Američané a únor 1948 v Československu: naivita a špatný odhad situace

Chtěli pomoct československým nekomunistickým stranám, ale stejně jako ony se nechali ukolébat komunisty, kteří jim doslova před očima připravovali definitivní převzetí moci a zavedení totalitních pořádků.

Čtěte také

Významný národohospodář Jan Kruliš-Randa vzpomíná na dětství v „lepší rodině“ i únor 1948

Když se ve Washingtonu ke konci války rozhodovali, koho do Prahy poslat, padla volba na bohatého právníka s politickými ambicemi Laurence Steinhardta. Ten měl sice bohaté diplomatické zkušenosti a komunistické praktiky viděl doslova na vlastní oči jako velvyslanec v Moskvě na přelomu 30. a 40. let.

Jenže komunisty v Československu a konkrétně Gottwalda podcenil. Svědčí o tom telegramy, které posílal z Prahy do Washingtonu po volbách v roce 1946. Vítězství komunistů ho zaskočilo, ale nepřikládal mu zjevně velký význam.

Toto jsou úryvky z telegramů z jara a léta 1946: Klement Gottwald je „člověk se zdravým selským rozumem, který disponuje vrozenou bystrostí a je ochotný se učit. Je to skrz naskrz československý vlastenec. Není pravděpodobné, že by chtěl podnikat nějaké extrémistické avantury.”

Čtěte také

Dějiny východního odboje a jejich úpravy po únoru 1948

Takhle smířlivě hodnotil předsedu KSČ americký velvyslanec v Praze Laurence Steinhardt v telegramu v roce 1946. Když Československo na příkaz Moskvy odmítlo Marshallův plán, považoval to americký velvyslanec Steinhardt překvapivě za politický „majstrštyk“ prezidenta Edvarda Beneše.

„Beneš přelstil Sověty i československé komunisty. Nejdřív stál za rozhodnutím přijmout anglo-americkou pozvánku k jednání do Paříže, potom souhlasil s Gottwaldovou cestou do Moskvy. Předpokládal přitom sovětské veto československé účasti na pařížských jednáních. To mu pomohlo, aby veřejně odhalil, že československou zahraniční politiku diktuje už ve skutečnosti Moskva a země není úplně samostatná. Prokázalo to navíc pravdivost opakovaného tvrzení západního tisku o tom, že je Československo sovětským satelitem. Proto teď může Beneš vybídnout umírněné politické strany, aby veřejnosti vysvětlily, že Sovětský svaz Českoslovnensku přikázal, aby jednalo v rozporu se svými vlastními zájmy.”

Pražská zkušenost Američany poučila

A to mělo podle diplomata Steinhardta pomoct k diskreditaci komunistů v očích široké československé veřejnosti. Jak mohlo dojít k tomu, že se Američané a jejich špioni v Praze nechali před únorem 1948 komunisty tak snadno ukolébat?

Čtěte také

Když stoupal Gottwald s KSČ na vrchol moci. O přebírání státu po únoru 1948

Vysvětluje historik Bostonské univerzity Igor Lukeš, autor knihy Československo nad propastí: „Američtí zpravodajci v Praze pracovali tak, že zavolali Honzovi Masarykovi a ten jim řekl všechno, o čem to odpoledne jednala vláda. Nebo jim to řekl Šrámek nebo podobní lidé. A ti zase neměli vůbec žádné ponětí o tom, co chystají komunisté jako Slánský, Kopecký a ostatní ostří hoši ostřílení z Moskvy, kteří předstírali, že jsou ochotni hrát jakousi diplomatickou hru. Ve skutečnosti ale dobře věděli, že nakonec o všem rozhoduje moc.“

A to si Američané začali naplno uvědomovat, až když už bylo pozdě. Je bohužel příznačné, že ve dnech, kdy se rozhodovalo o budoucnosti Československa v Praze, nebyl velvyslanec Steinhardt a hlavní zpravodajský důstojník Spencer Taggart s chotí jezdil po památkách v Itálii.

Telegram o hrozící krizi na konci ledna 1948 tak posílal Steinhardtův chargé d’affaires John Bruins. Jeho střízlivé hodnocení situace už na situaci nic nemohlo změnit.

„Komunisté zahájili kampaň, aby začátkem května ve volbách získali 51procentní většinu. Propaganda plně využívá skutečnosti, že většinu Československa osvobodila Rudá armáda a že z východu proudí obilí, o které je velká nouze. Na druhou stranu projevují lidé v Československu dobrý vztah k západním zemím včetně Spojených států. Mám za to, že 80 procent obyvatel dává přednost demokracii západního stylu před komunismem, ale umlčuje je prospěchářství a bázlivost.”

Čtěte také

Košický vládní program nepřinesl rozvoj. Bez něj by nebyl únor 1948, nebo by byl jiný, míní Lipovská

Americký ministr zahraničí George Marshall význam dění v Praze určitě nepodceňoval.

Svědčí o tom telegram, který poslal velvyslanci do Paříže těsně před vyústěním československé vládní krize: Washington, 24. února 1948, 7 hodin večer.

„Obáváme se dopadu, které bude mít úspěšný komunistický převrat v Československu pravděpodobně v západoevropských zemích, když ho necháme bez odpovědi. Existuje reálná možnost, že vývoj v Československu povzbudí komunisty na západě a dodá jim odvahu k opakovaní takového pokusu o převzetí moci, zejména v Itálii.”

Československo zamířilo ke komunisty slibovaným „světlým zítřkům“, tedy přinejmenším na příští čtyři desetiletí. Američané a jejich evropští spojenci oslabení válkou, neuměli nebo nemohli pomoct.

Ale pražská zkušenost Američany a jejich spojence přinejmenším poučila, jak už za několik měsíců ukázala jejich neústupnost v případě Berlínské krize. Stalinův plán na získání kontroly nad německou metropolí a postupně celou zemí narazil na rozhodný odpor Západu, i když křehkou československou demokracii už to zachránit nemohlo.

Poslechněte si reprízu pořadu z roku 2018.