Bílé útesy doverské inspirovaly umělce a staly se symbolem Anglie

7. říjen 2012
Bílé útesy doverské

Chtělo by se říct, že je to takový britský Karlštejn. Na rozdíl od středočeského hradu však lidská ruka na tuhle nádheru po celá tisíciletí takřka nesáhla. Bílé útesy doverské zachytila ve svých dílech řada slavných umělců. Bohužel i romantické křídové skály marně bojují s erozí. Krásy však ještě pořád nabízejí dost a dost.

Sledovat bílé útesy doverské z bezprostřední blízkosti – z paluby rychle jedoucího člunu – je mimořádný zážitek. Představují jednu z hlavních vizuálních zkratek Velké Británie.

O bílých útesech se zmiňuje už Julius Caesar. Viděli je normanští dobyvatelé a byl to první obrázek, který se před 72 lety objevil před očima pilotů nacistické Luftwaffe. Pro mnohé z nich to byl i poslední pohled, který se jim v životě naskytl.

„Útesy se táhnou už od Folkestonu a dál přes Kingstown k Doveru,“ mává rukou nalevo i napravo průvodkyně Allison.

„Jsou vysoké až 350 stop, což je nějakých 107 metrů. Křídové bloky tvoří schránky mořských jednobuněčných organismů. Římané podle nich nazvali území Anglie Albionem, což v překladu znamená ‚bílé útesy‘,“ dodává.

Útesy se táhnou několik kilometrů

Doverské útesy se pomalu sesouvají

16. března tohoto roku došlo k velkému sesuvu křídového komplexu, respektive jeho části. Podle britské geologické služby byla nejspíš příčinou voda, která, vinou tuhé zimy, zamrzla a její rozpínavost způsobila pád mnohatunového komplexu.

„Celé pobřeží je vystaveno přírodní erozi, s tím se prostě nic dělat nedá. To bychom museli fyzicky promluvit do vzhledu útesů, zakrýt skály nějakou sítí nebo něčím podobným a to naše organizace nikdy neudělá. Nevíme, která skála se bude poroučet jako další,“ dozvídám se od Virginie Portmanové.

Ta pracuje pro National Trust, instituci, která je ve Velké Británii třetím největším majitelem pozemků. Za poplatek zpřístupňuje řadu přírodních skvostů veřejnosti. V letošním roce spustil National Trust mohutnou kampaň, díky níž chce vybrat 1,2 miliónu liber na nákup zbývajícího kousku doverského pobřeží. Ten je zatím v majetku místního farmáře.

„Kdybychom ten pruh země získali, postaráme se o jeho úplné zpřístupnění a budeme o něj pečovat. Už by to bylo navždy. Půdě, která se teď používá k pěstování zemědělských plodin, chceme vrátit původní vzhled,“ popisuje snažení National Trustu, podporované řadou celebrit, Virginia Portmanová.

„Rádi bychom, aby tady vzniklo něco, čemu se říká křídová lučina. Spásaly by ji některé druhy zvířat, jako jsou třeba poníci. Chceme, aby se sem vrátily některé druhy motýlů a divokých květin,“ dodává.

Doverský přístav

Zábradlí tu nevedou

Doverské útesy a jejich okolí inspirovaly spoustu umělců v čele s Williamem Shakespearem. V Británii je notoricky známý válečný šlágr Very Lynn z roku 1942. Koneckonců, strach z německé invaze během druhé světové války se zapsal i do zdejší krajiny.

„Támhle jsou do skály zasazeny dva akustické lokátory. Šlo o jakési předchůdce radaru. Od nich vedou tunely do celého komplexu zákopů dělostřeleckých stanovišť. Pokud se nám podaří sehnat prostředky na nákup zbylého kusu pobřeží, chceme alespoň část lidem zpřístupnit,“ slibuje Rob Sonnen, který na útesech zná pomalu každý trs trávy.

Flóra a fauna jsou taky něco, čím se člověk na útesech může kochat. Jen je třeba dávat dobrý pozor. Zábradlí totiž na křídových skalách nevedou.


Zvětšit mapu: bílé útesy se táhnou od Folkestonu až k Doveru

Spustit audio
autor: Jiří Hošek