraele a Spojených států ryzí přátelství.


Spojenectvím Spojených států s Izraelem, kde se mluví o strategickém oboustranném zájmu, se ale také do určité míry obě strany vydírají a vzájemně se k tomuto spojenectví nutí. BŘETISLAV TUREČEK

Dalším strategickým partnerem Washingtonu na Blízkém východě je ropná velmoc Saúdská Arábie. Rijád byl hlavním arabským spojencem Ameriky ve válce v Zálivu na počátku 90. let, kdy mezinárodní koalice vytlačila iráckou armádu z Kuvajtu. Na přelomu tisíciletí ale vztahy obou zemí poškodily zářijové atentáty na cíle v New Yorku a ve Washingtonu. Většina z pachatelů byli Saúdové. Dnes jsou Amerika a Saúdská Arábie opět velcí spojenci.

Amerika se snaží udržovat přátelské vztahy s arabskými zeměmi. Sami Američané ale mají ke spoluobčanům arabského původu a muslimům spíše chladný vztah. Podle průzkumu Arab American Institute měla před dvěma lety pozitivní postoj k Arabům a muslimům necelá třetina Američanů.

autoři: pan , kla , jpr
Spustit audio