Běloruská emigrantka Natálie Subljanková

Host (Natálie Subljanková): Dobrý den.

Moderátor (Jana Klusáková): Kdepak jste se, Natálie, vzala v České republice?

Host (Natálie Subljanková): No, my jsme uprchlíci, my jsme přijeli v srpnu roku 1999 a požádali tady o politický azyl a koncem roku my jsme ten azyl získali, takže zůstali jsme tu.

Moderátor (Jana Klusáková): Odkud jste přijeli?

Host (Natálie Subljanková): My jsme z Běloruska, pocházím z běloruského hlavního města Minsk.

Moderátor (Jana Klusáková): Když jste sem s manželem přijeli, měli jste tehdy už děti?

Host (Natálie Subljanková): Já jsem přijela sem s nejmladším synem Andrejkou, bylo mu jenom 2 měsíce, když jsme přijeli sem, ale nějakou dobu jsem s ním zůstala sama tady, pak přijel starší syn a pak už dorazil manžel s dcerou, takže konečně jsme všichni pohromadě.

Moderátor (Jana Klusáková): Takže žádné vaše dítě se tady nenarodilo.

Host (Natálie Subljanková): Ne, ne, ne.

Moderátor (Jana Klusáková): Máte tři děti.

Host (Natálie Subljanková): Ano.

Moderátor (Jana Klusáková): A proč jste se rozhodli k tak radikální změně přestěhovat se do jiné země?

Host (Natálie Subljanková): No, já jsem měla docela velké problémy s Alexandrem Lukašenkem a měla jsem je už od roku 94.

Moderátor (Jana Klusáková): Nebo-li s běloruským prezidentem.

Host (Natálie Subljanková): Ano, protože už v roce 94 přišly jeho děti za mnou a požádaly o pomoc a podporu v jeho volební kampani, já jsem to razantně odmítla, protože už bylo jasné, co je to zač, no a pak v roce 96, to všechno prostě vyvrcholilo, koncem roku v Bělorusku proběhlo referendum a volby do Parlamentu, výsledky referenda byly zfalšovaný a Lukašenko ukončil prostě existování toho Parlamentu, který byl dříve, no a pak prostě naše vztahy nebo respektive moje vztahy s vládou už se staly natolik kontraproduktivní, že někdo z nás prostě musel se odstěhovat z Běloruska, tak on měl větší vliv, tak jsem se musela odstěhovat já.

Moderátor (Jana Klusáková): Prosím vás, a čím jste tam byla, že jste byla tak důležitá?

Host (Natálie Subljanková): Já jsem byla prezidentkou občanské organizace Běloruský finanční svaz, a to byla organizace, která sjednotila nezávislé finanční makléře, kdo obchodoval s cennými papíry, směnkami a tak dál, takže to byla taková nezávislá organizace, která měla docela velký vliv v Bělorusku.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste tedy bydleli v Minsku, měli jste tam byt, copak je s tím bytem teď?

Host (Natálie Subljanková): No, zatím prý že stojí prázdný, máma občas tam přijde a podívá se na to a říká, že prostě žádný závěsy, nic není, no tak prostě stojí.

Moderátor (Jana Klusáková): Takže nechali jste tam rodiče?

Host (Natálie Subljanková): No, můj brácha se musel odstěhovat ještě dříve než já, protože bylo jasné, že taky mu hrozilo takové nebezpečí nějakého stíhání nebo tlaku, takže on se odstěhoval do Nového Zélandu, zůstali tam jenom maminka a tatínek.

Moderátor (Jana Klusáková): A proč jste se rozhodli právě pro Českou republiku?

Host (Natálie Subljanková): Víte, pro mě je Česká republika, to bylo první zahraničí, kam jsem se dostala a abych měla možnost podívat se toho života, dříve já jsem byla v Německu, byla jsem v Polsku, ale to bylo takové docela krátké, byly krátké návštěvy a přijela jsem do České republiky a byla jsem tady asi 5 dnů a moc se mi tady líbilo. Pak jsme sem přijeli ještě jednou na dva týdny. Já jsem pochopila, že tady cítím, že jsem skoro jako doma, že mi tady ty lidi moc připomínají Bělorusko.

Moderátor (Jana Klusáková): Vaše děti, ty už mluví dobře česky?

Host (Natálie Subljanková): Jo, ale nejenom že mluví, ale starší syn Aljoša, je mu 15, už skoro 16, ten se stal vítězem v olympiádě v češtině a když já píšu pro český tisk, tak on vždycky mě nějak opraví ty texty a vždycky najde spousty chyb a co se týče těch mých mladších, tak oni mezi sebou, je to hrozně zajímavé, že když si mezi sebou hrají takové ruské hry, tedy hry, které jsem je naučila já nebo moje máma a její babička, tak oni mluví mezi sebou rusky a když si hrají nějaký hry, které se naučily v Česku, tak mluví mezi sebou česky.

Moderátor (Jana Klusáková): Rusko, Bělorusko, Ukrajina, Moldávie, český občan to běžně nerozeznává. Mohla byste říci něco krátce o Bělorusku, něco takového charakteristického?

Host (Natálie Subljanková): Víte, Bělorusové, to jsou samotáři. Já bych to tak řekla, zvlášť ta západní část Běloruska, odkud my pocházíme, tedy moje máma, protože tatínek je z Ruska. To jsou samotáři, lidi, kteří jsou zvyklí na to, že ať se děje cokoliv, jako vždycky říkával můj dědeček a že ať se děje cokoliv, ale musíš mít žito uklizené.

Moderátor (Jana Klusáková): Sklizený.

Host (Natálie Subljanková): Sklizený a to znamená, že ať se děje cokoliv, počítat můžeš jenom s boží pomocí a sebou a jinak prostě žádná vláda, nikdo nepomůže a já si myslím, že v tom právě je taková síla Lukašenka, protože on chápe svůj národ a přece velice dobře ví, že Bělorusi mají naději jenom na sebe a nepočítají s tím, že vláda přijde a bude jim pomáhat.

Moderátor (Jana Klusáková): Po čem běloruském se vám, Natálie, tady u nás nejvíc stýská?

Host (Natálie Subljanková): Písničky. Písničky a máme spoustu céreček běloruských, běloruské hudby a občas, když mám takovou špatnou náladu, tak si je pustím.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak vás tady lidé přijali u nás? Nikdy jste nepocítila, aspoň mírný odpor?

Host (Natálie Subljanková): No, občas se to stává, protože zvlášť to bylo cítit v roce hned potom, když jsme přijeli sem v roce 99, v roce 2000, jenomže já jsem měla teda děsivý naprosto přízvuk, je to úplně jasný, no a pak mě se zdá, že ten vztah vůči Rusku, rusky mluvícím řekněme tak lidem, tak se hrozně změnil za posledních 5 let, protože teď už neslyším, jak to bylo v roce 2000, tehdy to bylo úplně běžný, dokonce řekli mi to v autobusu, že vy jste přijeli sem na tankách v roce 68. Já jsem vždycky říkala, Ježíš Maria, já jsem nepřijela a moje rodina taky měla pěkné potíže s tou vládou, tak proč bych já mohla za to, co se stalo v roce 68.

Moderátor (Jana Klusáková): Byla jste vůbec naživu v roce 68?

Host (Natálie Subljanková): Byla jsem, ale byla jsem malá holka, no.

Moderátor (Jana Klusáková): Co se vám u nás líbí? Zač nás chválíte?

Host (Natálie Subljanková): Já naprosto obdivuju český humor. To, jak Češi dokážou úplně jak v takový komplikované situaci udělat srandu, a to mám moc ráda.

Moderátor (Jana Klusáková): A co se vám u nás naopak nelíbí a buďte prosím upřímná.

Host (Natálie Subljanková): Já jsem takový hrozně energický člověk a když slyším posaďte se a počkejte si, tak to mě vždycky hrozně štve.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak to teď vypadá v Bělorusku před prezidentskými volbami?

Host (Natálie Subljanková): Jak se tomu říká v ruštině zaščiščena, tedy prostě že všichni lidi, které by mohli být opravdovým odporem, tak jsou odklizení nebo vězněni nebo se musí odstěhovat.

Moderátor (Jana Klusáková): A pokud by se Bělorusko stalo demokratickým státem, vrátili byste se tam?

Host (Natálie Subljanková): No, jistě.

Moderátor (Jana Klusáková): A dnes vám představujeme Natálii Subljankovou, novinářku, která k nám přijela se svou rodinou z Běloruska. Máte za sebou, Natálie, vyčerpávající týden. Vrcholila příprava prvního čísla důležitého dvouměsíčníku o světové politice a zahraničních vztazích a ten tlustý časopis se jmenuje Rusko v globální politice. Od nynějška bude vycházet rusky, anglicky a taky česky, ještě nějak?

Host (Natálie Subljanková): Vyšly dvě čísla v polštině a toto je první číslo v češtině.

Moderátor (Jana Klusáková): A vy budete jeho šéfredaktorka.

Host (Natálie Subljanková): Ano, už jsem.

Moderátor (Jana Klusáková): Komu je tento ten časopis určen?

Host (Natálie Subljanková): Ten časopis je určen politologům, podnikatelům, studentům, prostě všem lidem, kteří se zabývají nebo mají zájem o politiku, globální politiku, řekněme tak, o Rusko a o vztah Ruska vůči globální politice.

Moderátor (Jana Klusáková): Laik a jistě i odborník žasne, na složením redakční rady Ruska v globální politice. Jsou to špičky dnešní ruské politické a ekonomické elity, ale také například finský prezident, švédský premiér, bývalý německý kancléř Helmut Khol, profesoři významných západních univerzit, včetně Harvardu a tak dále. Není to jenom formální záštita?

Host (Natálie Subljanková): Ne, protože oni navíc ještě přispívají k tomu, třeba do tohoto čísla my jsme zvolili do prvního čísla české verze my jsme zvolili třeba článek Antonína Gutereša, to je bývalý premiér ministr Portugalska, který je momentálně předsedou Socialistické internacionály, ten je věnován vztahu, co by mělo být za prvé, trh jako ekonomika nebo trh jako politika nebo trh jako občanská společnost. Takže opravdu k tomu přispívají, opravdu tam píšou a opravdu se zúčastní živě tohoto časopisu.

Moderátor (Jana Klusáková): Polovinu materiálů tento časopis přejímá ze zahraničních vydání a kdo jsou tedy autoři druhé poloviny statí pro Rusko v globální politice?

Host (Natálie Subljanková): Nebo tam píšou lidi, kteří nepatří do redakční rady, ale nicméně jsou významní odborníci ve svém oboru a řekněme třeba Arbatov, který je významný specialista, odborník na atomové zbraně a na smlouvu o nešíření jaderných zbraní a tak dál nebo prostě lidi, kteří jsou významní odborníci třeba v tom, co se týče energetické politiky a vývoji světových energetických trhů.

Moderátor (Jana Klusáková): Časopis se jmenuje Rusko v globální politice. Mimochodem, jak si stojí Rusko dnes v globální politice?

Host (Natálie Subljanková): Já si myslím, že Rusko momentálně, zvlášť po těch skandálech karikaturních a tak dál, má úplně výjimečné postavení zvlášť v tom, že Rusko je zemí, kde máme 80 milionů pravoslavných, 14 milionů muslimů, pak buddhisty, judaisty a tak dále, tedy. . .

Moderátor (Jana Klusáková): Dokonce i katolíky.

Host (Natálie Subljanková): A katolíky určitě, a takže to je země, kde ty všichni lidi žijí spolu, žijí pohromadě a kde je jeden z evropských centrů pohanství třeba, takže Rusko své zkušenosti spoluexistováním různých kultur a já si myslím, že právě ta zkušenost Ruska se spoluexistováním ruských kultur, různých lidí je nesmírně důležitá pro dnešní svět.

Moderátor (Jana Klusáková): Ještě nedávno v Rusku veškerá média, včetně tisku musela být poslušná ideologie, ideologie jedné strany, dnes už to je všechno jinak?

Host (Natálie Subljanková): Jednoznačně je to úplně jinak zvlášť v tom, co se týče elektronických medií, protože v ruském internetu se dá setkat naprosto s čímkoliv, s takovou ukrutnou kritikou třeba Putinovy vlády, se kterou se nesetkáš ani tu, ani ve Spojených státech.

Moderátor (Jana Klusáková): No, to jsem si všimla, když tak projíždím internetová média a člověk jenom žasne. Bude se, Natálie, ta česká verze nějak lišit od ruské, budou do ní přispívat případně i čeští autoři?

Host (Natálie Subljanková): Co se týče té české verze, tak se liší nejenom od ruské, ale také od polské, protože polská verze, to jenom výběr článků z ruské verze, v tom, co se týče české verze, my jsme připravili, taky je tam převážná většina článků, které jsou výběry z ruské verze, nicméně je tam část, která byla napsána zvlášť pro Českou republiku a to jsou články, které jsou věnované takovým nejožehavějším otázkám, jako třeba je energetické bezpečí a tak dál, takže to je první věc a druhá věc, co se týče českých autorů, tak třeba v Rusku už vyšly články Tomáše Garrigue Masaryka a projev Václava Klause v Mnichově, takže čeští autoři jsou váženými a opravdu jako v časopisu Rusko v globální politice a my opravdu počítáme s tím, že budeme moci zapojit jich ještě víc aktivně.

Moderátor (Jana Klusáková): S vámi musí spolupracovat celý štáb překladatelů, viďte?

Host (Natálie Subljanková): Opravdu, je to pravda. Pracuje a prostě občas v tom jsou takové potíže, že i když jsou všichni výjimeční, ale nicméně každý má svůj styl, svoje koníčky, takže pak je to obrovská práce ještě pro korektora, který musí to všechno přečíst a dát to všechno dohromady.

Moderátor (Jana Klusáková): Sjednotit. Kdo je zřizovatelem tohoto časopisu?

Host (Natálie Subljanková): Zřizovatelem je Rada pro vnější a obrannou politiku Ruska, kterou řídí Sergej Karagan, který mimochodem byl jediným Rusem, který byl jmenován do seznamu sta nejvlivnějších intelektuálů světa.

Moderátor (Jana Klusáková): A teď důležitá věc, distribuce. Jak bude tento časopis Rusko v globální politice v České republice distribuován, kde ho budou moci případní zájemci získat?

Host (Natálie Subljanková): Dostanou to knihovny, dostanou to vysoké školy, třeba vysoká škola ekonomická, kde budeme mít speciální prezentaci toho časopisu nebo vysoká škola mezinárodních vztahů, pak dostanou to politici a dostanou to podnikatelé, politologové a novináři.

Moderátor (Jana Klusáková): Vaše jméno, paní Subljanková, zaznělo i v souvislosti s obnoveným pomníkem v Josefově. Jak to bylo?

Host (Natálie Subljanková): To je jako moje dítě, víte. Tady se jedná o pomník v pevnosti Josefov, který byl postaven v době l.světové války, kdy v pevnosti Josefov se nacházel největší koncentrační tábor ruských válečných zajatců. Nejzajímavější v té situaci je za prvé, že ten památník stavěli zajatci, kteří byli v koncentračním táboře, to je první věc a druhá věc je ta, že Češi v Josefově, v Jaroměři a v okolí hodně přispívali a pomohli lidem v tom uprchlického táboru. Přinášeli jim jídlo, pití, léky, oblečení a dokonce pomohli k útěku a když jsem se o tom dozvěděla, tak jsem prostě pochopila, že je to prostě můj životní úkol udělat úplně všechno co můžu, aby o těch lidí se dozvědělo co nejvíc lidí řekněme, to je pro mě ta druhá věc je, že obnovit ten památník a udělat tam muzeum, které by bylo věnováno nejenom tomu uprchlickému táboru, ale pak ještě Čechům, aby konečně Češi pochopili, že Rusové jsou vděční za všechno, co Češi udělali pro Rusy.

Moderátor (Jana Klusáková): A povedlo se vám to.

Host (Natálie Subljanková): Byl udělán první důležitý krok, to že ruské velvyslanectví investovalo peníze do obnovy, do restaurování toho památníku a teď rozbíháme projekty, bude směrován právě na vytvoření muzea a na vydání té knížky, knížky, kterou napsal jeden z těch lidí, kdo pomáhal Rusům. To je knížka Karla Krásika ze života zajatých Rusů u nás, já jsem ji už přeložila do ruštiny a teď ji chceme vydat v češtině a v ruštině.

Moderátor (Jana Klusáková): Natašo, umíte nějakou českou písničku?

Host (Natálie Subljanková): Řekl, lásko má, já stůňu, . . . to mi vždycky zpívá moje dcera. Dívali jsme se na Noc na Karlštejně a ta byla natolik dojatá, že teď už pořád zpívá jenom tuhle písničku. Ona píše básničky, takže jedna básnička je. Kdo ví, co je pod trávou, kdo ví, co je pod kůží, kdo ví, co je pod zemí, kdoví, co bude dál.

Moderátor (Jana Klusáková): Napsala česky.

Host (Natálie Subljanková): Ano.

Moderátor (Jana Klusáková): Vážení posluchači, dnes jsme vám představili Natálii Subljankovou, šéfredaktorku české verze časopisu Rusko v globální politice, která přijela do České republiky z Běloruska.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.