Balkánská příroda jinak aneb vzhůru do peřejí!

Divoké řeky odedávna člověka fascinují svou nespoutanou silou. Zároveň ho provokují. Vodáci by o tom mohli vyprávět. Na hranici Černé Hory a Bosny vytváří řeka Tara 82 kilometrů dlouhý a až 1300 metrů hluboký kaňon, nejhlubší v Evropě, který si oblíbili vodáci i milovníci adrenalinu.

Příprava na raft znamená především dobře se obléci. Dostávám ještě křížek na čelo a vyrážíme.

Na střechu džípu jsme naložili velký gumový člun a společně se skupinou Chorvatů jsme vyrazili z tábora Bastasi lesní cestou proti proudu Tary. Průvodce a řidič Drago mezitím popisuje začátky raftingu před více než deseti lety.

„Martin je náš dlouholetý kamarád. Byl mezi prvními, kteří k nám přijeli. To jsme ještě neměli pořádné ubytování a všichni dělali všechno. Byly to pionýrské doby,“ vzpomíná.

„Zato ta romantika! V táboře na břehu Driny šla elektřina jen dvě hodiny večer, když se nahodil generátor. Telefonní signál sem nedoléhal, myli jsme se v ledově chladné vodě a já pekl na ohni jehně,“ zasní se.

Dnes už v táboře mají veškerý komfort včetně internetu a televize. Přibylo také konkurence. Vodáky v současnosti láká asi 15 raftingových klubů, takže provoz na Taře v létě připomíná českou D1. Jen to tolik neskáče.

Celý kaňon Tary má asi 90 kilometrů

„Máme skupiny, které přijíždějí i pětkrát za sezónu. Je tu hodně Slovinců, Skandinávců, Francouzů a letos v dubnu přiletěli i dva Američané – jen aby sjeli Taru na rychlé jarní vodě. Samozřejmě máme taky hodně hostů z Česka,“ upozorňuje Drago.

Když spadnete do vody, nepokoušejte se plavat

Zatímco jsme si povídali o tom, kolik vody uplynulo od doby, co se tu začalo jezdit na raftu, přijeli jsme do základního tábora. Odsud je to asi 30 kilometrů dolů po řece Taře.

Zbývají poslední přípravy před vyplutím. Musíme kupříkladu dofouknout člun. Kapitán raftu Dejan vydává bezpečnostní instrukce, dopínáme vesty a přilby. A vzhůru! Tedy spíše dolů – do peřejí.

Měl jsem to štěstí nebo co, že se mi hned na počátku plavby zlomilo pádlo. Dál už jsem se jenom vezl. Zato jsem měl volné ruce a mohl jsem fotit a natáčet tuto reportáž.

První peřeje máme zdárně za sebou. Kaňon řeky Tary je v jednom místě hluboký přes 1300 metrů. Širší lesnaté úseky střídají skály, jejichž vrcholy nejsou ani vidět.

V jedné ze skal jsou patrné otvory. Ty sloužily k ukotvení trámů. Místní lidé totiž kdysi kolem skal nad kaňonem stavěli visuté lávky, po kterých se přecházelo do sousední vesnice. Nechtěl bych to zkoušet.

„Nohy musíte mít pořád zastrčené pod provazem. Kdybyste náhodou ze člunu vypadli, nesnažte se plavat. Obraťte se na záda, roztáhněte nohy i paže a voda vás sama ponese,“ upozorňuje Dejan.

Martin Dorazín neodolal a chladnou vodu na vlastní kůži vyzkoušel

Raft se může kdykoliv převrátit

Tara je chladná, pitná a křišťálově průzračná řeka. Přestože má asi 12 stupňů, láká ke koupání. Náš raft zastavuje v zátočině, kde si ti odvážnější mohou vyzkoušet skoky ze skály.

Pomoc není daleko. Nad vodou si jakýsi podnikavý člověk postavil bufet a nabízí domácí pálenku pro zahřátí. Odtud se také můžete vydat nahoru po vodopádech, které v lese vytvořily kaskádu. My nasedáme do člunu a míříme k cíli.

Celý kaňon Tary má asi 90 kilometrů. Na raftu se jich obvykle jezdí 30.

Před sebou máme jednu z dalších peřejí. Úspěšně jsme jí projeli. Nejsou tak nebezpečné, jak by se mohlo zdát, přesto se raft může kdykoliv převrátit. To se naštěstí nestalo. Ale co není, může být. Příště totiž sjedeme celou Taru.


Zvětšit mapu: kemp Bastasi v kaňonu řeky Tary

autor: mdo
Spustit audio