Berlínská výstava chce Romy Schneiderovou zbavit mýtu
Někteří ji měli za Němku, jiní za Rakušanku a nárok si na ni dělali také Francouzi. Byla velice krásná, ale v první řadě to byla vynikající herečka. Tenhle popis sedí pouze na jeden z idolů stříbrného plátna, Romy Schneiderovou. V Berlíně je o této nezapomenutelné herečce, které osud bohužel nedopřál příliš dlouhý život, k vidění až do konce května reprezentativní výstava.
Není třeba asi příliš zdůrazňovat, že Romy Schneiderovou proslavila hlavní role ve filmové trilogii o rakouské císařovně Sissi, která se natáčela v letech 1955 až 1957. Na rozdíl od jiných známých herců a hereček se však dokázala ze škatulky jedné proslulé role vymanit. To se jí povedlo jak díky filmování v Hollywoodu, tak hlavně přesunem do Paříže. V jeho pozadí bylo osudové seznámení s Alainem Delonem v roce 1958.
"V Německu skutečně klišé jménem Sissi uniknout nemohla. Ve Francii musela svou kariéru nastartovat znovu od začátku. Takový zlom přišel v roce 1969 díky filmu Bazén, kde hrála s Alainem Delonem. Tam si jí Francouzi poprvé doopravdy všimli," vysvětluje kurátorka výstavy Daniela Sannwaldová.
Podle ní je cílem expozice ukázat, že se jak nad rakouskou císařovnou, tak nad Romy Schneiderovou vznášela jakási mýtická záře a že se obě ženy snažilo jejich okolí svým způsobem vykořisťovat.
"Obě se od určité doby začaly vyhýbat veřejnosti, protože se ve světle ramp přestaly cítit dobře. Obě přišly o děti, obě zemřely předčasně. Obě ženy byly redukovány na onu kýčovitou, sladkou dívenku. Právě to chceme na výstavě ukázat. Jinými slovy zachytit, jak jediná filmová postava činila příkoří v podstatě dvěma ženám," doplňuje kurátorka.
Dcera, Průlom, Světová hvězda, Devastace a Mýtus - tak se trefně jmenují jednotlivé části působivé výstavy v berlínském filmovém muzeu, která nabízí původní kostýmy, neznámé i slavné fotografie zachycující milníky profesního i soukromého života slavné herečky. Nechybějí ani takové rarity jako ručně psané poznámky ke scénářům, korespondence s režiséry nebo třeba telegram spolkovému kancléři Willymu Brandtovi.
"O Romy Schneiderové už vzniklo několik výstav a napsalo se mnoho publikací, takže bylo velkou výzvou přijít s něčím novým, co pocházelo z jejího majetku nebo co vytvořila její ruka. My jsme tu ctižádost měli a z takových 60, 70 procent se nám to i povedlo. To alespoň tvrdí skalní fanoušci Romy, kteří výstavu viděli," říká Daniela Sannwaldová.
Expozice nese název Vídeň - Berlín - Paříž, tedy připomíná tři osudová města herečky, která byla doma všude, ale vlastně nikde. Mimochodem Vídeň, kde se filmová superstar v roce 1938 narodila, byla tehdy krátce po německém anšlusu, a tak je Romy úředně Němka a nikoli Rakušanka. Proč je vlastně slavná herečka snadno zapamatovatelná hned pro několik generací, včetně těch, které ji už nezažily?
"Zemřela dříve, než ji svět uviděl stárnout. Byla to mimořádně slavná a krásná žena, která zažila těžké rány osudu. Svou práci dělala nesmírně profesionálně a mnoho žen se s ní identifikovalo. Ale právě předčasné úmrtí jí, podobně jako u Jamese Deana nebo Marilyn Monroe, zajistilo posmrtnou slávu, která se přenáší na další generace," vysvětluje kurátorka výstavy.
V 60. a 70. letech minulého století usínala s obrazem vídeňské rodačky před očima možná polovina evropských mužů. Rosemarie Magdalena Albachová, jak znělo rodné jméno Romy Schneiderové, však nebyla jen sexsymbolem á la Raquel Welchová, nýbrž také nebo spíš hlavně skvělá herečka.
O tom svědčí nejen výpovědi režisérů, jako byl Luchino Visconti, ale třeba dva filmoví Césaři, které Schneiderová získala v letech 1976 a 1979. I tyto prestižní francouzské ceny můžete v berlínské expozici vidět.
