Andrijivka symbolizuje boje o každou vesnici Ukrajiny. Točit na frontě už nejde, říká dokumentarista Černov
Držitel Oscara za reportážní snímek 20 dní v Mariupolu uvádí na karlovarském festivalu nový film z blízkosti válečné fronty na Ukrajině nazvaný 2000 metrů do Andrijivky. „Hledali jsme příběh, který by představoval univerzální zážitky ukrajinských vojáků, kteří tehdy bojovali na dlouhé frontě tisíce kilometrů, který by byl symbolem jejich úsilí,“ popisuje válečný reportér Mstyslav Černov. Jak jako režisér uvažoval o tom, jak zachytit zkušenost vojáků na frontové linii?
2000 metrů do Andrijivky je válečný dokument přímo z první linie zachycující úsilí jedné z útočných brigád během předloňské ukrajinské protiofenzivy kousek od Bachmutu. Vidíme obrovské vojenské úsilí a také velké ztráty v krátkém úzkém pásu lesa. Proč jste si vybral zrovna toto místo a tento námět na natáčení?
V roce 2023 jsme nejenom natáčeli, ale také po celém světě uváděli náš film 20 dní v Mariupolu. Byl jsem například v New Yorku, v Los Angeles, na krásných místech – a pak jsem se vracel zpátky do zákopů na Ukrajinu se svým přítelem Alexem Babenkem a točili jsme tento film, 2000 metrů do Andrijivky.
Čtěte také
Hledali jsme nějaký příběh, který by představoval univerzální zážitky ukrajinských vojáků, kteří tehdy bojovali na dlouhé frontě tisíce kilometrů. Hledali jsme příběh, který by byl symbolem jejich úsilí a jejich zážitků. Vybavuji si naprosto jasně, když jsme se potkali s hlavním protagonistou Beďou a dalšími kolegy z jeho čety. Pamatuji si to ráno, kdy přišel o svého přítele, který byl zabit.
Poprvé jsme viděli záběry kamer z helmy ukrajinských vojáků, kteří nepřežili. Viděli jsme úzký pás lesa, 2000 metrů – na mapě vidíte, že tento les vede k Andrijivce, což je malá vesnice. Najednou mi bylo jasné, že to je ten příběh, že ta cesta k vesnici bude symbolizovat tisíce dalších malých vesniček a že ta vesnička bude symbolem pro všechny ukrajinské vesničky, které tehdy bojovaly o své osvobození.
Vy v tom filmu charakterizujete válku jako noční můru, ze které se ale nejde probudit. Řekl byste to o každé válce, nebo jen o té válce, která teď probíhá po plné ruské invazi na Ukrajině?
To je velice dobrá otázka. Moje filmová zkušenost i moje novinářská zkušenost započaly na Ukrajině, když Rusko napadlo Ukrajinu v roce 2014. Ten pocit noční můry, to vše začalo právě tam. Je to něco, co jste nezačali, takže se z toho nemůžete probrat.
Čtěte také
Pak jsem si ten pocit přenesl i do dalších válek, do mé zkušenosti v Iráku, v Sýrii, v Afghánistánu, v Náhorním Karabachu, v Gaze. Všechny tyto války jsou do jisté míry stejné, i když jsou odlišné. Ale vždy je tam pocit bezmoci, neschopnost a nemožnost zastavit, co se děje. To je naprosto univerzální pocit a týká se všech civilistů, na které dopadla válka.
Když jsem se pak vrátil na Ukrajinu, byli jsme v Mariupolu, potom v Buči, potom u bombardování Charkova, což je moje rodné město – toto všechno vám přináší pocit, že je to noční můra, ze které se nejde probudit.
Váš film je skutečně velice bezprostřední. Vidíme tam těla mrtvých ruských vojáků, vidíme záběry z kamer ukrajinských vojáků, kteří se nedožili premiéry filmu. Nikdy jste neváhal, jestli něco z krutostí války nevystřihnout a raději neukazovat?
Čtěte také
Bylo to jedno z důležitých rozhodnutí. Procházeli jsme to záběr od záběru, protože je třeba najít správnou rovnováhu, abyste válku ukázali ve své podstatě a ukázali realitu, čím procházejí vojáci, ale zároveň máte etické hranice nastavené pro protagonisty, které ukazujete ve filmu. Myslet musíte také na publikum.
Myslím si, že jsme našli rovnováhu. Některé věci jsme odstranili, ale je tam spousta krve. Nakonec ale nejsilnější zážitek přichází ze zvuku, že jste tak blízko skutečnému bojišti a že se díváte na bojiště očima vojáků. To byl ten záměr. My jsme chtěli, aby diváci nejenom viděli, čím procházejí Ukrajinci a co znamená válka pro vojáky, ale aby se skutečně ocitli na místě.
Čtěte také
V diskusi po projekci filmu 2000 metrů do Andrijivky tady na karlovarském festivalu jste řekl, že takto natočený snímek z ukrajinského konfliktu už neuvidíme, že už se takový film natočit nedá. Proč?
Mění se způsob válčení, a to skutečně velice. Především již není možné jít na frontu, protože drony jsou velmi přesné a mají sofistikované zbraně. Systémy rušení již nefungují a všechno se mění. Mění se technologie a je velice malá šance, že se vrátíte živí. I tehdy to nebylo jednoduché, ale teď je jen velice málo lidí přímo na frontové linii a většina válčení probíhá u monitorů na dálku. Drony, systémy umělé inteligence a další technologie, to všechno se mění, vyvíjí a za šest měsíců to bude opět jiné.
Bude tam méně lidí. Nakonec fotografovat a filmovat na frontové linii je již nemožné, minimálně na Ukrajině. To slyším od svých známých, kteří jsou na frontové linii.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Pavel s Babišem se na složení delegace na summit NATO neshodli. Premiér chce stále jet bez prezidenta
-
Kampaň zakončil fotografií s Putinem, říká o novém bulharském premiérovi expert ze Sofijské univerzity
-
Čerpání výdajů na čistou obranu? Výrazně pod dvě procenta HDP, plyne z interního dokumentu ministerstva
-
Přijmeme nezbytná opatření stejně jako v roce 2022, zní z Komise k obnovení zemědělských dotací Agrofertu



