Alternativní škola v Mašovicích
Prováděcí vyhlášky Ministerstva školství stanovují minimální počty dětí ve třídách jako podmínku pro další fungování. Když má škola málo dětí, nedostane peníze a končí. A to je případ nejenom školy, do které vás teď v Radiožurnálu zavedeme, ale i všech malých základních škol na venkově. Nový školský zákon je noční můrou pro rodiče dětí základní školy v Mašovicích na Domažlicku. Tahle škola je navíc soukromá a na české poměry poměrně alternativní. To je další důvod, proč se rodiče rozhodnutí ministerských úředníků bojí.
Lubomír Smatana: U dřevěné boudy se líně protahuje pes, zvědavá koza strká hlavu přes plot a po školním dvoře pobíhá desítka dětí všeho věku. Je kolem deváté hodiny ráno a do školy, nazvané Adélka, přivážejí rodiče poslední školáky. Celkem se tu učí dvaadvacet žáků v devíti třídách. Mezi nimi je i prvňák Péťa s jediným handicapem, má těžkou řečovou vadu. Za normálních okolností by skončil ve Zvláštní škole, říká jeho dědeček Miroslav Pitner.
Miroslav Pitner: Řekli nám odborníci, že by to bylo to nejhorší, co by ho mohlo potkat, okamžitě by se mu začali posmívat, on by chtěl v něčem vyniknout, tak by vynikl v lumpárnách, a to dítě by mělo už všechno zkažený, ten by neměl žádný start do života, kdežto tady je jako každý druhý žák a cítí se osobností.
Lubomír Smatana: Adélku si nemůže vynachválit ani Petra Dočekalová. Pro svého syna to vidí jako nejlepší řešení. V normální základce to s ním neuměli, nebo spíš na něj neměli čas.
Petra Dočekalová: My jste si teda našli školu, kde tedy mají na to čas, výuka v pohodě, rodiče jsou šťastný, děti jsou šťastný, a teď řešíme problém, tady stojíme, že školu chtějí zavřít. Nechápeme to nikdo.
Lubomír Smatana: Lukáš Dočekal je chytrý chlapec, který moc dobře ví, jaký je rozdíl mezi běžnou základkou a Adélkou v Mašovicích. Proto se mu nelíbí ani za mák, že by se musel vrátit zpátky.
Lukáš Dočekal: No, byl bych z toho smutnej, protože tady je to fakt dobrý, asi bych to nestíhal všechno, učil bych se od rána do večera, a prostě bych měl strach, z tý školy.
Petra Dočekalová: Tady to není jenom o tom, abychom se všichni vyčurali, tady je to o tom, abychom si dokázali v tý škole pomoct, že jim dokážou poradit, když něco nechápou.
Lubomír Smatana: Rozhořčené rodiče přijel do Adélky uklidnit náměstek ministryně školství Martin Profan. Podle něj lze požadavek minimálního počtu žáků obejít. Stačí, když žáci dostanou individuální plány. Na školu však číhají i jiné nástrahy.
Martin Profan: Tak, jako se normují třeba předpisy pro opravu auta, tak se normují i předpisy pro vzdělávání, zde byly vznášeny výhrady z hlediska dostatečnosti pomůcek, vybavenosti.
Lubomír Smatana: Náměstek Profan zdůrazňuje, že žádný úřad nemůže soukromou školu zrušit. Z toho, co říká, ale vyplývá, že stát může přestat vyplácet peníze, a tím pádem školu zničí ekonomicky.
Martin Profan: Ministerstvo, stát, nikdo nemůže školu zrušit, může ji jenom vyřadit ze sociální sítě.
Lubomír Smatana: Vzhledem k tomu, že se školní inspektoři v Adélce střídají jak na běžícím páse, vyřazení školy z oficiální sítě může nastat kdykoliv. Její ředitel Vladislav Halík může na radu náměstka vyhlášku obejít, těžko však pořídí třeba chemickou laboratoř pro jednoho sedmáka.
Vladislav Halík: Ale vidím to prostě jako krok zpátky, pro veškerý soukromý školy, protože diktovat veškerým soukromým školám, kolik mají mít žáků ve třídě, to prostě beru jako nedemokratický krok.
Lubomír Smatana: Soukromá škola Adélka dostává od státu na jednoho žáka o třetinu méně než státní škola. Rodiče každý měsíc připlácejí pětistovku. Přestože děti od září do Adélky zřejmě znovu nastoupí, pro rodiče je neustálá obava o jejich budoucnost stresující, říká Karel Kuneš.
Karel Kuneš: Protože, jestliže demokracie tady je, existuje, funguje, tak já chci mát šanci si vybrat, jak děti budou vychovávány a vzdělávány.
Lubomír Smatana: Kauza Adélka tak nutně vyvolává jednu důležitou otázku - kdo může odpovědně posoudit, co je pro děti lepší. Stát, potažmo jeho úředníci, nebo prostě rodiče, kteří své děti do Adélky dobrovolně posílají?
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
