Americký farmář se soudí kvůli břidlicovému plynu. Zatím marně
Frakování, neboli hydraulické štěpení – do hlubin země se pod velkým tlakem vhání voda s obsahem potenciálně nebezpečných chemikálií, která umožňuje těžbu břidlicového plynu. Takto se těží i ve Washingtonu. Nejde však o americkou metropoli. Městečko Washington je sídlem stejnojmenného okresu v jihozápadní Pensylvánii. Od roku 2005 tu vyhloubily těžařské společnosti stovky vrtů, většinu z nich na půdě farmářů.
Stojím u jednoho z nich. Nepůsobí však nijak dramaticky. Vidím jen velký zásobník a od něj vedoucí potrubí. Prvotní fáze hloubení vrtu totiž trvá jen několik měsíců. Pak musí dát těžaři okolí vrtu do pořádku a alespoň na první pohled není vidět, že by se dělo cokoli podivného.
Ale je to prý jen zdání, tvrdí zkrachovalý farmář Ron Gulla: „Mysleli jsme, že budeme mít plyn zadarmo. Proto většina lidí podepsala smlouvu o nájmu. Nikdo tenkrát nemyslel na peníze, všechno se to odehrávalo potichu, mimo pozornost veřejnosti.“
Z některých farmářů se stali milionáři. Dostávají 14 až 18 % z prodeje plynu. A i když se podílejí na nákladech, jsou z nich velmi zámožní lidé. Mezi ně však Ron Gulla nepatří. Tvrdí totiž, že mu těžaři zničili farmu. Nejdřív si toho všiml na svém rybníku v blízkosti vrtu.
Těžaři mu prý zničili farmu
„Kamarád si přijel zarybařit s dcerou a povídá mi, že všechna vegetace v rybníku je mrtvá. Nechtěl jsem tomu nejdřív vůbec věřit. Zavolal jsem na inspekci životního prostředí i do těžební společnosti. Vzali vzorky vody, ale ne bahna, i když jsem je o to žádal,“ vzpomíná Ron Gulla.
Těžba se projevila i v kvalitě pitné vody ve studni. „Když jsem pochopil, co se děje, přestal jsem pít vodu z naší studně. Dostala takovou kovovou příchuť. Bylo to cítit, i když jsem si s ní jen čistil zuby. Zůstávala po ní pachuť,“ popisuje
Ron Gulla prohrál soud s těžařskou společností, o farmu přišel a teď podává novou žalobu. Případ je komplikovaný a detaily nechce prozrazovat, protože by mu to mohlo uškodit. Spikli se proti němu prý nejenom těžaři, ale také místní úřady včetně státní ochrany životního prostředí.
Žaloby proti těžařům nemají šanci
Pro názor z druhé strany musím do společnosti FTI v hlavním městě. Těžařské firmy totiž s novináři komunikují výhradně prostřednictvím této PR agentury.
„Zatím neuspěla žádná žaloba. Soud nikdy nepotvrdil, že by proces frakování snižoval kvalitu vody. Kdyby takový důkaz existoval, byli bychom okamžitě zavalení žalobami. Právníci se bojí s námi soudit. Vědí, že by prohráli,“ tvrdí Chris Tucker.
Tento muž je pochopitelně placený za to, aby vše vykreslil jen v nejpříznivějších barvách. A tak si jdu pro názor za někým, kdo by snad měl být neutrální a hájit zájmy občanů ve svém okrese.
„Netvrdím, že se to někde nestalo, ale do dnešního dne jsem u nás neviděl žádný vědecký důkaz, že by těžba břidlicového plynu znečistila vodní zdroje,“ konstatuje Larry Maggi, volený předseda místní samosprávy v okrese Washington v Pensylvánii.
Úřady a soudy škodlivost nepotvrdily
Z jeho pohledu by bylo nesmyslné bránit spoluobčanům, aby využili příležitost a svezli se na vlně nečekané prosperity. On sám tedy těžbě břidlicového plynu bránit nebude.
Farmář Ron Gulla patří k menšině která to vidí jinak. „Lidé na těžbu doplácejí mnoha způsoby – citově, finančně i zdravotně,“ míní. „Nepřestanu o těžbě mluvit, protože vím, jaká je pravda. Lidem tu umírá dobytek, mají znečištěnou vodu a zdravotní problémy. Tak je to v každém okrese, v němž se těží. Usedá nad tím srdce.“
Úřady ani soudy nic podobného nepotvrzují a v Pensylvánii se těží vesele dál. Sousední stát New York pozastavil vydávání povolenek na dva roky a čeká na novou studii ministerstva pro životní prostředí.
