Ani Spiegel ani Stern – východní Němci mají svůj Superillu

Časopis Superillu

Německo slaví 20 let od sjednocení země. A přesně tolik je i společenskému magazínu Superillu. Založil ho bývalý novinář západoněmecké Burdy a dnes je nejčtenějším titulem v někdejším východním Německu. V čem tkví kouzlo magazínu, kterému dal své první interview i nový německý prezident?

V kancelářích Superillu jen pár metrů od CheckPoint Charlie se právě finišuje. Už za pár hodin půjde do tisku speciální vydání časopisu k 20. výročí sjednocení Německa s exkluzivním rozhovorem s premiérkou Angelou Merkelovou. Ač se narodila v Hamburku, vyrůstala v NDR a její příběh je tedy nejlepším příkladem, jak se člověk z východu může prosadit.

„Nemáme žádné pobočky, žádné dopisovatele. Naši redaktoři vyjíždějí za reportážemi z Berlína,“ ukazuje na prázdné stoly šéfreportér Gerald Praschl. Superillu má o poznání menší redakci než časopisy jako Stern, Bunte, Focus nebo Spiegel.

„Máme 3,7 miliónu čtenářů. Pokud jde o někdejší východní Německo, je to sedmsetkrát více, než mají zmíněné časopisy dohromady,“ chlubí se o chvíli později šéfredaktor a zakladatel časopisu Jochen Wolff. Pochází z Bavorska, narodil se kousek od českých hranic ve Furth im Waldu a východ ho vždy fascinoval. Už v roce 1968 sledoval zblízka Pražské jaro.

V případě Superillu se ukázal jako vizionář – první číslo vyšlo 23. srpna 1990. „Píšeme pro východní Němce, nikoli o nich,“ odmítá Jochen Wolf myšlenku, že by právě jeho časopis přispíval k přetrvávajícímu rozdělení Německa. „Vedeme svoje čtenáře k demokracii, k osvojení si pravidel tržního hospodářství, ale zároveň k nim máme respekt. Vážíme si jejich zkušeností. Žili přece ještě před sjednocením a to je to, co časopisy vycházející v Hamburku nebo Mnichově přehlížejí.“

Redakce časopisu Superillu v Berlíně

V berlínských trafikách jde Superillu skutečně na odbyt. „Ano, kupuje ho hodně lidí. Jsou tam drby, ale i vážnější témata,“ říká mi prodavačka. „A protože se v něm píše o východě,“ přidává se do debaty zákaznice. „Je to zajímavé čtení. Určitě je lepší než Bunte. Tam píšou jen o hvězdičkách, ale Superillu je zajímavý,“ dodává.

„Zabýváme se sociálními tématy, životním stylem, problémy, které se týkají školního vzdělávání, a samozřejmě i politikou,“ vypočítává Jochen Wolff, podle nějž se časopisy na západě úzce specializují. Největší úspěch Superillu spočívá v tom, že píše o problémech východních Němců a o lidech, kterých by si hamburská vydavatelství nikdy nevšimla.

Jednou z nich je i úspěšná spisovatelka Katja Oskampová. „Je spousta lidí žijících na západě, kteří se nikdy na východ nepodívali. Vůbec se o to, co se děje na východě, nezajímají. A to je špatně,“ říká.

Šéfredaktor a zakladatel Superillu Jochen Wolff

„Jak člověk stárne, vrací se k tomu pěknému v minulosti. Vzpomíná na výlety s rodiči na kole, na první písničky, na místo, kde se poprvé líbal, kde se zamiloval. Na cestu s rodiči k Baltskému moři. To jsou vzpomínky na normální každodenní život, které mají na západě také. Akorát, že neposlouchali Gerda Christiana, ale Rexe Gilda. Nejezdili trabantem, ale volkswagenem. Nejezdili k Baltu, ale na Jadran,“ shrnuje Jochen Wolff.

„Západní Němci si taky rádi zavzpomínají. Ovšem když si východní Němci pustí nějakou píseň ze 60. let, spustí se hned křik: Oj, ostalgie, SED, Stasi! A tomu skutečně nerozumím,“ rozčiluje se šéfredaktor časopisu, na který pohlížejí renomovaná západoněmecká média poněkud svrchu. „A podívejte, právě nám dal prezident svůj vůbec první rozhovor po zvolení,“ ukazuje Jochen Wolff hrdě na minulé číslo Superillu.


Zvětšit mapu: sídlo redakce Superillu v Berlíně