Až vyrazíte do Alp, nechte dálnici za sebou. Vyplatí se to!
Na delší trasy autem většina z nás vyráží po dálnici. Je to rychlé a praktické. Jenže kam se poděla ta romantika cestování, kdy za každou zatáčkou čekalo překvapení a všechny cesty vedly za dobrodružstvím? Dálnice cestování sice usnadňují, zároveň mu ale ubírají kouzlo neznámého. Chcete-li se cítit jako Kryštof Kolumbus, David Livingstone nebo Zikmund s Hanzelkou, musíte zvolit jinou trasu.
V některých zemích je to asi jedno, ale takové Švýcarsko přímo vybízí k opuštění dálnice a hledání staré cesty. Já jsem se rozhodl sjet z dálnice A 13 kousek za městem Chur a pokračovat na jih po okresních cestách.
Trasou sice delší, ale zato hůř sjízdnou
Okamžitě se dostávám do nádherného údolí, kterým protéká Zadní Rýn. A po několika kilometrech vjíždím do soutěsky Viamala. Název pochází z latiny a znamená špatná cesta. Nenechte se ale odradit a zastavte tu.
Po několika schodech můžete sestoupit až na dno rokle, kterou proudí divoká horská bystřina. Kromě bouřící vody tady uvidíte pozůstatky římské obchodní stezky, most z 18. století anebo zbytky opevnění z druhé světové války.
Na parkovišti jsem potkal i dvojici Čechů, kteří celým údolím Rýna projíždí na kole. S Macochou se švýcarská krajina opravdu nedá srovnat. Přece jen mezi Moravským krasem a Alpami je poměrně značný výškový rozdíl. Oba ale potvrzují, že jde o nezapomenutelný zážitek.
Odmění vás v hostinci
Nechávám Věru a Jaromíra šlapat a vydávám se dál na cestu. Za soutěskou Viamala už zadní Rýn protéká skutečným alpským údolím. Je plné romantických vesniček. K vidění jsou třeba původní salaše. A na jeho konci je průsmyk San Bernardino.
Od začátku dálničního tunelu je to k vrcholu průsmyku vzdušnou čarou jen asi pět kilometrů, během kterých ale musíte vystoupat na 600 metrů. Podle toho cesta vypadá a v horských serpentinách si vyzkoušíte své řidičské umění. Kromě scénické cesty vás na konci čeká ještě vrcholová odměna.
Na vrcholu průsmyku si můžete zajít do cestovního hostince. I v létě se tu hodí nějaký teplý nápoj. Venku v noci mrzne a přes den se teploty pohybují okolo deseti stupňů Celsia.
Letní koulování u jezera
Nemáte-li hlad ani žízeň, můžete si koupit alespoň suvenýr nebo pohled, který můžete poslat ze schránky přímo před hostincem. Vše prodává ochotný číšník Tony.
Tvrdí, že průsmyk, a tudíž i hostinec je otevřený většinou od května do října. Z mé zkušenosti ale mohu říct, že ještě v půlce května na začátku trasy leželo půl metru sněhu a průsmyk byl neprůjezdný. Pokud vás nic z toho neláká, protáhněte alespoň nohy u jezera z roztátého sněhu, u něhož se budete moci i v létě koulovat.
