Belmondo, Al Pacino a Hitchcock dokazují: i ve filmech se jí

9. listopad 2014
Glosa Pavla Maurera

Jídlo hraje ve filmech velkou roli, všímá si známý milovník dobrého jídla Pavel Maurer. Delikatesy si dopřávali i takoví herci jako Jean-Paul Belmondo nebo Al Pacino. Co asi jedli?

Všimli jste si někdy, že italští a francouzští filmoví hrdinové se téměř v každém filmu dost často něčím krmí? Ať už se jedná o dobrodružný trhák, romantický film nebo komedii, tyhle národy se s dobrým jídlem a pitím nejsou schopny rozloučit, ani když natáčejí pohyblivé obrázky.

Ve srovnání s kinematografiemi jiných zemí jsem vypozoroval, že kolébky velké evropské gastronomie, tedy Francie a Itálie, vedou na celé čáře.

Patří to k jejich kultuře, a tak tvůrci nikdy nezapomenou, že jejich postavy musí kromě střílení, líbání a konání hrdinských činů také dýchat vzduch, pít a jíst. Naopak v jiných kulturách se na tento malý životní detail často zapomíná.

V některých kovbojkách mám dojem, že tvrdí muži s kolty zavěšenými proklatě nízko, žijí v podstatě jen z whisky nebo jiné ohnivé vody. A to tak, že si ji drsně objednají v saloonu, i když před tím tryskali v rozpáleném slunci jakousi nekonečnou pouští nejméně čtyři hodiny. Nikdy jsem neviděl, že by si řekli o kapku vody, vždy jen whisky. Snad pouze náš slavný Limonádový Joe by mohl být malou výjimkou. Pokud se však nepletu, k obědu neměl během celého filmu ani chleba s máslem.

Čtěte také

Zato u Italů hraje jídlo vždy významnou roli. Jen si vzpomeňte na Kmotra, jeden z nejslavnějších filmů na světě. Nevadí, že byl natočen v Americe, ale napsal jej Ital Mario Puzo, režíroval Ital Francis Ford Coppola a o původu božského Al Pacina není třeba pochybovat.

Scéna, kdy jeden z mafiánů v bílé košili s povolenou kravatou míchá rajčatové sugo na špagety a přitom domlouvá hromadné vystřílení protivníků, je opravdu ze života. Stejně jako když Al Pacino, nástupce kmotra, zastřelí své protivníky. Jak jinak než v restauraci při večeři.

Nedávno jsem pro změnu sledoval starší francouzský kousek s mým milovaným Jean-Paulem Belmondem. Spoustu tvůrců by v rámci akčního filmu žádnou večeři neřešilo. Nepamatuji si, že by třeba v kultovním Matrixu někdy někdo něco jedl. Zatímco u Francouzů, i když to zdánlivě neposunuje děj detektivky kupředu, se ve snímku zcela logicky a nenásilně nejméně čtyřikrát slupne nějaká ta francouzská delikatesa.

Pavel Maurer

V tomto výčtu nesmím zapomenout na mistra strachu a napětí, zakladatele hororu Alfreda Hitchcocka, 150kilového gurmána. V jeho hororech šlo hlavně o strach, ale pozorný divák brzy odhalí, že jídlo a pití často zásadně ovlivnilo dramaturgii, průběh vraždy nebo dokonce zabránilo zločinu! A tak v jeho filmografii můžeme narazit na témata jako třeba: mrtvola v borůvkovém lese, tajné agenty, kteří jedí rukama nebo zákusek jako perfektní vražda.

Abych to nějak shrnul – jídlo a pití je ve filmu pro mě skoro stejně důležité jako v životě. Patří tam a přiznávám, že když se ve filmech začne jíst něco dobrého, mám, jak by řekl Alfred Hitchcock, takový hlad, až bych vraždil.

autor: Pavel Maurer
Spustit audio