Bezdomovec Piotr a fena Xena, která nesnáší pátera Rydzyka

Středověkými uličkami Toruně se v zimě i v létě proplétají výpravy turistů. Ani v tomto davu ale nepřehlédnete postavu asi 50letého muže, který do turistické pohlednice moc nezapadá. Pan Piotr je nejznámějším toruňským bezdomovcem a potkávám jej pokaždé, když přijedu do tohoto krásného polského města. Po celý rok vysedává na nábřeží, které si kdysi jako podnikatel pronajímal. V létě nocuje tady v zahradní kavárně a v zimě přespává na nádraží.

Začátek příběhu tohoto člověka je typický snad pro všechny bezdomovce. "Nejdřív odešla žena a pak mě opustil i syn. Do té doby jsme měli krásný život. Byl jsem stavbyvedoucím, dobře jsem vydělával a hodně sportoval - jezdil jsem motokros. Pak se ale najedou všechno zhroutilo a přišel alkohol. Dostal jsem se do začarovaného kola: chlastáš, piješ a je ti všechno jedno," uvedl pan Piotr.

Život na dně je paradoxně velmi jednoduchý. Bez velké námahy se dá vyžebrat pár zlotých na pivo nebo levné víno a noc se někde přečká. Pan Piotr se ale i při tomto způsobu života snaží zachovat zbytky lidské důstojnosti. "Vždy jsem měl přezdívku 'čisťulín'. Tak mě nazývali ve Vratislavi, Štětíně, Przemyšlu nebo Poznani, zkrátka všude, kde jsem jako bezdomovec kočoval. Staří veteráni mi tak říkali, protože jsem měl divný zvyk: Vždy jsem nosil bílé kalhoty. Chtěl jsem dokázat, že i bezdomovec může zůstat čistý. Proto jsem si nikde nesedal. Pil jsem 'na stojáka'," přiblížil.

Bezdomovci obvykle moc nejedí, ale pan Piotr si umínil, že ze všeho nejdřív musí každý den sehnat jídlo. Není totiž sám. "Našel jsem ji před dvěma lety na parkovišti v zuboženém stavu. Někdo ji vyhodil z auta, tak jsem se jí ujal a teď mám alespoň pro koho žít. Nejprve jsem ji vzal k paní veterinářce Barbaře, co má ordinaci na Mickiewiczově ulici. Můžete si jí zeptat. Je to hodná paní. Xeno, nesmíš! To je mikrofon!" prohodil pan Piotr ke své fence.

Xena i její pán se živě zajímají o politiku. Fenka má ale dost vyhraněné názory. Nerada slyší o bratrech Kaczyńských, bývalém vicepremiéru Giertychovi a vyloženě nesnáší jakoukoli zmínku o známém toruňském páteru Rydzykovi.

Pan Piotr má rád historii a dějiny Toruně zná lépe než leckterý profesionální průvodce. Vydáváme se proto i s Xenou na prohlídku města, kterou začínáme na nábřeží řeky Visly. "Všechny bárky, které připlouvaly do Toruně, kotvily tady. V této bráně museli kupci zaplatit za vstup do města a za povolení obchodovat na trhu, který se nacházel na místě dnešní katedrály. Tato ulice se jmenuje Mostní, protože vedla k prvnímu dřevěnému mostu před Vislu. Až potom postavili most v Krakově. A Varšava? Ta tehdy v dnešní podobě neexistovala," zahájil svůj výklad pan Piotr.

Můj průvodce se ale brzy zadýchá, takže prohlídka končí hned za branou. "V srpnu půjdu do nemocnice. Mám problémy se srdcem a podívej se na moje nohy. Vidíš ty zkornatělé tepny a vředy? Rychle se unavím, a proto nemůžu pracovat. Nikdo mě už do práce nevezme. To všechno je důsledek mého životního stylu. Můžeš obelhat kohokoli, ale vlastní tělo neoklameš," svěřil se.

Pan Piotr už toho od života moc nečeká. Na ulici ale zůstat nechce. "Dostanu důchod a mám své plány. Chci si pak pronajmout pokoj, už jsem si jeden vyhlídl. Chtěl bych už konečně jednoduše žít," dodal.