Beduínská kultura je v ohrožení. Jejich život v horách má udržet projekt 170 kilometrové trekové cesty pro turisty

2. duben 2021

Britský nadšenec do beduínské kultury Ben Hoffler už deset let připravuje trekové trasy pouštěmi Blízkého východu. V okolí egyptské Hurghády vybudoval s místním beduínským klanem síť horských tras. Projekt se snaží zachránit mizející beduínskou kulturu. Kromě Bena Hofflera o něm popovídá i vůdce kmene Chušmán šejch Mar´í Abú Musallam.

Zatím beduíni pořádají pouze jednodenní výpravy bez přespání v přírodě. Na ty ještě musí získat povolení úřadů

Beduínská kultura je v ohrožení. Arabským pouštním nomádům se pro tradiční životní styl zužuje prostor v několika blízkovýchodních zemích. V Izraeli přicházejí o svá dávná pastevecká území. V Egyptě zase beduíny cíleně usazují tamní úřady. V kombinaci s pozlátkem moderní civilizace je to pro jejich původní život v souladu s přírodou, ale zásadní hrozba.

Egyptští beduíni žijí hlavně na Sinajském poloostrově v takzvané Východní poušti mezi řekou Nilem a Rudým mořem. Jedním z mnoha klanů je i Chušmán, který obývá pouštní hory v okolí známého letoviska Hurghády.

170kilometrová trasa pro turisty

Jak sinajští, tak i hurghádští beduíni se v posledních letech pustili do projektu, který má jejich život v horách částečně udržet. Ve spolupráci s nadšenci z Evropy připravili 170 kilometrů dlouhou trekovou trasu hornatým územím, po které se můžou turisté vydat na mnohadenní výpravu panenskou pouštní přírodou.

Trasu beduíni dlouho hledali a zkoušeli, bez průvodce po ní ale zatím jít nejde

„Bojím se, že za deset, patnáct let, až tady šejch Mar´í nebude, že tu už žádní beduíni nezůstanou,“ říká Mar´í Abú Musallam, vůdce kmene Chušmán, žijícího v okolí Hurghády. Beduínská kultura podle něj z okolí Hurghády mizí. Mladí odcházejí za pohodlným životem do města. Těmi ale šejch neskrývaně opovrhuje.

„Já se snažím to zvrátit, chtěl bych, aby moji potomci zůstali pravými beduíny. Musí umět jezdit na velbloudu, rozdělat v poušti oheň. Dneska je ale jen málo těch, které by nezlákaly mobily, televize, kino a podobně.“ A právě projekt trekové trasy, která vede územím Chušmánů, má přispět k tomu, aby beduíni neodcházeli.

Na několika místech jsou starověké skalní malby, a také pár jezírek, které by v téhle poušti málokdo čekal.
šejch Mar´í Abú Musallam

„Když jdete s beduínským průvodcem, není to jen o samotné chůzi. Poví vám příběh o každém stromu, o každém kameni a vádí, řekne vám příběhy, které nám vyprávěli naši dědové.“ Šejch Mar´í trénuje šestici mladých beduínů, kteří budou dělat horské vůdce. Musí to podle něj být lidé na úrovni, a zdejší přírodu musí milovat tak, jako on.

Od října do dubna

„Nejlepší je vyrazit na trek v zimě, to znamená od října do dubna. Teď od června je to přes léto těžké, slunce strašně pálí, teploty jsou kolem 50,“ popsije. Trasu beduíni dlouho hledali a zkoušeli.

Beduíni pohyb ve skalách milují. Mají ho v genech

Bez průvodce po ní ale zatím jít nejde. Možné jsou i zkrácené, nebo lehčí varianty. Jde se na lehko, beduíni na konci každého dne dovezou do místa přenocování vodu a jídlo. „Po trase půjdeme kolem osamělých stoletých akácií, možná potkáme i pouštní zvířata. Na několika místech jsou starověké skalní malby, a také pár jezírek, které by v téhle poušti málokdo čekal.“

Beduíni zatím nemají povolení od armády k tomu, aby mohli turisté v horách přenocovat.

Součástí trasy je i výstup na nejvyšší horu Egypta, pokud se nepočítá Sinaj. Jmenuje se Džabal Šájib a vysoká je asi 2200 metrů. A zajímavý je i římský pracovní tábor, odkud se vozila žula až do Říma. Ten také leží na trase treku.

Na roli horského vůdce se těší i šejchův syn Umar: „Já jsem vždycky lezl rád po těchhle horách, dvakrát jsem byl na Džabal Šájib. Beduíni obecně mají pohyb po těch skalách moc rádi.“

Zatím turisté v horách nenocují

Beduíni zatím nemají povolení od armády k tomu, aby mohli turisté v horách přenocovat. Treky se tak zatím dělají tak, že se lidé vrací na noc do Hurghády a brzy ráno je pak auta dovezou na začátek další etapy. O získání povolení k nocování turistů ale beduíni stále usilují.

„Zatím děláme výpravy jen jako jednodenní, bez přespání v přírodě. Čekáme totiž na povolení od úřadů,“ říká mi Mustafa Abú Fadl, geolog z Káhiry, který treky koordinuje. Odskočit do hor si můžou i turisté z letovisek v Hurghádě. „Na každý měsíc plánujeme jednu až dvě výpravy, zúčastnit se může kdokoliv.“

Cizinci znají Egypt mnohem lépe než Egypťané.
turistka Malak

Žádný beduín moc dlouho bez čaje na ohni nevydrží, ani můj průvodce Hasan

„Chození po horách není mezi Egypťany zrovna moc rozšířené, součástí naší kultury to zrovna není. Teď se to ale s mladou generací začíná trošku měnit. A popravdě, dneska poprvé jsem slyšela, jak se jmenuje nejvyšší hora Egypta,“ říká Malak, která je v Káhiře instruktorkou jógy. „Egypťané toho moc o takovýchto pokladech své země nevědí. Cizinci znají Egypt mnohem lépe.“

„My jsme životem beduínů úplně fascinovaní. A to jejich nářečí je úplně jiné, než naše v Káhiře. Když nebudou chtít, abychom jim rozuměli, tak se jim to lehce podaří. Strašně ráda zmlknu a jen poslouchám, když spolu dva beduíni mluví,“ dodává Malak.

Ben Hoffler, britský nadšenec a organizátor trekové turistiky v pouštních oblastech

Poslechněte si celé Zaostřeno Štěpána Macháčka. Uslyšíte také rozhovor s Benem Hofflerem, britským nadšencem do beduínské kultury, který je hlavou celého projektu trekových tras horami. 

Spustit audio

Související