Anticikanismus jako daň z existence v české společnosti. Nová studie řeší předsudky a nenávist vůči Romům

Čtěte také

Výsledky mezinárodního projektu potvrzují zakořenění anticikanismus v českém online prostoru

Socioložka Selma Muhič Dizdarevič je autorkou výzkumné zprávy Anticikanismus jako daň za existenci v české společnosti. Zabývá se předsudky a nenávistí vůči Romům. Ve svém výzkumu se zaměřila také na jejich projevy na sociálních sítích.

„Vyhrožování násilím, posílání do plynu. Respondenti mluvili o tom, že obzvlášť bolestivé je to ve chvíli, kdy se to týká například dětí. A co je navíc velmi problematické u nenávisti na sociálních sítích, je to, že před ní není úniku. Pokud jste na sociálních sítích, můžete se jedině od všech sítí odpojit, ale to už dnes možná ani nejde. Jinak vás ta nenávist pronásleduje všude. I když jste doma, v nějakém intimním prostředí, pořád jí můžete být vystaveni."

Sociální sítě musí převzít odpovědnost

Selma Muhič Dizdarevič také vysvětluje, co je mezinárodní síť INACH a jak pomáhá neziskovým organizacím vzájemně spolupracovat při monitorování a odstraňování nenávistných komentářů ze sociálních sítí.

„Je to International Network Against Cyber Hate a sdružuje přes 30 neziskových organizací v Evropě, ale také ve Spojených státech nebo v Latinské Americe. Cílem je, aby se všechny tyto neziskové organizace navzájem podporovaly v monitorování a odstraňování nenávistných projevů. Hlavním cílem přitom nejsou jednotliví lidé, kteří nenávistný obsah zveřejňují. Na to existují různé další nástroje. Jde především o vyjednávání s platformami, tedy s provozovateli sociálních sítí."

„Je to jejich byznysový model a nenávist v něm hraje určitou roli, protože zvyšuje atraktivitu příspěvků a komentářů. Lidé se do diskusí více zapojují. My chceme, aby za to platformy převzaly odpovědnost. To znamená, aby měly jasná pravidla, co na nich může být a co ne. Pokud je něco nelegální nebo protizákonné, měly by to odstraňovat a zároveň jednat transparentně a určitým způsobem chránit oběti."

Ne každý nenávistný komentář je trestný

Ne každý nenávistný komentář je možné právně postihnout. I tak ale mohou mít takové komentáře negativní dopad na lidi, kteří jsou jejich terčem, a přispívat k šíření nenávisti na sociálních sítích. Proto je podle Dizdarevič důležité s jejich autory pracovat a vysvětlovat jim, jak jejich výroky působí.

Čtěte také

Sociální sítě? Děti bychom měli chránit, ale důležitější než plošný zákaz je edukace, zní z projektu E-Bezpečí

„Samozřejmě, pokud jde o překračování zákonných norem, jako například v případě, kdy nějaký člověk posílal romské děti a děti arabského původu ve škole do plynu, tak je to vyhrožování. Na takové případy pamatuje i náš zákon. Pak je ale spousta lidí, kteří jsou na určité hranici. U nich si myslím, že by bylo potřeba vytvářet něco, čemu říkáme counterspeech. To znamená vysvětlovat jim, dávat jim šanci, aby pochopili například to, že jejich jednání má reálné dopady."

„Specifikem sociálních sítí totiž je, že člověk má pocit, že něco říká jen tak do vzduchu a že se vlastně nic neděje. Že to není stejné, jako když vás někdo potká, může vás třeba zmlátit nebo vás na veřejnosti ponižovat. Lidé si ale často neuvědomují, že i nenávist na internetu má reálný dopad, přestože se fyzicky nikde neodehrává."

Podle socioložky bychom měli více mluvit o odpovědnosti za to, co na internetu zveřejňujeme, a také o tom, jaké dopady mohou naše komentáře mít.

„Zároveň sami víme, že lidé ve velmi vysokých funkcích otevřeně urážejí různé skupiny lidí, nejen Romy. A tím, že jsou u moci, je jejich jednání do určité míry legitimizováno. Já bych proto pracovala především s lidmi, kteří mají vliv, a těm ostatním, jak říkám, dávala nějakou šanci."

Před nenávistí na internetu není úniku

V čem se liší nenávist vůči Romům v online prostoru od jiných forem nenávisti? A jaký je rozdíl mezi tím, jak se projevy nenávisti objevují na internetu a v běžném životě?

Čtěte také

Algoritmus sociálních sítí z vás nacionalistu neudělá. Může vás ale zavřít do vlastní názorové bubliny

„Já si právě nemyslím, že se to tak zásadně liší. Myslím si, že je to určité kontinuum. Nenávist člověka ohrožuje. Vezměte si protiromský rasismus v České republice. Je to známá věc, kterou určitým způsobem akceptujeme, jako kdyby byla normální."

„Když se podíváte na bydlení, vzdělání, přístup na pracovní trh a spoustu dalších aspektů, které jsou detailně popsány v nedávném výzkumu, který jsem dělala pro RomanoNet, přidává se k tomu ještě další rozměr: před nenávistí není úniku, protože na vás čeká také na sociálních sítích."

„Někteří respondenti v rámci výzkumu mluvili o tom, že právě tohle je možná jeden z největších problémů, protože to vyvolává neustálý stres. Někdo vám řekne, že vám nepronajme byt, protože jste Rom, a vzápětí se podíváte na sociální síť a tam se o Romech píše, že nechtějí pracovat, že jim člověk nemůže věřit a podobně. Tyto věci se potom určitým způsobem propojují."

„Pro mě je nenávist zkrátka nenávist bez ohledu na to, v jakém prostředí se odehrává. Samozřejmě se v některých aspektech liší. Jak říkali účastníci výzkumu, když vás chce někdo zmlátit nebo za vámi běží skupina neonacistů, je to samozřejmě jiné, než když sedíte doma a nějaký neonacista vám vyhrožuje, že vás zabije. Není to ale zásadně jiná situace v tom smyslu, že jste stále vystaveni nenávisti jako takové."