Bez alchymie by moderní chemie nikdy nevznikla, říká Ivo Purš, odborník na rudolfinskou dobu

Rudolf II.

Byli alchymisté spíše vědci, nebo šarlatáni? Pokud jste někdy v životě viděli Werichovy filmy Císařův pekař a Pekařův císař, zřejmě určitou představu máte. Ve skutečnosti to ale všechno bylo trochu složitější, upozorňuje v rozhovoru s Lucií Výbornou historik umění Ivo Purš.

„Edward Kelley nebyl oním démonickým mužem sugestivního pohledu. Naopak – byl to muž menšího vzrůstu s dlouhými vlasy, které zakrývaly jeho absentující uši, a s řídkým vousem,“ popisuje historik. „O uši přišel v Anglii za falšování listin. Kromě toho měl dřevěnou nohu.“

Rudolf II. byl velmi vzdělaný člověk. Zajímal se o přírodní vědy, sám se snažil provádět pokusy ve svých laboratořích.
Ivo Purš

Z toho, co Ivo Purš říká, působí Edward Kelley spíše jako životem protřelý podvodník. Ovšem takový Hieronymus Scotus, kterého ve Werichově pohádce ztvárnil František Černý, to už je úplně jiný příběh. „Byl to vysoký Ital s ostře řezanými rysy. Na dvoře uchvacoval společnost karetními triky. Byl totiž i kouzelníkem, proto byl velmi oblíben a společnost ho využívala i k diplomatickým jednáním.“

"Kolem muže jménem Tycho Brahe existuje spousta pověr," říká Jan Rybář

Jan Rybář

Hostem úterního Setkání Hosta do domu byl novinář a spisovatel Jan Rybář, který se již dlouhodobě věnuje také Tychonu Brahovi. Nejen jemu patřil náš rozhovor. Více uvnitř článku.

Tajemství smrti Tychona Braheho

Pojďme ovšem nyní od filmu dál. Jak totiž Ivo Purš v rozhovoru s Lucií Výbornou upozorňuje, alchymistou prý byl i známý astronom, který také pobýval na dvoře Rudolfa II. – Tycho Brahe. „Své alchymistické poznatky ovšem nepublikoval. Šlo o jeho know-how, které nechtěl zveřejňovat. Zabýval se hlavně výrobou léků na základě minerálních sloučenin.“

A svými vlastními léky léčil i sám sebe. Trpěl totiž močovými kameny. Zřejmě tady se zrodila známá (přestože nepravdivá) legenda o tom, že známý astronom zemřel buď na protržení močového měchýře, nebo v důsledku otravy (kterou měl mít na svědomí jeho spolupracovník Kepler). „Léky, které Brahe vyráběl a kterými se léčil, obsahovaly stopy rtuti, proto byla rtuť v jeho těle nalezena,“ vysvětluje historik umění.

Alchymie nejen rudolfínská

Alchymistická laboratoř v brněnském podzemí

Řekne-li se alchymie a Rudolf II., většině z nás přeběhne po tváři pobavený úsměv při vzpomínce na nezapomenutelnou kreaci nejen Jana Wericha v alchymistické laboratoři slavného filmu Císařův pekař – Pekařův císař. Realita, jak to tak v porovnání s filmy bývá, však byla poněkud jiná.

Alchymie jako základ moderní vědy

Ivo Purš dnes alchymii označuje za jednu z nejstarších experimentálních věd, které existují. „Do 17. století byla součástí bádání tak významných vědců, jako byl Isaac Newton. V následujících staletích, s tím, jak se měnil pohled na povahu hmoty, se začal pohled na alchymii měnit.“

Dosavadní představy alchymistů se tak prokázaly jako naivní. Jak ale Ivo Purš dodává, měly základ, který (za použití jiných vědeckých metod) nebyly zcela nesmyslné. „Dnes se na alchymii díváme jako na předchůdce moderní vědy. Bez experimentů těchto lidí by nemohla vzniknout moderní chemie,“ zdůrazňuje.

A co jeho samotného na alchymii a na rudolfinské době tak fascinuje? „Zajímá mě bádání o věcech, které obsahují tajemství. Navíc tajemství, které je reálné. Historie, kterou studujete na základě reálných faktů, v sobě leckdy obsahuje věci daleko fantastičtější, než by si dokázal představit jakýkoliv literát.“