Bez koordinace se oslabí ochrana nejzranitelnějších. Nový systém bude neakceschopný, říká k přesunu agend ředitelka Centra Locika

Celkem 53 expertek a expertů z lidskoprávních vládních rad, výborů a pracovních skupin k 30. červnu rezignovalo. Vy hned ze tří výborů – pro práva dítěte, pro prevenci domácího násilí a pro práva obětí. Proč? Co bylo pro vás tím hlavním důvodem?

Je to velmi jednoduché. Už to nedávalo smysl. Ve výborech jsem byla proto, že jsem chtěla chránit práva dětí – velmi zranitelných dětí, které doma zažívají násilí.

Čtěte také

Přesun agend na ministerstva? Nadresortnost zůstane, vyřeší se dvojkolejnost, hájí změny vládní zmocněnkyně pro lidská práva

V novém uspořádání jsem ale měla pocit, že bych dělala jenom stafáž věcem, které už nechrání lidská práva, a naopak přispívají k demontáži institucí, které mají chránit demokracii.

Vláda o přesunu agendy lidských práv, rovnosti žen a mužů, národnostních menšin, zdravotně postižených a romských záležitostí z gesce úřadu vlády pod tři ministerstva rozhodla v polovině května. Proč k tomu došlo a jak to podle vás ochranu zranitelných v Česku oslabí?

Ještě dodám, že část kolegů ve výborech zůstává. V čem ale nejsme vůbec v rozporu, je, názor, že tento krok vlády je nešťastný. Byl zvolen jiný způsob reakce. Oni se snaží práva zranitelných skupin chránit zevnitř systému a domnívají se, že to půjde. Já tento názor nesdílím, ale jejich rozhodnutí plně respektuji a moc jim držím palce.

To, co sdílíme, jsou obavy z dopadů této změny na ochranu práv nejzranitelnějších lidí, v mém případě především dětí, které doma zažívají násilí.

Výbory fungovaly při Úřadu vlády třicet let. Za tu dobu se vytvořily skupiny, ve kterých spolupracovali odborníci z ministerstev, lidé z praxe i z akademické sféry. Dohromady jsme tvořili velmi funkční celek.

Prakticky se to ukázalo například během pandemie covidu. Ministerstva tehdy neměla šanci okamžitě zachytit, co se děje v rodinách. Ve statistikách se to objevilo až za dva tři roky. My v Centru Locika jsme ale už tehdy dobře věděli, že děti doslova buší na dveře a říkají, že už doma nemůžou vydržet. Vedli jsme s nimi velmi náročné telefonické rozhovory a věděli jsme, jak rychle se situace v rodinách zhoršuje.

Čtěte také

iROZHLAS

Přesun odborů pod ministerstva povede k chaosu. Nebudou moct vznášet připomínky, míní odbornice

Díky vládním výborům jsme mohli tato zjištění předávat ministerstvům a navrhovat opatření, na která mohla okamžitě reagovat. Tato možnost teď zmizí. Jakmile už nebudeme sídlit na Úřadu vlády, který koordinuje činnost všech ministerstev, tato meziresortní koordinace se výrazně oslabí.

Uvedu konkrétní příklad. V médiích se objevila informace, že vzrůstá ukrajinská kriminalita. Přitom z dat víme, že to není pravda. Ve věznicích je přibližně 19 000 lidí, a jestli 453 z nich jsou občané Ukrajiny, znamená to, že jde o marginální podíl.

Nám se ale ozývají ukrajinské děti, které jsou ve velmi těžké situaci – například mají otce na frontě nebo přišly o členy rodiny. Volají na krizovou linku a říkají, že jim spolužáci nadávají do zločinců, vyhánějí je odsud a říkají jim, ať přestanou ničit českou zemi.

Umím si představit, že právě takové téma bychom na vládním výboru společně řešili a v rámci svých rolí hledali možnosti, jak situaci těchto dětí zlepšit. V současné situaci si to ale neumím představit, zvlášť když nositelem celé myšlenky je ministr, pod jehož resort mají výbory nově spadat.

Navíc mám velmi čerstvou a smutnou zkušenost z posledního jednání výboru. Jednání ještě probíhalo při Úřadu vlády, o přesunu ale už bylo rozhodnuto. Během jednání chodily zástupcům ministerstev SMS zprávy s pokyny, jak mají hlasovat. Někteří sami říkali, že jako jednotlivci by hlasovali jinak.

Po skončení pak museli jít „na kobereček“ k panu ministrovi podat zprávu o tom, co se na výboru dělo. To podle mě skutečně není demokratické prostředí, ve kterém by se otevřeně dala hájit práva dětí.

Čtěte také

Kulatý stůl: Co přinesou změny na Úřadu vlády? A kdo bude novým ombudsmanem?

Vedoucí Úřadu vlády Tünde Bartha tvrdí, že nový model je lepší a že bude velmi dobře fungovat. Snažila jste se v novém řešení hledat nějaká pozitiva?

Ano, snažila jsem se o tom přemýšlet z mnoha hledisek, mimo jiné i z manažerského, protože už více jak deset let vedu poměrně velkou organizaci. Přesto mi to nedává smysl.

Hovoří se o úsporách, ale každé stěhování a každá organizační změna stojí hodně peněz. V tomto případě se navíc lidé nepropouštějí, pouze se přesouvají, takže náklady spíše porostou. Organizačně bude nový systém velmi neakceschopný. Naroste administrativa a kancelář zmocněnkyně pro lidská práva nebude mít pod sebou nikoho, kdo by jí pomáhal.

Jedinou logiku, kterou se nám podařilo v této změně objevit, jsem viděli ve zkušenosti kolegů ze Slovenska. Ti zažili podobný vývoj v době, kdy začala demontáž demokratických institucí na Slovensku.

Začalo to tím, že byly zneaktivněny skupiny zabývající se aktivně ochranou lidských práv, které byly navázány na Úřad vlády. Probíhalo to úplně stejným způsobem. Domnívám se, že jde o systémové kroky, které mají přispět k oslabení demokracie v České republice a připravit půdu pro to, aby byl neziskový sektor vnímán nikoli jako někdo, kdo pomáhá, ale jako někdo, kdo škodí.

Mám obavu, že to začíná. Některým výrokům politiků vůči neziskovému, respektive nestátnímu sektoru, skutečně nerozumím. Nerozumím jejich podstatě.

Může případ Viktorka pomoct k tomu, aby systém ochrany dětí fungoval lépe? A proč poslední pokus o reformu péče o ohrožené děti spadl takříkajíc pod stůl? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.