Amarouny pomáhají proti vráskám. Marie Antoinetta nepřežvykovala roštěnou, připomíná Pavel Maurer
Vzpomínáte si ještě na slavné filmové amarouny? To byla ta barevná, sulcovitě se třepetající želatinová hmota. Jedli ji mimozemšťané z televizního seriálu Návštěvníci. V naší zemi se pojem amarouny stal synonymem pro divné jídlo bez chuti.
Představte si ale, že podobný pokrm uměli připravovat kuchaři už v 18. století. Určitý typ stravy podobný aspikovým amarounům byl oblíben již na francouzském dvoře Ludvíka XVI., tedy téměř před 300 lety.
Především královna Marie Antoinetta se odmítala stravovat na veřejnosti. Byla přesvědčena, že kousání je příčinou vrásek. Její postoj k jídlu následovalo mnoho žen, především dvorních dam, které si přály mít tvářičky jako z hedvábí. Proto jim kuchaři připravovali různá želé, kaše a pěny, které nebylo zapotřebí nijak zvlášť žvýkat.
Královna Antoinetta své jídlo jen lehce válela na jazyku a ve finále vlastně vypila. Panští kuchtíci proto vařili pokrmy nečekaných chutí, velejemné konzistence i roztodivných tvarů. Zeleninová pěna byla například aranžována do tvaru ryby nebo kachní paštika do podoby drůbeže.
Dnes můžeme posuzovat aristokratický obličejík královny Antoinetty pouze ze slavných portrétů. Ale zdá se, že měla skutečně rysy jemné a pleť jako samet. Královští malíři však určitě svým portrétovaným modelům spíše přidávali než ubírali na kráse.
A co se týká barokně až rokokově upravených amarounů, člověk nemusí pořád přežvykovat tuhý řízek nebo hovězí roštěnou. Jak se projevila tahle speciální dieta a amouronová úprava jídel zasvěcených kráse těla a obličeje se už nikdy nedozvíme. Královna Marie Antoinetta byla totiž se svým manželem Ludvíkem XVI. sťata gilotinou za francouzské revoluce. Nebylo jí tehdy ještě ani 40 let.
A jaké z toho plyne poučení? Je milé, když jídlo vypadá pěkně, má design, je měkké, má tvar a duši. Nejpodstatnější však je, aby nám chutnalo, protože, jak ukazuje historie, nikdo nikdy nevíme jak to s námi nakonec všechno dopadne.
