Beduíni v Izraeli jsou na nejspodnějším místě společenské hierarchie

Ibrahim:
Moje děti mají vrozenou chorobu zvanou sipa. Je to nervové onemocnění. Děti necítí vůbec žádnou bolest. Snadno se proto zraní. I do malé ranky se jim potom hned dostává infekce. Už jim proto amputovali obě nohy. Navíc se nepotí a jejich organismus nereguluje teplotu. V zimě mrznou, v létě při hře s ostatními najednou zkolabují. Neustále musejí brát antibiotika a další léky, aby se to zmírnilo. Také je musíme pořád hlídat. Každou chvíli se jim zase může něco stát.

Břetislav TUREČEK:
To mi vypráví pan Ibrahim, otec osmiletého Tamira a čtrnáctileté Aminy. Jejich nemoc je nesmírně vzácná. Jakoby o to více ale obě děti trpí. Vždyť kromě toho, že mají pahýly místo nohou, jim postupně ubývá i článků na prstech na rukou. Ve vyspělém světě je podobným případům věnována maximální péče. Také Izrael má medicínu na špičkové úrovni. Jenže Amina a Tamir mají smůlu. Jsou to totiž beduíni žijící ve vesnici, kterou židovský stát neuznává a odmítá do ní proto dodávat i elektřinu.

Ibrahim:
Dřív byly děti i čtyři měsíce v nemocnici. Jenže tam s nimi musela být i matka, a to samozřejmě mělo obrovský dopad na zbytek naší velké rodiny. Pak se nám naskytla příležitost mít děti doma a nechávat léky v lednici u našeho známého asi půl druhého kilometru odsud. Museli jsme vždy čekat u silnice, až nám léky přivezou, pak je zanést k němu a potom tam pro ně zase pravidelně chodit. Pořád to ale bylo lepší, než mít děti v nemocnici.

Břetislav TUREČEK:
V Negevské poušti žije asi sto šedesát tisíc beduínských Arabů. Zhruba polovina z nich obývá právě státem ignorované vesnice, které nejsou ani na mapách. Nejde o žádné ilegální přistěhovalce, naopak. Tihle lidé tu žili dávno před příchodem židovských imigrantů ze všech koutů světa, kteří si tu zřídili před šedesáti lety svůj stát. Nejbolestivější zůstává zdravotnický rozměr, a to zejména u těch nejmenších. Vždyť netrpí jen děti se vzácnou nemocí sipa. Ledničku na léky nebo klimatizaci potřebují i třeba stovky beduínských astmatiků a mnoho dalších handicapovaných.

Šalu SOFER, děkan Fakulty veřejného zdraví, Vengurionova univerzita:
Stydím se, že šedesát let po založení Izraele jsou stále neuznané vesnice bez jakékoliv základní infrastruktury. Ti lidé jsou přeci občany tohoto státu a mají stejná práva jako všichni ostatní.

Břetislav TUREČEK:
Rozčiluje se profesor Šalu Sofer, děkan Fakulty veřejného zdraví z Vengurionovy univerzity. Asi nejviditelněji se snaží tuto mezeru zacelit různé nevládní organizace. Skupina zvaná Bústán se zaměřila právě na děti, jako je Amina a Tamir. Ve spolupráci s firmou Interdean vybavuje solárními panely nejvíce postižené rodiny, které si nemohou dovolit naftový generátor.

Gül NEZER, Interdean:
V uplynulém roce jsme spustili pilotní projekt a umístili deset solárních systémů. Doufáme ale, že akci rozšíříme, protože elektřinu určitě potřebuje mnohem víc než deset beduínských dětí.

Břetislav TUREČEK:
Říká inženýr Gül Nezer s Interdeanu. Sada fotovoltaických článků už je i na domku pana Ibrahima a jeho těžce postižených dětí. Nezájem izraelských úřadů o beduínské občany v tomto případě finančně zacelil bohatý židovský mecenáš ze zámoří.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.