Bauhaus - škola, která to neměla nikdy lehké
Umělci, kteří jdou proti hlavnímu proudu a přinášejí nové, revoluční prvky, to mají odnepaměti hodně složité. Měrou vrchovatou to platí taky o členech Bauhausu, školy architektury a designu, která se proslavila hlavně v německých městech Výmar a Dessau. Kromě uměleckého nepochopení museli čelit i politickému protivenství.
Aby nedošlo k nepochopení, Bauhaus je nejen styl, škola, ale taky název nádherné funkcionalistické stavby Waltera Gropia, jejíž některá okna se otevírala unikátním a přitom jednoduchým řetězovým mechanismem.
Podle mojí průvodkyně Antje Pfundové už i tento mechanismus ilustruje propojení Bauhausu s průmyslem. Koneckonců motto moderní školy v Dessau znělo "umění a technika". Možná ještě charakterističtějším rysem ale bylo stírání rozdílu mezi uměním a praktickým řemeslem.
"Velký důraz se tu kladl na řemeslnou přípravu. Proto se frekventantům Bauhausu neříkalo studenti, nýbrž učni a tovaryši. Nejvyšším titulem, kterého se dalo dosáhnout, byl mistr. Vyučující si taky neříkali profesoři, ale mistři. Z toho vzniklo označení mistři Bauhausu," přiblížila Antje Pfundová.
Zakladatel školy Walter Gropius pozval do Výmaru a později do Dessau řadu vynikajících osobností, jako byli Paul Klee, Oskar Schlemmer, Lyonel Feininger nebo Vasilij Kandinskij. Každý z nich tu zanechal nějakou více či méně viditelnou stopu.
"Kandinskij říkal, že červená je barva pohybu. V těchto prostorách s červenými pruhy by se tedy člověk neměl zastavovat, ale měl by kráčet rychle kupředu. To mělo platit hlavně pro učně, kteří se tu neměli dlouho zdržovat," říká mi v proskleném nadzemím "mostku" spojujícím obě části velké sklo-betonové budovy Antje Pfundová.
I přes nesporné úspěchy hlavně na poli architektury nedosáhl Bauhaus nikdy finanční nezávislosti a musel se spolehnout na podporu Výmarské republiky nebo města Dessau. Některé jeho výrobky byly zkrátka pro konzervativního většinového spotřebitele příliš revoluční.
"Nejhůř se tehdy ve 20. letech prodával nábytek. Naopak největší poptávka byla po látkách a kobercích. Dařilo se i nádobí, lampám nebo populárním tapetám. Ty mimochodem mají dodnes stejného držitele ochranné známky. Nábytek Bauhausu vyžadoval radikální změnu myšlení. Lidé se nechtěli rozloučit s těžkými a pohodlnými kusy a nahradit je jednoduchým designem a ne vždy právě pohodlnými výrobky navrženými v Dessau," nechala nahlédnout do minulosti Antje Pfundová.
Nábytkářský výrobek, konkrétně křeslo z ocelových trubek s označením B3, se přesto stalo asi nejznámějším produktem desavského Bauhausu. "Do dějin vstoupilo křeslo navržené Marcelem Breuerem jako "Vasilij-Chair". Původně klubovka B3 se v 60. letech z marketingových důvodů přejmenovala podle ruského malíře. Dnes se jedná o ikonu Bauhausu v Dessau," vysvětluje mi ředitelka nadace Bauhausu Kirsten Baumannová.
Ta mi taky vzápětí poodkrývá hlavní důvody, proč byli představitelé revoluční umělecké školy trnem v oku nacistům. Krajní pravici kromě abstrakce vadil údajný židovský původ mistrů Bauhausu, což pravda moc nebyla, a jejich levicová orientace, což zase pro změnu pravda byla.
"Historie Bauhausu je s politikou extrémně propojená. Jsou to bohužel dějiny plné odmítání a vyhánění. Kvůli námitkám krajně pravicových kruhů, tehdy ještě nikoli nacistů, musel Bauhaus opustit město Výmar a přesunout se do Dessau. Bauhaus připadal ultrakonzervativcům moc avantgardní, příliš experimentální a taky moc mezinárodní. Jeho členové byli zkrátka podezřelí," doplnila Kirsten Baumannová.
Nacisté sice v roce 1933 dosáhli uzavření školy usilující o skloubení umění, řemesel a techniky. Vymazat filosofii Bauhausu, který hlavně v moderní architektuře zanechal nesmazatelnou stopu, se jim ale naštěstí nepodařilo a ani podařit nemohlo.
