Animistická víra černých Brazilců je stále živá

17. leden 2010
Ženy ze Salvadoru da Bahia

Město Salvador da Bahia patřím k hlavním turistickým destinacím v Brazílii. Znalci například tvrdí, že karneval je tam daleko lepší než onen mediální rej v Riu de Janeiru. Město Salvador stojící na kopci s výhledem na moře bylo v minulosti nejdůležitějším brazilským přístavem. Sem připlouvaly lodě s černými Afričany, otroky, kteří měli pracovat na plantážích a dolech a zakládat bohatství Brazílie.

Chrámy v Salvadoru jsou vyzdobené portugalskými modrobílými kachlíčky, na nich pastýřské výjevy, evropské rokokové panstvo, krinolíny a paruky. Chrámů v Salvadoru je nespočet.

Africkým otrokům bylo vnucováno křesťanství. Ale Afričané jsou animisté. Anima znamená duše. Afričané věří, že vše živé má duši, která nemizí, jen se stěhuje. Každý člověk má už od narození svého ducha, který ho hlídá a vede. Nemůže však zjistit, který duch to je. Potřebuje k tomu božského prostředníka.

Nejvyšší bůh má mnoho jmen, která pocházejí z jazyku joruba - Olorun, Eleda, Olofin, Omolu. Mnoho jmen a mnoho podob. Jako duch - oriša - vstupuje do věřících a přivádí je do tranzu. K uctívání duchů slouží obřad candomblé. Katolická církev candomblé zakazovala. Proto otroci tvrdili, že se scházejí, aby uctívali křesťanského boha ve svém jazyce.

Rituál začíná. Za úsvitu vykonají kněz a novicové oběti orišům, které budou večer vzývat. Obětuje se zvíře. Část masa dostane božstvo, zbytek snědí lidé při závěrečné hostině. Přicházejí ženy v naškrobených krajkových sukních. Vypadají v nich obrovské. Hlavu mají ozdobenou šátkem nařaseným do podivuhodných tvarů. Jsou pokryté stříbrnými přívěšky a každý z nich má svůj význam - vítr, blesk, voda...

Omolu je bůh smrti, moru a jiných nemocí. Léčí také AIDS. Uctíván je pouze v pondělí, jeho katolickými protějšky je svatý Roch a svatý Lazar. Dělá mu dobře studená voda, jeho oděv je pokryt mušlemi, tvář zjizvenou neštovicemi má zakrytou záclonkou ze slámy. Matka boha Omolu jmenuje Nana a symbolizuje ženskou energii.

První a původní terreiro, kde se věřící scházeli, založily v 19. století tři propuštěné otrokyně. Jejich společenství se však brzy rozštěpilo a dělilo se dál. Postupně vznikly stovky bratrství, které dnes sdružují na dva milióny Brazilců - bohatých, chudých, dokonce i bílých.

Na malém nádvoří je svatyňka a v ní vymodelované poprsí nakrátko ostříhané černé dívky. Má pronikavě modré oči a přes ústa náhubek přidržený koženým postrojem. Na šíji ji leží těžký kovový límec. Je to Anastácia Escrava, otrokyně, původně africká princezna.

Byla prý milenkou bílého pána. Možná ji umlčel ze strachu před manželkou. Nebo jí náhubek vnutila paní, která nesnesla pohled na dívčinu krásu. Mohlo to být i jinak. Princezna pána odmítla, nebo pomáhala jiným otrokům v útěku...

Mučicí nástroj poškodil dívce ústa a bránil ji v jídle. Kovový límec jí přivodil tetanus. Ve svém trápení však Anastácia získala schopnost léčit a dělat zázraky. Pomohla i synovi svých krutých pánů a před smrtí všem odpustila.

Pro černé Brazilce je Anastácia světice. Katolická církev ji však nikdy neblahořečila. Roku 1987 dokonce vyhlásila, že Anastácia je vymyšlená postava a její obraz má být ze svatostánků odstraněn.

mapa
Zvětšit mapu: Salvador da Bahia
Spustit audio
autor: Pavla Jazairiová