Básnířka z Faerských ostrovů, Platón z belfastské katolické školy či Andělé ze Sindžáru - i to bude letošní festival Jeden svět

19. březen 2022

V pondělí začne 24. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, který se po dvou letech pandemie opět vrací do kin a představí se v pětadvaceti českých městech. S podtitulem Cesty svobody poukáže na to, jak je svoboda a demokracie křehká. A jako tradičně na něm nebudou chybět ani snímky s náboženskou tematikou.

Letošní festival Jeden svět nabídne 80 dokumentů a 6 snímků ve virtuální realitě. Některé z nich diváky zavedou i do světa náboženství, jak říká dramaturg festivalu Tomáš Poštulka.

Z filmu Dvojí život Danii

„Letos máme o náboženství jeden velmi zajímavý film, který se jmenuje v originále Skál, v překladu Dvojí život Danii. Je to snímek o Danie z Faerských ostrovů, která tam žije ve velmi silné náboženské komunitě a sama v Boha velmi intenzivně věří, jen si není úplně jistá tím, do jaké míry se ztotožňuje s tou podobou víry v Boha, kterou jí předávali její rodiče. Takže se snaží najít si k Bohu nějakou svou vlastní cestu a rozbourat stereotypy o tom, jak by měla správná víra vypadat. Takže se stává nějakým typem aktivistky, píše své básně, které jsou na Faerských ostrovech poměrně kontroverzní a právě v těchto básních se jednak snaží říct světu, že není jen jeden typ víry, že člověk, který věří v Boha, si může hledat svou vlastní cestu, a zároveň i sledujeme její dospívání. Je to tak trochu comming of age, příběh o nějakém hledání své vlastní identity ve světě, který se velmi rychle a intenzivně proměňuje vlivem sociálních sítí a tak podobně. Celý ten film Dvojí život Danii je hledáním nové cesty k tomu, jak věřit v Boha pro mladé lidi.“

Snímek Platón z Belfastu se věnuje katolické Základní škole svatého Kříže v severním Irsku.

„Jde primárně o chlapeckou školu, kterou vede velmi progresivní pedagog, který se snaží vést své žáky primárně cestou víry v to, že násilí není řešení jakéhokoliv konfliktu. Tohle má velkou souvislost s historií severního Irska, s násilnou historií konfliktu protestantů a katolíků, kterých se pravděpodobně protagonista toho filmu nějakým způsobem účastnil, a nyní vidí, že násilí není cestou k řešení jakéhokoliv problému. Takže tímto způsobem se snaží své žáky například skrze filosofii Platóna, Hérakleita atp. naučit, jakým způsobem spíše ty konflikty řešit důslednou argumentací, přemýšlením nad tím, kde ten konflikt vzniknul atp. Je to opět velmi silný, docela nový film, ke kterému stejně jako k filmu Dvojí život Danii přijedou režisérky jako hosté.“

Z filmu La a Ňo Ňo (Midwives)

Další z filmů vznikl v Barmě. Jeho hrdinkami jsou buddhistka La, která provozuje malé zdravotnické centrum, a její zaměstnankyně Ňo Ňo, která patří k muslimské menšině Rohingů.

„Film La a Ňo Ňo, v originálním názvu Midwives, který vyhrál jednu z cen na festivalu v Sundance, se týká soužití dvou náboženských skupin v Barmě skrze dvě porodní asistentky, kdy každá přináleží k jiné skupině a snaží se tím, že spolu spolupracují na jedné konkrétní klinice, takové polní nemocnici, přesvědčit ostatní lidi v Barmě o tom, že to jde, že soužití mezi buddhisty a Rohingy je možné. Je to film, který tohle artikuluje spíše latentně, jde spíš o každodennost toho života, který ty porodní asistentky v té Barmě žijí, jakým způsobem tam porodnictví vůbec funguje, v jakých často docela těžkých podmínkách tam přicházejí děti na svět. Ale určitě i to náboženské téma je v tom velmi silně cítit, primárně jako volání po klidném soužití náboženských skupin v jedné konkrétní zemi.“

Dokument Andělé ze Sindžáru se vydává mezi jezídy, příslušníky etnicko-náboženské skupiny ze severozápadního Iráku.

„To je taková docela mohutná freska, je to skoro dvouhodinový film, který komplexně rekapituluje celou situaci okolo genocidy Jezídů takzvaným Islámským státem. Mimochodem v něm vystupuje i bratr Nadji Muradové a zároveň tam je i ženská protagonistka, která únos jezídských žen ze své vesnice přežila díky tomu, že v tu chvíli byla mimo tu vesnici a schovala se. Ale to samé se bohužel nepovedlo jejím pěti sestrám, a ona je teď hledá a dokonce se jí i daří během toho filmu je nalézt, z čehož plynou obrovsky emotivní situace, které ten film činí dost emočně vyčerpávajícím. Zároveň jde o opravdu nádherně natočený skoro až dokumentární velkofilm, který divákům celou tu situaci představuje v nesmírné komplexitě.“

Festival Jeden svět potrvá do 3. dubna.

Spustit audio