Bít děti není přijatelné. Společnost se v tom musí sjednotit, zdůrazňuje ředitelka Centra LOCIKA. Na problém upozorňuje akce Bubnovačka

19. listopad 2024

V Česku je podle dostupných údajů ohroženo násilím přibližně 14 procent dětí. Na tento fenomén má v Česku upozornit akce Bubnovačka, kterou pořádá v rámci Týdne za dětství bez násilí Centrum LOCIKA. „Vysoká tolerance k násilí v českých rodinách je důvodem, proč máme přeplněné ambulance dětských psychologů a psychiatrů,“ míní jeho ředitelka Petra Wünschová.

Bubnovačka odstartovala zhruba před dvěma hodinami. Už máte nějakou odezvu, nebo ještě příliš brzy?

Ne, už máme spoustu skvělých odezev z celé České republiky. Bubnovalo s námi 150 tisíc lidí, což je úžasné číslo. Když si to představíte, to je přeplněné Václavské náměstí i s postranními uličkami. Takže Bubnovačka má letos čtvrtý ročník a od toho prvního ročníku, kdy se zapojily 4 tisíce lidí, vidíme obrovský posun a bubnují jak školy, školky, Policie ČR, Úřad ombudsmana, různé firmy, instituce, samotní rodiče... Máme z toho obrovskou radost.

O tom, že výchova pomocí facek a bití je něco, co není normální, se poslední roky mluví mnohem víc. Mění se to k lepšímu?

Čtěte také

Já věřím, že ano. Číslo rodičů, kteří ve výchově používají tělesné tresty, klesá velmi pomalu. Je kolem 60 procent aktuálně, ale velmi se mění motivace. Pouze pět procent rodičů, kteří používají tělesné tresty, to dělá z důvodu, že jsou přesvědčeni, že to je ten nejlepší výchovný postup. Ostatní rodiče spíše mluví o tom, že nevědí, jak jinak vést svoje děti k disciplíně, k dobrému výkonu, k tomu, aby byli úspěšní ve svém životě. A my to vidíme jako obrovskou příležitost k tomu rodičům dát informace o tom, jak vychovávat děti bez tělesných trestů, ale přitom dobrým, zdravým způsobem.

Jaké jsou tedy v tuto chvíli ty cesty, aby se snižoval ten počet dětí ohrožený násilím v rodinách?

Pro nás je velmi důležité to, aby Parlament ČR a následně Senát i pan prezident podepsali novelu občanského zákoníku, která jasně stanoví to, že tělesné tresty ve výchově jsou nepřijatelné. Je to takový základ, od kterého se potom můžou odpíchnout všechny kampaně, informace pro rodiče a je důležité to, abychom se jako společnost sjednotili na tom názoru, že bít děti není v pořádku a není to přijatelné.

Proč je to pro vás tak podstatné, aby to bylo v zákoně, byť je to asi velmi těžko vymahatelné? Třeba paní poslankyně Nina Nováková (KDU-ČSL) chce vypustit právě tuto část o nepřijatelnosti fyzických trestů a duševního strádání na dětech pro nadbytečnost. Jak to vnímáte?

Čtěte také

My to bereme jako nepochopení. Já v oboru pracuji více než 24 let a to, s čím se neustále potkáváme, je, že rodiče, kteří své děti týrají, se domnívají, že je pouze vychovávají, protože když oni byli dětmi, tak zažíval ještě mnohem horší v uvozovkách výchovné postupy.

Setkáváme se s tím, že se k nám děti dostávají velmi pozdě – až v případech, kdy už to týrání a zneužívání v rodinách dosahuje vysoké intenzity. A tím důvodem je, že jejich sousedé nebo lidé, kteří jsou s nimi v kontaktu, dlouho přemýšlejí o tom, jestli jde o týrání, nebo je to ještě výchova.

Celá řada institucí nemá jasno v tom, co je ještě přiměřené a co už je nepřiměřený výchovný prostředek použitý vůči dětem.

Stejně tak celá řada institucí vlastně nemá jasno v tom, co je ještě přiměřené a co už je nepřiměřený výchovný prostředek použitý vůči dětem. Takže pro nás, pokud chceme změnit situaci dětí, které jsou týrané a zneužívané, je to zásadní věc a shodují se na tom odborníci napříč spektrem. 

Můžete ještě krátce říct, s jakými projevy násilí na dětech v rodinném prostředí se setkáváte nejčastěji?

Nejčastěji jde o bití, psychické ponižování, týrání, sexuální zneužívání.

Jak dlouho se takové šrámy na duši pak léčí?

Pokud se k nám děti dostanou v této fázi, pak už je to otázka mnohaleté odborné péče. A já se domnívám, že vysoká tolerance k násilí v českých rodinách je i důvodem, proč máme přeplněné ambulance dětských psychologů a psychiatrů.

autoři: Věra Štechrová , krt
Spustit audio

Související