Audiovizuální výstava Milionáři času vznikala mezi košickými Romy více než dva roky
Milionáři času je název audiovizuální výstavy, která představuje romské obyvatele Košic a v současné době je k vidění v Etnografickém muzeu ve Vídni. Pomocí fotografií a nahrávek umožňuje nahlédnout do situace lidí v bezvýchodné sociální situaci, do jejich snů i šťastných chvil, do přání i nadějí.
Více než dva roky navštěvovaly autorky výstavy Milionáři času východní Slovensko a jejich kroky opakovaně vedly do Košic. Jejich práci popisuje koordinátorka výstavy Katharina Richter-Kovariková z Etnografického muzea ve Vídni.
„Je to výstava dvou umělkyň: Elisabeth Putzová je rakouská autorka rozhlasových her a Anja Schäferová je fotografka z Berlína. Když byly v roce 2013 Košice Evropským hlavním městem kultury, společně vytvořily tento jedinečný projekt na sídlišti Luník IX. a ve čtvrti Šaca. Stále znovu a znovu navštěvovaly tamní obyvatele, vždy se mezi ně zhruba po dvou - třech měsících vracely.“
Jejich neustálé návraty byly pro obyvatele něčím novým.
„Na sídlišti Luník IX. už jsou lidé na novináře zvyklí, protože je tam hodně těžká situace, elektřina tam funguje jen dvě hodiny denně, i dodávka vody je omezená, je to zvláštní situace. Ale to, že se stále znovu vracely a ptaly se: ‘Jak se Vám daří? Už jsme zase tady. Pořád nás zajímáte – i o dva roky později‘, tak si vytvořily s určitou skupinou lidí důvěryhodný vztah, a díky dlouhým rozhovorům ty lidi mohly krásně portrétovat. A tak vznikly na jedné straně audioportréty od Elisabeth Putzové, a na druhé straně velmi krásné fotografie od Anji Schäferové.“
Audiovizuální výstava spočívá v tom, že si návštěvníci mohou prohlížet fotky a zároveň poslouchat audioportréty různých lidí.
„Například tam mluví František, Ríša nebo Mirka. Na mp3 přehrávači jsou vidět jména, stačí si na ně kliknout. Můžeme slyšet i otce Petra, což je salesián, který pracuje na Luníku IX., nebo etnografku, která tam sbírá romské písně, protože Romové mají hodně bohatý folklór. Ale koncept výstavy je takový, že pod fotografiemi nejsou žádná jména a každý si sám má udělat obrázek. To je experimentální přístup, který si hraje s obrazy v našich hlavách, s našimi předsudky a stereotypy.“
Audioportréty mají různou délku, většinou je to kolem deseti minut.
„Když by si někdo chtěl poslechnout všech třináct portrétovaných lidí včetně nahrávek písní, tak s tím stráví dvě hodiny. To dělá málo návštěvníků, ale najdou se i tací, kteří si vezmou sluchátka s mp3 přehrávačem do naší krásné muzejní zahrady, dají si nohy nahoru, relaxují, objednají si třeba kafe a poslechnou si celé dvě hodiny nahrávek. Ale přímo na výstavě tráví lidé tak hodinku. Stává se mi často, že když tudy procházím, tak tam vidím sedět nebo procházet stále stejné lidi, kteří tyto nahrávky hodně intenzivně poslouchají a prohlíží si fotografie.“
A proč se výstava jmenuje Milionáři času? To je totiž výrok jedné z portrétovaných osobností – pana Františka.
„Poslouchej, Jakube, musíme ukončit rozhovor, protože mám schůzku ve tři hodiny, zapomněl jsem na to. Ale popřípadě se můžeme sejít později. Budu tam 20 minut, mám jednání se starostou, teď mi to volali. Můžete přijít, kdy chcete, já jsem milionář času, takže s tím nemám žádný problém.“
Výstava Milionáři času měla svou premiéru v roce 2016 v Berlíně a v témže roce se představila ještě v Košicích a v Bratislavě. Ve vídeňském Etnografickém muzeu bude k vidění do 24. září 2017.