Autonomní řízení jako morální imperativ. Proč se musíme v autech co nejdříve zbavit řidiče?
Auta ve městech zabírají místa na ulicích nebo stojí v kolonách, spolu s ostatní dopravou na fosilní paliva jsou významným znečišťovatelem a kazí ovzduší. A jen v Česku zemře při automobilových nehodách 600 lidí ročně, v USA pak více než 40 000. Právě poslední aspekt je podle filozofa Robina Kopeckého důvodem, proč je zavedení autonomních řídicích systémů morálním imperativem.
„Až 95 % obětí nehod má na svědomí lidská chyba. Ten problém se nachází někde mezi sedadlem a volantem,“ staví Kopecký racionální argument pro co nejrychlejší zavedení dopravních prostředků, které by řídila umělá inteligence. Působí v oboru experimentální filozofie, který mimo jiné pomocí kvantitativních metod pomáhá rozkrývat morální dilemata, která vznikají, když programujeme autonomní řídicí systém.
Vozidla bez řidiče ani v budoucnu nebudou dokonale oddělena od ostatního pohybu na komunikacích, proto je třeba počítat s krizovými situacemi možných kolizí a modelovat jejich ideální řešení. Kopecký a další badatelé z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Centra Karla Čapka pro výzkum hodnot ve vědě a technologii chtějí svým výzkumem předcházet morální panice, která hrozí při vyloučení řidiče z procesu rozhodování. V rámci studie se ptali, které auto by si lidé radši pořídili.
První možností byl vůz se sobeckým softwarem, který v případě srážky primárně chrání posádku i za cenu větších ztrát na životech ostatních lidí. Druhou volbou altruistické auto, které vypočítá nejmenší možný počet ohrožených osob včetně těch uvnitř vozidla, a třetí možností auto konzervativní, které se nijak nerozhoduje a kalkulaci s lidskými životy neprovádí. „Zhruba 45 % řeklo sobecký, 45 % altruistický a zbylých 10 % ten konzervativní. Ale když jsme se zeptali, kdyby to bylo na první pohled viditelné, kterým typem softwaru je vaše auto vybaveno, tak se z třetiny sobců stali altruisté. Takže ta altruistická volba šla až k nějakým 60 %,“ vysvětluje Kopecký jeden z dílčích výsledků výzkumu, jehož hypotézou byla biologická teorie čestných signálů.
Samořídicí osobní auta ale nejsou zdaleka jedinou cestou ve vývoji autonomních dopravních prostředků. Mladý designér Tomáš Chludil loni na Vysoké škole uměleckoprůmyslové ve své diplomce zpracoval návrh na tramvaj Urbi pro Prahu v roce 2030. Jeho tramvaj nemá řidiče, čímž se uvolnilo místo s výhledem u předního skla pro cestující. „Když se bavíme o autonomních autech, to jsou prostředky, u kterých je autonomie náročná. Ale u tramvaje je to strašně jednoduché, protože ta jezdí po kolejích,“ říká Tomáš, který se tramvajím věnuje už delší dobu, nejraději ale stejně chodí pěšky.
Michal Froněk, vedoucí ateliéru produktového designu na stejné pražské škole, je naproti tomu milovníkem klasických aut. Vzhledem k množství automobilů a znečištění ale počítá ve městech do budoucna s malými elektromobily. Podle statistik využíváme průměrně jen 1,5 místa v jednom pětimístném automobilu. Froněk nedávno pro jeden český start-up navrhnul dobíjecí stanici pro elektromobily, ale budoucnost elektromobility vidí střízlivě. „Když se dnes podíváte na výrobu baterií, suroviny získáváme třeba v Afganistanu, baterie vyrábíme například v Kanadě a elektromobily v Japonsku, takže když ten elektromobil doputuje až do Evropy, tak je jeho uhlíková stopa poměrně značná, a potom musí hodně dlouho jezdit na elektrickou energii, aby si to zasloužil,“ konstatuje Froněk.
Kolik lidí by chtělo altruistické autonomní auto, pokud by bylo na první pohled vidět, že je přátelské k ostatním účastníkům provozu? Proč je tramvaj bez řidiče blízká budoucnost, a na auta si budeme muset ještě počkat? A jsou elektromobily skutečně ekologické? Poslechněte si celou reportáž o budoucnosti autonomní dopravy.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
