Ariel Šaron bojuje o život, hygienici proti kouření a Morava se sněhem

Přehled příspěvků

Štěpánka Čechová: Izraelský premiér Ariel Šaron bojuje o život. Lékaři tvrdí, že do politiky už se rozhodně nevrátí. Jak to zamíchá se situací na Blízkém východě? Zeptám se Pavla Barši z Ústavu mezinárodních vztahů a analytika Asociace pro mezinárodní otázky Václava Nekvapila.

V jihomoravských restauracích nehodlají hygienici tolerovat kouření. Jaký postup zvolí kontroloři, uslyšíte od ředitele tamní hygienické stanice Jana Marečka.

Nebývalé množství sněhu způsobilo kalamity, pády střech a výpadky proudu. Co ale až začne tát, máme se bát povodní? Situaci zhodnotí ředitel z Povodí Moravy Mojmír Pehal.

Takový je následujících zhruba 45 minut, ve kterých nebude chybět ani pravidelný fejeton Jana Pokorného. Příjemný poslech Radiožurnálu přeje Štěpánka Čechová.

Kdo nahradí v politice Ariela Šarona?

Štěpánka Čechová: Sedmasedmdesátiletý Ariel Šaron ovlivňoval dění v Izraeli a na Blízkém východě vůbec už od vzniku židovského státu v roce 1948. Patřil k nejstarším politickým hráčům regionu. Jeho profil připravil redaktor Pavel Novák.

Pavel Novák: Jestřáb izraelské politiky, buldozer nebo také král Izraele. Takové přezdívky si Ariel Šaron vysloužil díky své tvrdohlavosti a neústupnosti. Svou kariéru začal v izraelské armádě, ve funkci brigádního generála se účastnil šestidenní války v roce 1967. Politickou činnost zahájil o sedm let později, kdy se stal za stranu Likud poslancem Knesetu. Dostal se i do vlády a vystřídal několik resortů. Jako ministr obrany ve vládě Menachema Begina nařídil v roce 1982 zásah izraelské armády proti bojovníkům Organizace pro osvobození Palestiny v jižním Libanonu. Izraelský tribunál mu připsal nepřímou odpovědnost za masakr stovek až tisíců Palestinců ve dvou uprchlických táborech Sabra a Šatíla, který spáchaly libanonské Křesťanské milice. Pro jiného politika by to znamenalo konec kariéry, Šaron jen přišel o post ministra obrany, ale figuroval i v dalších pravicových vládách. Odmítal mírové dohody s arabskými státy a palestinského vůdce Jásira Arafata nazýval vrahem a patologickým lhářem. Co by ministr bytové výstavby na počátku devadesátých let prosazoval zakládání židovských osad na západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy. V roce 1999 se dostal do čela bloku Likud a o dva roky později vyhrál premiérské volby. Ještě ve volební kampani vylučoval rušení židovských osad na palestinských územích, musel ale radikálně změnit své názory. Izraelcům z premiérské pozice slíbil bezpečnost a skutečný mír. Byl ochoten akceptovat vznik samostatného palestinského státu výměnou za ukončení terorismu ze strany Palestinců. S Arafatem si odmítal podat ruku, s novým palestinským prezidentem Mahmúdem Abbásem se ale loni sešel a oba vyzvali k zastavení násilí. Plánoval zrušení židovských osad v pásmu Gazy a také to veřejně slíbil. Úplné stažení z Gazy loni v srpnu prosadil a realizoval. Podařilo se mu to přes odpor osadníků, izraelské veřejnosti i vlastní strany. V té totiž referendum o odchodu z Gazy v květnu 2004 prohrál. Dosáhl sice vyklizení Gazy, ale za jeho vlády se také budoval plot mezi západním břehem Jordánu a zbytkem Izraele. Své stranické kolegy naposledy šokoval loni v listopadu, když požádal prezidenta o vypsání předčasných voleb a vystoupil ze strany Likud. S nově založenou centristickou stranou Kadima, tedy vpřed, chtěl vyhrát březnové volby.

Štěpánka Čechová: Izrael je dost silný na to, aby se vyrovnal se situací, která nastala, tvrdí to úřadující předseda izraelského kabinetu Ehud Olmert. Funkci převzal ve středu večer, kdy Šarona postihla silná mrtvice. Jaké následky může mít definitivní odchod Ariela Šarona z politiky, o tom už více s našimi hosty. V brněnském studiu Českého rozhlasu je připraven docent Pavel Barša, výzkumný pracovník Centra bezpečnostních analýz Ústavu mezinárodních vztahů, dobrý den.

Host (Pavel Barša): Dobrý večer.

Štěpánka Čechová: A se mnou v Praze Václav Nekvapil, místopředseda a analytik Asociace pro mezinárodní otázky, dobrý den.

Host (Václav Nekvapil): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: Starý válečník odchází jako jediný člověk, který mohl přinést mír. Ten se právě odkládá na neurčito. Šaron padl a rozestavěné kulisy, v nichž se mělo vše odehrát, se řítí spolu s ním. Vítejte do zlých časů. Tak vidí situaci komentátor Mladé fronty Dnes Milan Vodička. Pane Baršo, vnímáte také osobu Ariela Šarona jako v určitém smyslu nenahraditelnou pro stabilizaci situace na Blízkém východě?

Host (Pavel Barša): To určitě ne a dokonce bych ani nesouhlasil s tím, že měl přinést mír. On sliboval Izraelcům především bezpečnost a to se zdálo jakože je schopen splnit, a proto získal tu velkou podporu. Mír, samozřejmě musel to slovo vyslovovat, protože byl státník a musel jednat s americkými a evropskými státníky, kteří o míru hovořili a pořád hovořili o mírovém procesu, ale Šaron byl známý od začátku až do konce jako nepřítel mírového procesu ve smyslu vyjednání nějakého budoucího vztahu s Palestinci, a to se mu vlastně podařilo. Zabránit jakémukoliv jednání.

Štěpánka Čechová: Pane Nekvapile, chcete nějak doplnit ten pohled na věc?

Host (Václav Nekvapil): Tak Ariel Šaron šel do těch voleb, který mají se konat 28.března s tím, že, přesně s tím, jako vidinou míru pro Izraelce, jednostranně narýsovaná hranice definitivní, to byl jeden z hlavních bodů jeho volebního programu, kterým vlastně dotvrzoval to, co už udělal loni v létě, to stažení z Gazy, které nebylo vyjednané, čili ten jeho postoj k míru nebo k bezpečnosti, u něj se slovo mír rovná bezpečnosti Izraele a tohle to, ten jeho program pro ty volby nastávající měl být právě postaven na tomhle principu.

Štěpánka Čechová: Bezpečnostní situace v pásmu Gazy se ale zhoršuje, země má přechodnou vládu a právě 28.března jí čekají parlamentní volby. Připomeňme ještě jednou, jak už zaznělo v reportáži, Ariel Šaron tedy prosadil stažení Izraelců z pásma Gazy, kvůli kterému Benjamin Netanjahu loni v srpnu rezignoval na post ministra financí, Šaron se také vlastně rozhodl vzít vítr z plachet dvěma věčným rivalům na politické scéně, Straně práce a Likudu, odvedl z nich umírněnější politiky a vytvořil stranu Vpřed, které dávaly průzkumy velké šance ve volbách, teď ho ale nemoc z čela strany odvedla a navíc tento týden izraelská policie oznámila, že Šaron údajně bral úplatky. Jak to vše může ovlivnit volby a postavení jeho strany Vpřed, pane Nekvapile.

Host (Václav Nekvapil): Ta úplatkářská aféra se už táhne několik let a jsou do ni zapleteni jednak Šaron a jeho syn, dosud tedy jaksi to nebylo pravomocně rozhodnuto, ale není to nic tak, Izraelci to nechápou jako úplně v rozporu, nedávají si to dohromady s tím, s tou jeho politickou činností, s tím, co dělal svůj život, to je jiná kategorie než úplatkářský aféry. Úplatkářský aféry se týkají jeho strany, financování volební kampaně, což není nic tak novýho ve světě, ve Spojených státech, v Evropě, u nás a tak dále. Čili myslím, že samotná ta úplatkářská aféra, pokud by nevedla, já nevím, to už takové třeba zatčení jeho syna nebo k něčemu takovýmu, tak by zas tak moc ten výsledek voleb neovlivní a protože ty témata, která tam hrajou roli jsou trošku jiná, pro ty Izraelce než financování volební kampaně.

Štěpánka Čechová: To jste tedy komentoval úplatkářskou aféru, ale co vůbec postavení strany Vpřed. Je obecně vnímána jako strana jednoho muže.

Host (Václav Nekvapil): Tam je otázka, kdo Ariena Šarona nahradí. On do ní natáhl poměrně dost významných politiků nebo lidí, kteří byli v té garnituře Likudu a teď přecházejí, ti přešli do té jeho strany, Ehud Olmert jeden z nich, Šal Mofaz, bývalý generální náčelník štábu, jeden z nich populární ministryně spravedlnosti Cipi Livniová a tak dále. Jeden z nich se pravděpodobně stane jeho nástupcem a myslím, že minimálně do těch březnových voleb si ta strana dovede udržet podporu tím dědictvím Ariela Šarona, tím, že budou hrát, že to je strana, kterou Šaron založil, že staví na jeho myšlenkách a možná to bude paradoxně pro ni jednodušší, že budou mít někoho, kdo už vlastně nebude v tom něco říct, pokud Šaron buď přežije nebo bude upoután na lůžko do těch voleb. To jenom že do těch voleb to nějak zvlášť neovlivní výsledek, možná spíš pozitivně, viz efekt, jako byl v Holandsku, tak možná něco takového by se mohlo opakovat.

Štěpánka Čechová: Pane Baršo, jste také toho názoru, že to, že se vlastně Ariel Šaron momentálně upoután na lůžku nemůže ani bránit proti jakýmkoli obviněním a třeba je tam nebo tam může hrát roli i soucit, pomůže jeho straně Vpřed ve volbách, anebo ten vývoj vidíte jinak?

Host (Pavel Barša): S tím zhodnocením těch úplatkářských podezření bych souhlasil s panem Nekvapilem. Co se týče té prognózy, tak tam bych vyjádřil větší pochyby. Ta strana skutečně byla založena na osobnosti Ariela Šarona a na jeho důvěryhodnosti právě jako bývalého generála, který je schopen zajistit bezpečnost Izraele a s tímto ohledem je schopen udělat i některé bolestné ústupky. To byla ta pozice. Teď když se podíváme na ty, a ta kredibilita Šaronova, když se podíváme na ty možné nástupce, tak například jediný z nich, kdo má nějakou popularitu je Cipi Livniová, ale ta nemá jakékoliv bezpečnostní zkušenosti. To znamená, lze si například stěží představit, že ona bude premiérkou, která bude dělat obtížná a možná bolestná rozhodnutí a bude je obhajovat bezpečnostními ohledy a bude při tom důvěryhodná. Z druhé strany třeba Šal Mofaz jako bývalý náčelník generálního štábu by toho snad schopen byl, ale ten zase zdaleka nemá takovou popularitu a tak bychom mohli pokračovat, takže a Ehud Omert, který taky bude zřejmě kandidovat, taky nemá dostatečnou popularitu, takže já si úplně přesně nejsem jist. Ještě bych rád, jak se to odrazí na těch volebních výsledcích, ale je možné, že to nedopadne tak, jak předpovídal Václav Nekvapil, je možné, že skutečně klesnou, protože pokud se tam neobjeví a nevyprofiluje nějaká osobnost. Já bych jenom připomněl ty průzkumy veřejného mínění z konce roku, jaké jim dávaly šanci a co by to mohlo znamenat, kdyby ten Šaron tam byl pro tu izraelskou politiku. Tehdy jim dávali šance, že by mohli mít kolem 40 míst v Knesetu, Strana práce, s níž se počítalo do koalice, měla mít kolem 20 míst a to znamená, že by tyto dvě strany byly schopny, kdyby ty pozitivní prognózy vyšly, utvořit vládu, která by skutečně mohla učinit nějaký průlom ve vztahu k Palestincům, a to právě proto, že na rozdíl od Šarona, který má ten důraz jenom na tu bezpečnost, ten Amir Perec a ta Strana práce má tu tradici právě těch mírových jednání s Palestinci a právě to spojení bylo nadějeplné. Zatímco teď, pokud třeba ten výsledek nebude tak velký u té Kadimy s nějakým jiným vůdcem, tak už takováto slibná koalice zřejmě nebude moci vzniknout, bude se muset, budou se muset například přibrat nějaké další strany, třeba náboženské, které jsou ještě problematičtější, co se týče toho odstoupení některých palestinských území a může to být prostě komplikovanější, tak to jenom jsem chtěl připomnět tu naději, která v té možné koalici Strany práce a Šaronovy Kadimy byla a která je teďka přece jenom trošičku zpochybněna.

Štěpánka Čechová: Zkusme nahlédnout trochu za volby, ten vývoj v Izraeli sleduje celý západní i arabský svět a je možná také dobré říci, že pro mnoho muslimů je premiér Šaron zástupcem židovského státu, který za podpory Spojených států utlačuje Palestince. Sýrie a palestinská radikální skupina považují zprávu o Šaronově zdravotním stavu doslova za boží dar a Palestinci dokonce slavili rozdáváním cukroví dětem. Tamní analytici ale přesto varují, že Šaronův odchod by se momentálně mohl obrátit proti Palestincům, protož by mohl k moci vynést kromě těch, které jste jmenoval, také daleko názorově ostřejšího Benjamina Netanjahua, jehož ochota vyjednávat není ani zdaleka taková, k jaké se přiblížil Ariel Šaron. Pane Baršo, v dlouhodobější perspektivě, jak odhadujete tento vývoj?

Host (Pavel Barša): Jenom k té nenávisti ze strany Palestinců, to je prostě pochopitelná v tom smyslu, že Šaron taky byl známý tím, že on propagoval tu politiku toho cíleného zabíjení těch palestinských vůdců, takže to, když se Palestinci radují, že umírá nějaký izraelský vůdce, z tohoto hlediska není zas tak nepochopitelné. Co se týče té právě možnosti, že by se tam dostal třeba Netanjahu, to je právě ta možnost, která souvisí s tím, kdyby ta Kadima ztroskotala v tom náběhu do té volební kampaně a musíme si asi upřesnit, o co tam přesně jde. Šaron nesliboval, ještě jednou chci opakovat, nesliboval vyjednávat s Palestinci, to v žádném případě. Šaron jenom sliboval, že na západním břehu udělá něco podobného, co udělal v Gaze, to znamená nevyjednávat s Palestinci, ale odsunout izraelská vojska z těch území západního břehu, na kterých prostě příliš mnoho Palestinců, aby to izraelská armáda byla schopná kontrolovat. Tohle on sliboval a je pravda, že Netanjahu vystoupil z té vlády, že nesouhlasil ani s tímto minimálním programem a když by se tam dostal Netanjahu, tak skutečně by to znamenalo úplné zatvrdnutí té situace, to je pravda.

Štěpánka Čechová: Pane Nekvapile, vidíte to také tak a vnímáte jako dostatečně silné, když řekneme možnosti nástupnictví Benjamina Netanjahua?

Host (Václav Nekvapil): Tak já myslím, že nástupnictví pana Netanjahua záleží samozřejmě, jak říkal pan Barša, na tom, jak se umístí strana Kadima ve volbách a v případě, pokud by došlo k nějakému oslabení těch pozic té pravice, tak taky není vyloučené jakési spojenectví těch vlastně stran, který, jedna z nich... nebo secesí od té druhé, čili to by bylo izraelská scéna je obecně dost nestabilní, čili to je, to je otázka...

Štěpánka Čechová: Nebo obecně, abychom to posunuli, pardon, že vás přerušuji, kdyby se dostal k moci kdokoli jiný, než člověk, který je ochoten přesně následovat Šaronovy ideály a Baronův postup, co by to znamenalo pro situaci na Blízkém východě?

Host (Václav Nekvapil): Já myslím, že ta situaci nevěští nic dobrého ani tak. Šaronovy ideály jsou nebo ideál, lze-li o tom tak mluvit, Šaronův pragmatický přístup, abych nemluvil tak dalece o ideálech, jsou podepřeny jeho životní zkušeností. On si to mohl dovolit, na rozdíl od těch jeho potenciálních nástupců. Druhým takovým, kdo by si teoreticky mohl dovolit, by byl Šimon Perez, který se také, který vyjádřil podporu, byť tedy ze Strany práce tak vyjádřil podporu té nové straně, ale Šimon Perez už jaksi je matadorem té politiky, několikrát byl premiérem a má jisté zásluhy na mírovém procesu, ale té metodě, jaksi toho, jak dosáhnout nějakého stabilizačního, nějakého stabilního prostředí, nechci říct míru nebo jednání s Palestinci, už má úplně jiný přístup než by měl Šaron, ten by se nemohl v tomhle vydávat za jeho nástupce, takže v tom myslím, že není tím vhodným, čili já myslím, že ta situace těžko lze předvídat, ale záleží na tom, kdo se ujme té vlády a kolik stran bude vůbec moc to sestavit, ale myslím, že tak odvážná věc, ta, jakou udělal Šaron, v nejbližších letech nemůžeme od kohokoliv z těch potencionálních nástupců čekat.

Štěpánka Čechová: Oba se shodujete na tom, že situace tak jako tak není příliš dobrá. Americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová kvůli Šaronovu stavu dokonce zrušila plánovanou cestu do Indonésie a Austrálie a podle nejmenovaných pracovníků Amerického ministerstva zahraničí je to údajně proto, že nechce být příliš daleko od Izraele v případě, že Šaron zemře. Pane Baršo, co je možné hledat za tak pro Condoleezu Riceovou nezvykle úzkostlivým postojem?

Host (Pavel Barša): To se mě zdá skutečně až příliš úzkostlivé, zvláště proto, že zdá se, že se všichni analytici teď shodují na tom, že i kdyby Ariel Šaron přežil, takže velmi stěží se bude moci vrátit do politiky na ten post, takže zdá se mě, podle všeho to, co jsem byl schopen z agentur dostat za informace, že tak jako tak, politicky vzato, je ten jeho návrat velmi nepravděpodobný, takže z tohoto hlediska, čistě politického, se zdá, že už ta situace je jakoby rozhodnuta, i když nechci předbíhat, ale všechno tomu napovídá. Je jisté, že ta situace v Izraeli, izraelsko palestinský konflikt je jedním z klíčových, jednou z klíčových otázek středovýchodní americké politiky a je jisté, že Ariel Šaron díky svému osobnímu vztahu Georgu Bushovi byl prostě jedním z pilířů té americké politiky v té oblasti, takže Amerika samozřejmě teďka bude jako všichni ostatní pozorovatelé a participanti té situace trošku napjatí, kdo ho nahradí. Já právě chci připomenout to, že ten Šaron vlastně, že on byl čitelný svým způsobem, a že ta perspektiva, tak jak jsem ji třeba před chvilkou nastínil, to byla perspektiva, která byla lákaná pro všechny strany, nejenom pro Bushe, ale pro evropské politiky a do jisté míry i pro to umírněné křídlo těch Palestinců a teďka ten jeho odchod z politiky by skutečně znamenal, že se bude, že nastane doba nejistoty, než se vyprofiluje někdo, kdo bude schopen formulovat zase nějakou takovou jasnou vizi.

Štěpánka Čechová: Takže to, čeho se Condoleezza Riceová bojí, je především ztráta vybudovaných pozic?

Host (Pavel Barša): Myslím si, že americká politika bude muset znova formulovat tu svou pozici a znova navazovat nějaké vztahy k někomu, kdo bude, s kým bude schopná kooperovat, že, a to netrvá den, týdny, ale ten vztah třeba Bush, Šaron taky nebyl od začátku nějak růžový, dokonce úplně na začátku Bush dával ruce pryč od toho konfliktu, celkově po 11.září 2001 začal být trošičku aktivnější, ale ještě na začátku roku 2002 velmi tvrdě kritizoval Šarona za jeho znovuobsazení některých měst a tak dále, to znamená, tam to také trvalo měsíce vlastně, ne-li léta, než se navázal nějaký oboustranně jaksi, oboustranně přátelský a spolehlivý vztah.

Štěpánka Čechová: Pane Nekvapile, je také podle vás to, čeho se nejvíce obává Amerika, ta ztráta pozic politických, vybudovaných pozic, anebo za tím jednáním Condoleezzy Riceové vidíte i nějaké jiné nebezpečí?

Host (Václav Nekvapil): Tak Ariel Šaron byl jedním z nejdéle sloužících premiérů Izraele v kuse, 5 let vlastně byl, teď někdy v únoru by to mělo být 5 let, co byl premiérem, čili ta jeho pozice je poměrně, byla poměrně stabilní a také prošla různými fázemi, už od toho, od té jeho procházky po Chrámové hoře v Izraeli, která vzbudila velkou reakci jednak arabského světa, ale také Evropy, Spojených států, 11. září a tak dále, a samozřejmě stažení z té Gazy, čili tím ten Šaron si udělal jistou, svět ví, co od toho Šarona může očekávat, taky věděl, co mohl očekávat v těch volbách, čili já myslím, že obecně vztahy, tedy, ti lidé, kteří jsou dneska ve vedení jednak ty Kadimy a jednak ostatních politických stran, které by potenciálně tvořily tu koalici, jsou ovšem lidé, kteří jsou matadory té politiky izraelské, dlouho tam pobývají, teda s výjimkou toho nového vůdce Strany práce, který zas tak moc známý není, neví se, co se od něj může očekávat, takže myslím, že obecně jako by ty osoby, mají určitě jisté renomé jak ve Spojených státech v těch nejvyšších místech, tak v Evropě, ale samozřejmě bude záležet na té koalici nebo na tom, s kým budou vládnout a jaký si zvolí politický program, který by měl nějak navázat na to, co Šaron dělal, takže. .

Štěpánka Čechová: Takže především opět strach o to, s kým vyjednávat a jak vyjednávat a jak dobře to vyjednávání s ním půjde.

Host (Václav Nekvapil): A samozřejmě nesmí zapomenout na druhou stranu, tu palestinskou, kde mají být volby koncem ledna a tam je velká neznámá, jaký bude řekněme poměr mezi Fatahem umírněným a radikálním Hamásem v těch volbách, takže to ovlivní tu situaci mnohem víc, než to, co se stane izraelské straně.

Štěpánka Čechová: I evropští představitelé vlád se obávají toho, co udělá s mírem na Blízkém východě Šaronův odchod, jaké následky by v případě krachu Baronových snah mohla pocítit Evropa? Pane Baršo, je to třeba rozpoutání aktivit teroristických skupin, čeho se svět a Evropa má obávat?

Host (Pavel Barša): Nemyslím, že by, toho se snad můžeme občas nějakých útoků obávat obecně, ale nemyslím, že bychom se toho mohli obávat v bezprostřední souvislosti se smrtí nebo z polického alespoň smrtí Ariela Šarona, takže to si nemyslím, ale je pravda, že já bych ještě chtěl připomenout, že to jsou spojené nádoby, že jak Václav Nekvapil připomenul, teď bude, teď se bude volit na těch palestinských územích, pokud se bude volit, protože tam to taky je pořád otevřené a vlastně ta dynamika také hodně ovlivní ty izraelské volby, protože pokud tam se na čelné místo dostane to hnutí Hamás, což je radikální islamistické hnutí, které provádí v Izraeli, které provádělo v Izraeli v průběhu druhé intifázy ty sebevražedné útoky, tak to posílí právě Benjamina Netanjahua, posílí to všechny ty radikály, kteří nesouhlasili s tím odsunem z Gazy a může to skutečně potom způsobit, že tohle radikální křídlo izraelské politiky bude mít vítr v zádech v těch březnových volbách, že tam zvítězí nějaká taková koalice pravicová a nekompromisní a to znova zpětně posílí ty radikály na palestinské straně a skutečně tam může vzniknout nějaká další velmi jaksi násilná, výbušná situace, ale pořád se nedomnívám, že by se to nějak bezpečnostně odrazilo na Evropě.

Štěpánka Čechová: Pane Nekvapile, ještě vy také poslední slovo, vidíte nějaké nebezpečí pro Evropu, anebo vítězství radikálů znamená především hlavně problémy pro Blízký východ jako takový?

Host (Václav Nekvapil): Tak především to znamená problémy pro lidi, kteří, jedna pro Izrael se pokud samozřejmě bude eskalovat jaksi pouze třeba z Gazy stane to, co se, čeho se bojí a čím straší vlastně Netanjahu už od toho loňského roku, z jiný strany jak nějaká základna pro útoky na Izrael nebo to samé na západním břehu, pokud by se izraelská armáda stáhla, což zatím není nějak velmi pravděpodobné, ale co se týče tý Evropy, tak já myslím, že tam to nehraje takovou přímo bezprostřední roli, co se týče nějakých teroristických útoků, ale spíše evropský veřejný mínění, které jaksi nebudeme si povídat, Ariela Šarona nijak zvlášť v lásce nemělo a jeho osoba byla jednou z klíčových jaksi osob v debatě o antisemitismu v Evropě, jestli kritika Šarona je antisemitismem nebo není, teď, takže ...

Štěpánka Čechová: Nebo-li rozšíření antisemitických nálad čekáte?

Host (Václav Nekvapil): To spíš ne, to bylo hodně spojený s osobou Ariela Šarona a s jeho minulostí a s jeho vztahem vůči Arabům, čili já myslím, že spíš to, co zahrne evropskou společnost jakožto spíš v té debatě, v tom postoji vůči izraelsko palestinským konfliktům, v tom, co si vůbec o tom má myslet, než že by přímo nějak radikalizovala evropské muslimy, to bych nedával do přímých souvislostí.

Štěpánka Čechová: Situaci kolem odchodu Ariela Šarona jsme rozebírali s docentem Pavlem Baršou, výzkumným pracovníkem Centra bezpečnostních analýz Ústavu mezinárodních vztahů, díky, na slyšenou.

Host (Pavel Barša): Na slyšenou.

Štěpánka Čechová: A Václavem Nekvapilem, místopředsedou a analytikem Asociace pro mezinárodní otázky. I vám díky, na slyšenou.

Host (Václav Nekvapil): Na shledanou.

Štěpánka Čechová: V druhé části pořadu vám odpovíme na otázky, zda nás čekají na jaře kvůli současným přívalům sněhu další povodně a jak se bude kontrolovat kouření v restauracích na Moravě. Teď je ale se zprávami na řadě Aleš Kouba.

Protikuřácký zákon a kontrola jeho dodržování

Štěpánka Čechová: Takzvaný protikuřácký zákon platí teprve týden, ale už se kolem něj množí dohady. Například zastávky hromadné dopravy nemají jasné hranice a tak kuřáci ani nekuřáci nevědí, v jakém prostoru by se vlastně neměl tabákový dým vznášet. No a třeba na jihu Moravy se rozhodli netolerovat kouření v restauracích, přestože to zákon, podle tvrzení České koalice proti tabáku, dovoluje. Co tedy chystá tamní hygienická stanice, to nám vysvětlí její ředitel Jan Mareček. Dobré odpoledne.

Host (Jan Mareček): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: Pane řediteli, vy jste toho názoru, že zákon kouření ve stravovacích zařízeních zakazuje, jaký je tedy ten váš výklad?

Host (Jan Mareček): Já vycházím nikoliv z výkladu, ale z citace zákona, jde o zákon 379 z roku 2005, který začal platit 1.1. a já přesně odcituju, jak zní paragraf 8. Zakazuje se kouřit za c) v zařízeních společného stravování provozovaných na základě hostinské činnosti, pokud tato zařízení nemají zvláštní prostory, vyhrazené pro kuřáky a označené zjevně viditelným nápisem prostor vyhrazený pro kouření.

Štěpánka Čechová: Nebo-li vy vlastně očekáváte od restaurací, že budou z větší části nekuřácké a ty, které budou chtít, vyznačí nějaký oddělený prostor pro kuřáky.

Host (Jan Mareček): Ne, ne, ne, ne. Nemůžu říct z citace tohoto zákona, že budou z větší části nekuřácké. Musí tam být primárně nekuřácký prostor a pokud se v zařízeních chce kouřit, musí být vyčleněn prostor pro kouření a označen. Nikde ale ze zákona nejsem schopen vydedukovat, jak velký má být který prostor.

Štěpánka Čechová: To znamená, že nekuřácké oddělení může ovat i, když to řekneme hodně drsně, jeden stůl vzadu u toalet.

Host (Jan Mareček): Ano, no, vzadu u toalet. Jeden stůl, u které se dá hovořit, ale musí být v jiném prostoru, než je kuřácká část.

Štěpánka Čechová: No a neočekáváte, že ty restaurace na to půjdou právě tímto šalamounským řešením?

Host (Jan Mareček): To je docela dobře možný a bude to svým způsobem obcházení zákona, ale pokud se týká obcházení zákona, to bohužel nepostihne hygienická služba.

Štěpánka Čechová: Na co konkrétně se tedy mají restaurace na jihu Moravy připravit, co budete kontrolovat a vyžadovat?

Host (Jan Mareček): Budeme kontrolovat plnění tohoto paragrafu, to znamená, že budeme kontrolovat zařízení stravovací ve smyslu tom, že nesmí být kuřácké a pokud se tam kouří, chceme vidět, kde je prostor pro nekuřáky a kde je prostor pro kuřáky, označený jako prostor pro kuřáky. Ten prostor pro nekuřáky označený jako prostor pro nekuřáky být nemusí.

Štěpánka Čechová: A můžeme říci, jaké pokuty budete udělovat v případě, že když shledáte, že ta restaurace porušuje vaše požadavky?

Host (Jan Mareček): Pokud bude porušovat zákon z hlediska kouření, tak zákon 379 dává jednoznačně částku, která říká, že za správní delikt může fyzické osobě udělit pokutu do 50 tisíc nebo zákaz činnosti na dva roky a provozovateli právnické osobě do 500 tisíc nebo zákaz činnosti na dva roky. Ve středu příští týden, což je 11. máme celkovou poradu na Krajské hygienické stanici a zde pracovníci hygieny výživy dostanou za úkol zařazovat do svého kontrolního plánu, do kontrol, dělaných podle kontrolního plánu také kontrolu dodržování požadavku podle tohoto zákona, tam to dostanou za úkol, to znamená předpokládám, že nejpozději zhruba od poloviny ledna se začne tato, v rámci běžných kontrol, i tato problematika sledovat.

Štěpánka Čechová: Tolik ředitele jihomoravské Hygienické stanice Jan Mareček. Díky za rozhovor, na slyšenou.

Host (Jan Mareček): Na shledanou.

Nehrozí záplavy v letošním roce?

Štěpánka Čechová: Více než tři čtvrtě metru sněhu přibylo tento týden na některých místech hor. Těžké mokré závěje prolamovaly střechy, přerušovaly elektrická vedení a polámané stromy zastavovaly provoz na silnici i železnici. Mnohým obcím musela se zvládnutím kalamity pomáhat armáda, která vyvážela tuny sněhu mimo obydlená území. Nejvíce ho napadlo na Šumavě a severozápadu Moravy. Sotva se ale daří vrátit situaci do přijatelného stavu, nabízí se myšlenka, co se stane, až tyto mimořádné přívaly sněhu začnou tát. Nehrozí nám další záplavy? To už je otázka pro Povodí Moravy, konkrétně ředitele závodu Horní Morava, inženýra Mojmíra Pehala. Dobrý den.

Host (Mojmír Pehal): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: Pane řediteli, dá se už v tuto chvíli říct, jestli třeba ta místa, kde napadlo nejvíc sněhu, jsou předem odsouzená k povodním?

Host (Mojmír Pehal): Určitě ne, takovou předpověď není možno udělat. Je pravdou, že v této chvíli je více sněhu, než bylo v loňském roce v lednu, nicméně zase máme tu výhodu, že jsme v období, kdy zima není úplně na konci a tedy se nedá předpokládat, že by měly nastat nějaké rychlé teplotní změny, i když samozřejmě není nic vyloučeno. Čili sněhu máme na horách i v mezipovodí dostatek, my to monitorujeme, monitoruje to Český hydrometeorologický ústav, máme určitou představu a provádíme výpočty zásoby vody ve sněhu. V současné chvíli se tedy můžeme připravovat pouze tak, že máme předpuštěné některé nádrže tak, abychom byli schopni případné změny v teplotní a případně i klimatické zvládnout.

Štěpánka Čechová: Abychom to posluchačům ujasnili, jaká je pro vás krizová varianta počasí, jsou to třeba dva, tři tuhé měsíce zimy s hustým sněžením a potom náhlá obleva?

Host (Mojmír Pehal): Dá se říct, že nejhorší situace nebo kombinací je, když na zamrzlou zem začne pršet a ta zem není jen promrzlá, ale je pokrytá i sněhovou pokrývkou. Pak samozřejmě ta absorpce té půdy vlastně toho povodí je velmi malá a veškerá voda, která spadne v povodí sklouzne po té půdě a velmi rychle se nám dostává do vodních toků a samozřejmě pak může nastat k rychlému nárůstu vodních hladin.

Štěpánka Čechová: Vše tedy záleží na tom, jak rychle přijde jaro a jestli bude na jaře hodně pršet.

Host (Mojmír Pehal): Je to tak, máte pravdu v tom, že samozřejmě pokud budeme mít velké množství sněhu na jaře a bude pršet i na horách, tak samozřejmě to může znamenat nebo bude určitě znamenat zvýšení hladin, ale jestli to bude znamenat povodňovou situaci, to skutečně nejsme schopni předpovědět.

Štěpánka Čechová: Pokud jde konkrétně o povodí Moravy, existují ještě třeba nějaké úseky, kde problémy mohou dělat dejme tomu nevyčištěná řečiště nebo je vše v pořádku?

Host (Mojmír Pehal): Samozřejmě my se snažíme v průběhu celého roku, tak zejména v tom zimním období se připravovat na jarní tání, ať už jsou to určité povodňové prohlídky nebo určité pochůzky po jednotlivých úsecích vodních toků, samozřejmě příroda je jak se říká mocná čarodějka a může nastat i to, že dochází někde vlivem zvýšených průtoků i podemletí břehů, k sesunutí půdy, vytvoření určitých zátaras, čili samozřejmě snažíme se se připravovat na jaro, aby v podstatě proběhlo všechno v co nejlepším pořádku.

Štěpánka Čechová: A máte u vás nějaká krizová místa, kterých je vysloveně třeba se obávat nebo na která dáváte zvýšený pozor?

Host (Mojmír Pehal): Tak samozřejmě nemohu říct, že by to byla krizová místa, ale nicméně jsou to zejména objekty, které musí být připraveny, ať už jsou to jezové objekty nebo samozřejmě musí být plně funkční jednotlivé přehradní hráze, musíme mít zkontrolovány i hráze ochranné tak, aby nedošlo k nějakým problémům při zvýšené hladině. Samozřejmě jsou to i místa takzvaných neupravených částí vodních toků, kde si musíme dávat pozor na stav břehových porostů, případně jiných materiálů, které by mohly způsobit řekněme určité zácpy a v neposlední řadě si musíme dávat pozor na ledové jevy, které mohou taky samozřejmě na jaře způsobit určité problémy.

Štěpánka Čechová: My vám přejeme hodně štěstí při zvládání případných záplav. To byl ředitel závodu Horní Morava, inženýr Mojmír Pehal. Díky. Na slyšenou.

Host (Mojmír Pehal): Na slyšenou.

Fejeton Jana Pokorného

Štěpánka Čechová: Nadešel čas na slibovaný fejeton Jana Pokorného. Dnes se zamýšlí nad tím, že občas platí úměra čím větší výkon, tím méně slov.

Jan Pokorný: "Kdysi jsme v krkonošském Harrachově vystoupali na skokanský můstek. Podívali se dolů a se svíravým pocitem v oblasti žaludku zase slezli. V blízkém baru jsme se pak uklidnili při několika štamprlatech a pravda, když jsme odcházeli, určitě bychom z můstku klidně skočili.

Na každý pád při vzpomínce na pohled ze skokanské věže byl při Turné čtyř můstků v našich očích hrdinou i ten poslední z posledních. Nemluvě o tom prvním z prvních, vlastně o těch prvních z prvních. Jakubu Jandovi a Jane Ahonenovi.

Naskákat během závodu tolik metrů a pak mít celkem na bod stejně, to už chce pořádné nervy. Nebo spíš žádné nervy. Kromě počtu bodů sdílejí finský Ahonen a český Janda ještě jedno. Moc toho nenamluví. Kolega reportér Tomáš Kohout by mohl vyprávět, jak se rodil novoroční přípitek, o který jsme pro Radiožurnál letos požádali právě Jakuba Jandu.

Stručně a jasně, v případě Ahonena a Jandy se naplnilo stoprocentně známé rčení, mluviti stříbro, mlčeti zlato. Stáli na stupních vítězů a asi si mysleli svoje, zatímco my, diváci a posluchači jsme řešili, jestli pořadatelé s takovou možností počítali, zda budou mít pro každého medaili a jak se to tedy vyřeší s tím autem, které bylo určeno vítězi turné.

Nakonec se dostalo na oba, protože sdílet jedno auto by asi oba soupeři dost dobře nemohli, ledaže by tříkrálově řídil ten třetí vzadu a Janda s Ahonenem si cestou povídali. Co z toho vlastně plyne. Však to znáte z našich médií sami. Chlapík, který skočí 140 metrů a vyhraje, k tomu utrousí dvě, tři holé věty. Ten, který z můstku slezl zbaběle po schodech drže se zábradlí, o tom mluví už dvě minuty."

Štěpánka Čechová: Slova Jana Pokorného ukončila pořad Týden v tahu. Příjemný zbytek večera při poslechu Radiožurnálu vám přeje Štěpánka Čechová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.