Architekt Libeskind: Potřebujeme víc moderní architektury. Z měst bez inovací se stávají skanzeny

Jak byste s ohledem na své zkušenosti, znalosti a široký přehled z mnoha oborů popsal dobu, ve které žijeme? Podobá se současnost v něčem minulosti? Vnímáte mezi nimi nějaká pojítka?

Je to doba změn. Rekordně rychlý technologický vývoj nás dovedl do nové éry algoritmů a umělé inteligence, ale lidská duše se nemění tak rychle. Je otázkou, jak sladit naše nejhlubší touhy a pocity s technologickými změnami. To je ta výzva, kterou právě zažíváme.

Ale na architektuře je samozřejmě krásné to, že je nositelkou stability uprostřed měnícího se světa. Vždycky říkáme, že se všechno rychle mění, ale architektura nám dává domov, místo, kde můžeme být.

Čtěte také

Soudobá architektura v historickém prostředí je žádoucí, kontrast není sprosté slovo, zdůrazňuje historička

Jak vlastně architektura reflektuje algoritmy, exponenciální růst a exponenciální rychlost, která je všude kolem nás? Je teď těžší vytvořit něco, co vydrží desítky a stovky let? Protože to je cílem architektury...

Ano, je to těžší. Pracoval jsem na velkém muzeu v Anglii a klienti po mně chtěli, abych jim zaručil, že budova bude mít životnost 150 let. A to jsem nemohl, protože materiály, které dnes máme, 150 let nevydrží. Dnes je těžké takto stavět.

Musíme se ale naučit, že udržitelná architektura je naše jediná budoucnost. Nemůžeme jen tak plýtvat zdroji. Musíme se zamýšlet nad tím, jak to udělat, aby architektura odolávala času a reagovala na lidský život, nejen na technologie.

Jsme v Praze a všude okolo vidíme budovy ze 14. nebo 15. století. Architekti je zjevně navrhli udržitelně, protože je tu máme dodnes.

Samozřejmě. Zároveň je dobré mít na paměti, že ve světě, který byl pomalejší a méně posedlý rozvojem, byla udržitelnost snáze dosažitelná. Dnes do Prahy jezdí lidé z celého světa poznávat baroko, raný středověk, kdy se domy stavěly opravdu ručně a skutečně rezonovaly s lidskou myslí a lidskými city.

Dnes je to úplně jiné. Žijeme v mnohem konzumnější době, kdy se i samotné budovy staly spotřebním zbožím, které se po určité době zkrátka vyhodí. Proto je dnes náročnější vytvářet krásné, udržitelné a smysluplné prostředí.

Čtěte také

Tančící dům slaví 30 let. „Hollywoodský kýč, zaznívalo tehdy od odborné veřejnosti,“ vzpomíná architekt David Tichý

Jak důležitý je v té souvislosti establishment? Myslím pro urbanismus jako takový, pro plánování ne jedné stavby, ale celého města, celé komunity? Jak důležitou roli má politické vedení? A jak důležité je politiky a úředníky architektonicky vzdělávat? Vidíte to dnes někde ve světě?

Víte, je velmi důležité uchovat historii, ale zároveň umožnit, aby se děly nové věci. Je to otázka rovnováhy. Máme nádherné historické poklady, ale zároveň musíme něco přidat.

Je to, jako když chodíte do banky, ale jen si vybíráte peníze a nic do ní nevkládáte. Brzy vám zdroje dojdou. S architekturou je to stejné. K historickému dědictví města musíte přidat něco nového, co obstojí stejně dobře jako památky.

Jako někdo, kdo pomáhal utvářet města po celém světě – co vnímáte, když se procházíte Prahou? Vidíte něco, co nám ostatním uniká? Možná význam moderní architektury? My jsme na začátku mluvili o nádherných historických budovách, po roce 1989 tu máme Tančící dům... Ale nezdá se vám, že v Praze chybí víc moderní architektury?

Rozhodně potřebujeme víc moderní architektury. Nestačí se k ní jen hlásit jako ke sloganu. Potřebujeme skutečně současné architektury, kteří jsou schopni navázat na historii Prahy a zároveň vytvořit něco inovativního, co tu doteď nebylo.

Myslím, že města potřebují novost, potřebují kreativitu. Kreativita se nezastavila v minulosti, je s námi stále přítomná. A podle mě se musíme zasadit o to, aby se nové věci mohly dít přímo v centru města. Nejen někde na periferii. To je důležité.

Architektura má větší dopad než kniha nebo rozhovor. Prostor, kterým procházíte, to, co vidíte z okna, to vše má filozofický rozměr

A co je k tomu zapotřebí, aby bylo město sebevědomé? To je otázka, kterou si klade mnoho lidí. Proč jsme se na to nezaměřili? Proč tady moderní architektura – jako symbol nové éry, nového státu – není zastoupena tak silně, jak by měla a jak se dalo očekávat?

Je pravda, že Praha je jedním z mála měst v této části světa, které nebylo za druhésvětové války zdevastováno bombardováním. Chápu tedy, že lidé mají k historickému dědictví silný vztah.

Jako by říkali: Přestáli jsme druhou světovou válku, tak proč něco měnit...

Přesně tak. Zároveň ale v Praze panuje intelektuální a tvůrčí sebevědomí. Když se podíváte na místní umělecké dění, pak by v pražských ulicích měl být prostor pro inovace, o tom není pochyb. Z měst bez inovací se postupně stávají skanzeny. A my víme, že skanzeny nejsou pro lidi dobrým místem k životu.

Filozofie architektury

Ve 30. letech 21. století v Praze spatří světlo světa Sekyra Flowers. Jak by podle vás měl tento projet zapadat do širší vize nejen pro Rohanský ostrov, ale i celou pražskou čtvrť Karlín?

Je to velmi odvážný počin. Vzniká tu nové zelené město Rohan City, přímo na břehu řeky s veškerým vybavením pro to, aby tu lidé mohli žít, nakupovat, pracovat, trávit tady čas. To celé v moderním kabátě, nejen s nostalgií po minulosti, ale s důrazem na to nejlepší, co toto místo nabízí, na materiální stránku a pocit domova.

Čtěte také

Moderní architektura se snad konečně odlepila od svého strašného pádu, věří architekt Rajniš

Protože pro Pražany a české občany, kteří budou mít to štěstí tam žít nebo pobývat, to bude nový domov.

Vy jste spolupracoval s developery z celého světa. Jaký je a byl Luděk Sekyra jako partner a v čem je jeho přístup výjimečný?

Pan Sekyra není jen tak někdo. Je to filozof. Ulice v našem projektu budou pojmenovány právě po velkých filozofických jménech, po Kantovi, Hegelovi, Derridovi, Levinasovi, po velkých myslitelích, kteří změnili svět.

Spolupracuji s ním rád, protože je to člověk, který do projektu nevkládá jen finance, ale taky přesvědčení, že architektura je nejlepším možným prostředkem k šíření filozofického myšlení. Má větší dopad než kniha nebo rozhovor.

Prostor, kterým procházíte, okolní ulice, to, co vidíte z okna, to všechno má filozofický rozměr. Tuto čtvrť tak budou tvořit nejen materiály, ale právě i intelektuální myšlenky.

Jak důležité je pro architekta široké vzdělání? Jak se vyrovnával s tlakem při vytváření projektu Memory Foundations? Jaký pocit by měl skvělý architekt zanechat? A má Daniel Libeskind obavy z umělé inteligence? Poslechněte si celý rozhovor.