Anežka Drahotová: Chození po památkách a postávání je občas náročnější než chůze na závodech
Auto, hotel, šatna, scéna – to zpívá Karel Gott v jedné své písni a představuje tak život umělce. Sportovci to nemívají jinak, jen se tam místo scény objevuje stadión, palubovka nebo hřiště.
Podobně je na tom i chodkyně Anežka Drahotová. A když už se jí přihodilo, že měla v květnu po závodech v Římě volno, šla se po „věčném městě“ aspoň projít.
Prohlédla si fontánu di Trevi, která se v době, kdy byla v Římě naposledy zrovna opravovala. Římské památky spolu se svými tréninkovými parťáky obcházela – i po chodeckých závodech – pěšky, jak se patří.
„Musím říct, že občas je to postávání náročnější, než chůze při závodech. Není to samozřejmě tak intenzivní, ale člověk je po celém dni, kdy se někde prochází, ale i stojí a čeká a svítí na něj slunce, unavený,“ srovnává Anežka chůzi na závodech s chůzí po památkách.
Když jsme zmínili to tempo, nenechejte se zmást. Chodci sice už nezávodili, ale také se necourali. A jak to má Anežka Drahotová se suvenýry z cest? Vozí si domů nějaké?
„Suvenýry moc nevozím, spíš nějaké jídlo. Suvenýry člověk nemá kde skladovat, ale s kamarády a rodinou si rádi posíláme pohledy. Ale třeba jsem si z Říma přivedla svou první moka konvičku, a to mi přijde dobré, protože to je jednak suvenýr a jednak něco, co člověk používá.“