Aurélie Balážová: Není pravda, že se romské děti nechtějí učit. Právě naopak!

4. prosinec 2019

Aurélie Balážová pracuje jako asistentka pedagoga na ZŠ Bruntál, kde si zakládají na úzké spolupráci s rodiči. Ti si nejvíce přejí, aby jejich děti v životě něčeho dosáhly.

Sedmačtyřicetiletá Aurélie Balážová se během své šestileté praxe na Základní škole Bruntál setkává s tím, že rodiče se na školu neobracejí pouze se zájmem o studijní výsledky svých dětí, ale také s problémy, se kterými se každodenně potýkají:

„Má práce se týká všech sociálně znevýhodněných dětí. Na naší škole pracujeme společně s rodiči dětí. Ti za námi mohou přijít a zeptat se na cokoliv, čemu nerozumí. Kolikrát mají problémy, se kterými si sami nedokáží poradit. Naše škola je pro ně určitým zázemím. Vždy u nás najdou pomoc.“

Podle Balážové mají děti největší problém s českým jazykem:

„Vypomáhám v těch předmětech, ve kterých děti potřebují dovysvětlit látku. Stává se mi často, že děti nerozumí některým českým slovům, které v romských rodinách tolik nepoužíváme. Někdy se v rodinách mluví až třemi jazyky a těch českých slov, které se tradičně v komunikaci využívají, je málo,“ říká asistentka pedagoga z bruntálské základní školy a doplňuje, že nejdůležitější je žáky ke studiu motivovat:

„Na naší škole je 70 až 80 romských žáků, z toho jich je asi 130 sociálně znevýhodněných. Za šest let z naší školy odešlo několik dětí na střední školu a úspěšně je studují. Není pravda, že romské děti se nechtějí učit, spíš naopak. Když dostanou šanci a zažijí úspěch, jsou z nich nejlepší studenti. Já mám to štěstí, že můžu vidět, jak děti dostávají úplně jiný směr a jiné povědomí. Pro každé z nich je důležité zažít úspěch a tu správnou motivaci.“

autor: Rena Horvátová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová