Among Us: Nové dvojalbum Antonína Gondolána

23. prosinec 2017

V listopadu 2017 vyšlo nové dvojalbum Antonína Gondolána s názvem Among Us. Na CD můžeme slyšet celkem 16 písniček od romských i neromských zpěváků. Najdete i oblíbené pecky v novém aranžmá. Jak se na hudbě pracovalo, se Antonína Gondolána ptala Iveta Demeterová.

„Ono to není úplně jednoduché, je to otázka tvrdé práce a profesionality. Ti lidé už za sebou něco mají. Pro mě to bylo výborné, a to i přesto, že neznám nikoho jiného, kdo by na svém CD nechal zpívat osm nebo devět zpěváků. Ale to byl záměr. Vybral jsem si samozřejmě skvělé zpěváky, o kterých jsem věděl, že mají na to, aby to mohli dělat. Jsou lidé, se kterými jsem třeba někdy spolupracoval, setkal se s nimi na jevišti. Existuje mezi námi určité přátelství, ale v prvé řadě je to o tom, jestli se písnička líbí nebo ne.“

Pane Gondoláne, kolik písniček je nově zaranžovaných?

„Na CD je několik nových písniček a pak tam jsou – jak jste správně řekla – starší pecky v nové úpravě. Vybral jsem takové, které lidé opravdu dobře znají. Ale nenechte se mýlit, v podání nových interpretů je to trošku něco jiného. To by nebylo dobré, kdyby zpívali jako já! Upozornil jsem je na to, že bych to tak chtěl a oni se tak připravili. Zpívají moje věci, ale jinak.“

Podle jakého klíče jste písničky rozděloval?

„To jsem dělal opravdu sám.“

Například Honzovi Bendigovi písnička Amari (Naše) opravdu sedne!

„To ano. Bendig sám sice říkal, že to není jeho parketa, ale že i tak tím byl nadšený, protože je to zase něco jiného.“

Kdo s Vámi na CD spolupracoval?

Obal CD Among US

„Tomáš Nedoma, bratr Jiřího Nedomy, a Jirka Procházka, který se staral o aranžmá. Nesmím zapomenout ani na chlapce z Teplic, rodinu Dančilovu – ti byli velmi shovívaví. Jezdil jsem k nim téměř rok a půl a oni mě vždycky přijali s ohromnou atmosférou. Mám na ně skutečně hezké vzpomínky a chtěl bych jim tímto poděkovat za to, co pro mě udělali, protože měli pochopitelně úplně jiné finanční podmínky než kdokoliv jiný.“

Zítra v tuto dobu už budete mít po štědrovečerní večeři, bude klid, budete koukat na televizi nebo poslouchat vánoční koledy. Jaké to bylo, když jste koncertoval po světě a zrovna byly svátky? Povedlo se Vám to někdy?

„Představte si, že si nevzpomínám na takový moment. Pokud už jsme někde byli i několik měsíců a padlo to zrovna na svátky, tak jsme je zkrátka asi museli slavit tam, kde jsme byli. Každý z nás ale vzpomínal na domov, na salát a na řízky (směje se). Ve většině případů jsme ale na Štědrý den jezdili domů, nehrálo se.“

Vzpomínáte rád na svátky s maminkou, s tatínkem a s Vašimi sourozenci?

„To bývaly ty nejkrásnější svátky. Opravdu. Byly strašně chudý. Po pokoji se pohybovalo devět dětí! Pamatuju si, jak táta koupil obrovský stromek, který musel připevnit ke stropu, takže nám vysel! A mamka balila do zlatého papíru „bonbóny“, což v nejlepším případě byly kostky od cukru.“

Ve kterém to bylo roku?

„1951 nebo 1952. Opravdu to bylo velmi chudé, ale…“

Byli jste všichni pohromadě.

„… jednak jsme byli všichni pohromadě, potom máma navařila jídla, která jsme měli rádi, hrála krásná hudba, otec nám hrál. Bylo to chudý ale bezstarostný. A představte si, že dneska, když se sejdeme i s příbuznými ze zahraničí, tak všichni vzpomínají na Vánoce, když jim bylo osm, devět let, že to bylo to nejhezčí, co v životě zažili! Tenkrát jsme nedostali nic než úsměv, pohodu, dobrou náladu, otec s bratry hráli a bylo to hrozně příjemný. Na to jen těžko zapomenu.“

autor: ide
Spustit audio