Archivní nahrávky z invaze 21. srpna 1968. Poslechněte si reportáže z období Pražského jara
„Soudruhu, kdo měl zájem na zkreslování naší historie?“ Kritický pořad Písničky s telefonem působil jako zjevení
Písničky s telefonem – to byl od března 1968 legendární pořad Československého rozhlasu. A také výsledek uvolnění cenzury při Pražském jaru. Moderátoři probírali s komunistickými funkcionáři do té doby nemyslitelná témata. A jak vypadala svoboda na rozhlasových vlnách, kterou utnula až srpnová okupace, uslyšíte v dalším díle našeho týdenního seriálu.
„Haló. To je byt soudruha Štefka?“
„Ano, Štefek u telefonu.“
„Dobrý den, soudruhu Štefku, prosím vás pěkně, my máme na vás takovouhle otázku – vy jste teď vedoucí Ústřední publikační zprávy. Dřív Hlavní zprávy tiskového dozoru, která teda u nás novinářů je dost neblaze proslulá.“
„Taky se tomu někdy říká pravda cenzura...“
Pořad, který byl jako zjevení
Pořad, za kterým stál v březnu 1968 tehdejší šéf redakce Mezinárodního života Milan Weiner, působil v té době jako zjevení. Vysílal se živě, součástí byly telefonáty komunistickým funkcionářům a otevřeně se v něm probírala všechna aktuální témata.
„Prosím vás, lidi se nás dotazují, do našeho pořadu Písničky s telefonem, zda už skutečně byla cenzura zrušena?“
„No, v podstatě je to pravda, poněvadž byla zrušena preventivní politická cenzura.“
Živé vysílání bez schválení
„Až do Pražského jara 1968 každý redaktor rozhlasu věděl, že vysílat může jenom to, na čem bude kulaté razítko Hlavní správy tiskového dozoru. To znamená – bude to schválené, eventuálně proškrtané a bude se muset střihat,“ vysvětluje dramaturg a znalec rozhlasové historie Tomáš Černý.
„A najednou tady v Písničkách s telefonem přichází živé vysílání, které tím pádem nemůže nikdo dopředu schvalovat. Oni věděli, že můžou říct úplně cokoliv. Bylo to nesmírně otevřené, nesmírně kritické a místy i na naše dnešní poměry svobodné žurnalistiky neskutečně ostré,“ upozorňuje Tomáš Černý.
„Vážení posluchači, na drátě máme historika z Ústavu dějin KSČ. Soudruhu doktore, vy víte dokonce i myslím z vlastní zkušenosti, že se dělaly zásahy do prací našich historiků. Nás zajímá, kdo měl zájem na zkreslování naší historie a hlavně, které úseky z našich dějin byl zájem zkreslit, a proč?“
Pražské jaro zaznělo poprvé
V Písničkách s telefonem také poprvé zazněl termín Pražské jaro. Autoři pořadu vyhlásili anketu mezi posluchači, aby zavolali své nápady, jak pojmenovat období, které právě prožívají.
Čtěte také
„Tam zaznívají nejrůznější nápady od posluchačů, ale Pražské jaro tam jenom probleskne, redaktor sedí ve studiu, probírá se těmi lístečky a říká, co tam je napsáno, člověk si říká: jo pozor, tady to šlo jen tak mimochodem, ale pak se to vžilo,“ popisuje Tomáš Černý.
„Pan Polák nám doporučuje toto období v učebnicích označovat: restaurace demokracie nebo období demokratického optimismu, obroda socialismu, druhé obrození, demokratické obrození, Pražské jaro 1968...“
Duch svobody a otevřenosti
„Ze začátku bylo vysílání takové spoutané, ale čím čas běžel – zvlášť po březnu, když byla zrušena cenzura – těch pořadů, které třeba nebyly živě, ale byly to zajímavé pořady a byl v nich duch svobody a otevřenosti, přibývalo,“ vzpomínala před časem jedna z tehdejších moderátorek Písniček s telefonem Věra Šťovíčková.
„Bylo vidět, že svoboda není jenom legenda, ale že to v člověku probouzí úžasnou kreativitu. Jako by dostal křídla,“ uzavírá s úsměvem.
Ve středečním díle seriálu uslyšíte, jak se po zrušení cenzury v červnu 1968 stupňovala kritika režimu na rozhlasových vlnách.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
