Američané přivezli do Paříže francouzské malíře

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 00748139.jpeg
0:00
/
0:00

Dvacátá léta minulého století v Paříži fascinují Američany dodnes. Vždyť tolik amerických umělců si město nad Seinou zvolilo jako svůj dočasný domov. Vznikla tak úžasná díla a Francouze by asi nikdy nenapadlo, že obrazy slavných malířů, jako jsou Matisse či Picasso, mohou vidět jen tehdy, pokud je zapůjčí americká muzea. Zavítáte-li do Paříže v příštích týdnech a měsících, můžete se jít podívat na unikátní výstavu ze sbírky Američanky, která díla těchto malířů uchovala pro příští generace.

Američané s tou Paříží prostě nedají pokoj. Není to tak dlouho, co si z ní tak trochu dělal legraci Woody Allen. Ve svém skvělém filmu Půlnoc v Paříži vypráví o různých epochách v historii tohoto města a pochopitelně si všímá i postaviček, které toto město oživovaly. Snímek je tak skvělou parodií na Paříž plnou umělců.

Woody Allen dokázal ve filmu s jistou nadsázkou zachytit i Gertrudu Steinovou, jak peskuje své známé umělce a z Picassa si dělá vysloveně legraci. Je to třeba brát s jistým odstupem, ale americkému režisérovi se její karikatura podařila. Kdo chce této epoše trochu rozumět, měl by se na film určitě podívat.

Pokud nemáte rádi Woodyho Allena, tak si může přečíst Pohyblivý svátek Ernesta Hemingwaye, jednu z nejkrásnějších knížek, co byla o Paříži napsána. Takto vyzbrojeni se můžete jít podívat na výstavu.

Výstava je unikátní svou skladbou

Návštěvníci se na ni sjíždějí ze všech stran. „Můj manžel měl v Paříži něco na práci. Já jsem s ním jela, protože mám ráda umění a chtěla jsem té příležitosti využít. Mám hlavně ráda Matisse, ale libí se mi i jiní. Měli jsme u nás ve Švýcarsku jeho krásnou výstavu. Na zdejší výstavě oceňuji hlavně to, že její exponáty nejsou tak snadno k vidění. Obrazy jsou zapůjčené ze všech možných galerií, proto si toho tak cením,“ říká švýcarská návštěvnice výstavy.

Každý si přitom na výstavě najde to své. „Nemám moc ráda kubismus, ale Picasso se mi líbí díky barvám. Občas je to dokonce abstraktní. A ty barvy, ty jsou úžasné,“ vzdychá nadšením žena ve středních letech v místnosti věnované Picassovi.

Výstavu spojuje osobnost Gertrudy Steinové. Ta přijela na začátku minulého století do Paříže se svým bratrem. Z bytu v rue de Fleurus udělala centrum společenského života. Sama se pokoušela psát, přičemž její styl byl charakteristický absencí interpunkce a opakováním slov i vět.

Steinová chválila malíře, kteří chválili ji

Pro svět významnější však byla její investice do umění. Spolu s bratrem začali kupovat obrazy tehdy málo známých malířů, až po čase vytvořili úctyhodnou sbírku. Právě ta je v současnosti k vidění v Grand Palais.

Gertruda Steinová, kterou tak skvěle parodoval Woody Allen, žila dlouhá léta v lesbickém vztahu s Alicí Toklasovou a obvykle chválila ty malíře, kteří na oplátku mluvili pozitivně o její tvorbě. A opačně. Také se stávalo, že kdo se na pravidelných večírcích vyjádřil uctivě o umělcích, které Gertruda neměla ráda, příště už pozvánku nedostal.

Výstava ze sbírky Gertrudy Steinové je zajímavě členěna. Samostatné sekce jsou věnovány Picassovi a Matissovi. Možná překvapující je spojení sourozenců Steinových s architektem Corbusierem, který jim navrhoval dům. Část expozice vysvětluje i roli samotné Gertrudy Steinové.

Francouzi Steinovou neznají

Je to vlastně všechno určitý paradox. Američané se zblázní do Paříže a začnou sbírat obrazy francouzských malířů, které bude brzy znát celý svět. Ale jen minimum obrazů těchto malířů zůstane ve Francii. Proto je po sto letech tato výstava možná jen díky Američanům. Obrazy jsou totiž ze sbírek v Bostonu, New Yorku a dalších městech. Dohromady je dala Gertruda Steinová, kterou pro změnu nikdo nezná.

„Nic jsem o ní nevěděla, ale musela to být úžasná žena, zemřela v určité skromnosti. Jsme výstavou překvapeny, protože jsme Steinovou vůbec neznaly. Je to skvělá kolekce, nic takového se asi už nikdy dohromady nedá,“ říkají dvě francouzské návštěvnice.

„Nic jsem o ní nevěděla, ale mám chuť se něco dozvědět,“ dodává další Francouzka.

Oděv Gertrudy Steinové označoval hubatý Hemingway za hadry z podpalubí. Svým vzezřením připomínala vesnickou selku, a když Picasso maloval její portrét, museli se sejít devadesátkrát. Dnes stojí stovky lidí každý den před Grand Palais, aby mohly obdivovat obrazy, které dala dohromady.

Proč byla Paříž ve 20. letech 20. století tolik vyhledávaná umělci i sběrateli umění, vysvětluje v rozhovoru s Vladimírem Krocem historik umění a kurátor výstav Sovových mlýnů Jiří Machalický. Dozvíte se i něco o současných českých mecenáších umění.


Zvětšit mapu: Grand Palais, kde se výstava koná, se nachází mezi Seinou a Champs Elyseés

autor: jšm
Spustit audio