Auta bez řidiče i doručovací roboti. Magazín Experiment ŽIVĚ ze Dne chytré mobility ukazuje, jak bude vypadat doprava budoucnosti

Technologie autonomní dopravy už podle Leoše Dvořáka z pražského vývojového centra společnosti Valeo není hudbou vzdálené budoucnosti. „Technologie už je mezi námi. Ale abychom ji viděli pravidelně a v běžném provozu, potrvá to ještě rok až tři,“ říká.

Jedním z hlavních přínosů má být větší bezpečnost. „Člověk je jenom člověk. Dělá chyby. Když je stroj dobře vymyšlený, dobře navržený a dobře udělaný, chyby nedělá. Nechodí na pivo, ráno jede naprosto střízlivý,“ připomíná Dvořák. Rozšíření autonomní dopravy podle něj brzdí především legislativa, postuně se ale posouvají i samotné technologie.

Minibus bez řidiče

Jak by autonomní doprava mohla vypadat v praxi, ukazuje shuttle bus vystavený na pražském Výstavišti. Malý minibus pro zhruba deset cestujících dokáže jezdit po předem naprogramované trase zcela bez řidiče.

Čtěte také

Levnější než Uber a bez spropitného. Autonomní vozy Waymo dobývají Ameriku, ale občas si neví rady

„Zadáte mu: projedeš tyto zastávky. A on je pak za každých okolností zopakuje,“ popisuje Tomáš Nouza z vývojového centra společnosti Valeo.

K orientaci minibus používá osm laserových senzorů. „Slouží k detekci překážek, tedy jestli je bezpečné jet dopředu, tak zároveň k lokalizaci. Primárním zdrojem lokalizace je satelit, GPS, ale ten může být nespolehlivý. Proto si pomocí laserů zároveň ověřuje, jestli jede po správné trase.“

Volání o pomoc

Vůz, připomínající kabinku lanovky, má také několik kamer. Ty slouží hlavně pro vzdálený dohled v situacích, se kterou si sám neporadí. „Když se stane nějaká nečekaná událost a někdo například zablokuje silnici, shuttle si musí zavolat o pomoc. Vzdálený operátor pak na kamerách uvidí, co se děje.“ Operátor může sledovat i dění uvnitř kabiny a přes interkom komunikovat s cestujícími.

Čtěte také

iROZHLAS

Česko se připravuje na auta bez řidiče. Ministerstvo chystá rozvoj 5G sítí a 3D map

„Shuttle nepotřebuje rozpoznat, jestli je to zrovna dítě nebo cyklista. Stačí mu, že je tam nějaký předmět,“ vysvětluje Nouza. Podobné technologie už dnes používají i moderní automobily u svých asistenčních systémů například při automatickém nouzovém brzdění.

Pokud autonomní systém vyhodnotí, že situaci nezvládne, vozidlo zastaví. Cílem je zastavit plynule. „Mikrobus může jet až 18 kilometrů za hodinu. Kdyby v této rychlosti zastavil na místě, je to podobné, jako když prudce zastaví tramvaj. Lidé se tam pomlátí. Takže preference je, aby zastavil komfortně,“ říká Nouza.

V ostrém provozu

Nejde přitom jen o výstavní prototyp. Minibus už čtyři roky jezdil v reálném provozu v německém městě Kronach. „Je potřeba získat data z reálného provozu. Když něco testujete na polygonu, nezachytíte všechny situace,“ upozorňuje Nouza.

V Česku by ho vývojáři rádi dostali do provozu už za dva roky, konkrétně v pražské Hostivaři. Největší překážkou je zatím legislativa. „Když dojde k poruše vozidla, musíte za něj umístit výstražný trojúhelník. A když to nemá řidiče, nikdo trojúhelník neumístí,“ dodává Nouza.