Antivirus: Kyberšikana je skrytý problém, který začíná v mobilu. Jak jí předcházet?

Kyberšikana není každé popichování mezi spolužáky. Aby se o ni jednalo, musí tam být záměr ublížit. „Šikanátor má nad svou obětí převahu. Dřív u fyzické šikany platilo, že byl třeba větší a silnější, dneska může být třeba úspěšnější na sociálních sítích nebo mít lepší mobil,“ objasňuje redaktorka Jana Magdoňová.

Čtěte také

Kyberšikana může přijít kdykoliv. Ptejte se dětí, jak bylo ve škole i na internetu, radí expert

Kyberšikana se děje opakovaně, jde o systematické útoky na oběť. „Třeba když jeden spolužák dává na sociální sítě zesměšňující fotky toho druhého. Jemu samotnému to může přijít jako legrace, ale pro oběť už je to šikana. Důležité je právě to, jak to cítí oběť,“ doplňuje redaktor Jan Cibulka.

Whatsapp a Roblox

Kyberšikanu uvidíme nejčastěji na sociálních sítích, diskuzních skupinách na Whatsappu nebo hráčské síti Roblox. Ty děti často používají, ale řada rodičů je ani nezná.

„Třeba Whatsapp je často používaný pro komunikaci ve škole, děti mají třídní skupinu, kam jim učitelé sdílí domácí úkoly. Děti si ale mohou založit vlastní skupiny, kam už dospělí přístup nemají, a na šikanu tedy nepřijdou,“ vysvětluje redaktor.

Fyzická šikana také probíhala na místech, kam rodiče neviděli: na školních záchodech nebo za školou. „Kyberšikaně ale dítě neuteče, protože na mobilu je neustále, i doma,“ varuje redaktorka.

Když se chtějí mobilu zbavit

Kyberšikanu na první pohled nevidíme. Jak jí můžeme odhalit? Třeba když se dítě začne na mobilu chovat tajnůstkářsky, schovávat si obrazovku, když mu přijde nečekané upozornění, tak zpanikaří, zrudne.

Čtěte také

Linka bezpečí na Radiožurnálu. Poslechněte si speciál ke konci školního roku

„Některé děti se naopak chtějí z ničeho nic mobilu zbavit, nechtějí ho nosit s sebou. Přidat se může i nechuť k jídlu, bolesti břicha a také snaha vyhýbat se škole.“

Ale co s tím rodiče mohou dělat? Jednoduché rady úplně neexistují. Pokud se dítě s něčím takovým svěří, je potřeba ho v první řadě podpořit, pochválit, že se ozvalo. „Teprve tím, že se rodiče dostanou do jeho světa, tak zjistí celý rozsah problému, a teprve potom ho mohou začít řešit,“ doporučuje redaktor.

A Jana Magdoňová poukazuje také na to, že je vhodné začít šikanu dokumentovat, dělat si screenshoty, zjistit, kdo se skrývá za profily, které se šikany účastní. „Partnerem v řešení by pak měla být škola, třeba její výchovný poradce či třídní učitel.“

Prevence

Pokud jsou slušné vztahy mezi rodiči dětí, pomoci by měli i rodiče šikanátorů, kteří také nemusí nic tušit. Poradit se rodiče mohou na Rodičovské lince při Lince bezpečí a v případě závažných útoků, které překračují zákon, je pak na místě zapojit policii.

Čtěte také

Šikana je úmyslné ubližování, ne klukovina. Pomoc potřebuje oběť i agresor, říkají odborníci

Nejdůležitější je ale prevence. Hodně pomůže, pokud se rodič už od nejnižšího věku dítěte zajímá o to, co jeho syn nebo dcera dělá a co prožívá, a to i online.

„Od začátku je s ním, když si tříleté dítě pouští pohádky na internetu, a do online života potomka se zapojuje, i když je starší. Třeba s ním občas hraje jeho oblíbené hry nebo zhlédne několik videí od populárních youtuberů.“

I když rodičům řada takových věcí bude připadat hloupá, není na místě je zesměšňovat, protože to nabourává důvěru dítěte.