Agatha Christie nebo Christieová? Na knize klidně nepřechylovat, ve větě už je to složitější, vysvětluje akademik

Po týdeníku Respekt se také Deník N rozhodl, že už nebude přechylovat cizí ženská jména. Společenská poptávka po nepřechylování podle vedení listu sílí, a považuje proto za zbytečné jít proti proudu, který by je stejně dříve či později strhl. Jak se na přechylování dívá Pavel Štěpán, vedoucí oddělení onomastiky Ústavu pro jazyk český Akademie věd?

Zaznamenal jste také, že sílí společenská poptávka po nepřechylování cizích ženských jmen?

Nějaké takové trendy pozorovat lze, ale zároveň si myslím, že neexistují žádné jednoznačné sociolingvistické průzkumy, které by to potvrzovaly nebo vyvracely.

Čtěte také

A k čemu je dobré v češtině přechylovat cizí ženská příjmení?

Přechylování příjmení, to znamená tvoření ženských podob příjmení, je v češtině zcela přirozené a vyplývá z gramatického systému češtiny. Příjmení přechylujeme proto, abychom je mohli skloňovat, protože bez přechylovací přípony ženská příjmení zůstávají nesklonná a mohou pak být nějaké potíže s jejich začleněním do české věty.

A ta přechýlená příjmení nám pomáhají k tomu, aby byla větší jednoznačnost vyjadřování. Pokud budeme mít nějakou větu, jako třeba Jane Smith navštívila Lucy White, tak mi z toho jednoznačně nepoznáme, kdo koho navštívil, protože v češtině na rozdíl od angličtiny nemáme pevný slovosled.

Některá cizí ženská jména ale tradičně nepřechylujeme, třeba Edith Piaf, Marilyn Monroe, nebo Taylor Swift. Jak se tedy určí, kdy výjimka začne fungovat?

To je trochu něco jiného, protože u některých osobností se příjmení považují za určitou značku. Takže je tradice je nepřechylovat. Samozřejmě záleží vždycky na kontextu.

Ve sportu je výhodné používat přechýlené formy, aby bylo jasné, kdo komu přihrál nebo kdo koho porazil.

Pokud bude na obálce knihy napsáno Agatha Christie, tak to nikomu a ničemu samozřejmě nevadí. Ale pokud používáme to příjmení ve větě, tak je potom často jednodušší používat přechýlenou podobu, protože se s tím příjmením ve větě snáze zachází.

Co třeba ruská příjmení, třeba Těreškova nebo Oblukova? Není tam, pokud bychom říkali Těreškovovou, už to druhé -ová vlastně navíc?

Neřekl bych, že je tam navíc. Protože ono nám to sice zní jako druhé -ová, ale ono to vzniklo jiným způsobem. Je potřeba vědět, že mužské příjmení je Těreškov a k tomu tedy my připojujeme to -ová jako k jakémukoliv jinému příjmení. Takže je to zcela pravidelné zacházení. A také je snazší mluvit o paní Těreškovové než o paní Těreškově. To je tvar, který češtině není vlastní.

Čtěte také

Nakolik jsou tedy současná pravidla pro přechylování závazná? A dá se najít třeba nějaká obecnější hranice, kdy nechat cizí ženské jméno v původním tvaru?

Nemáme v češtině jazykový zákon, takže všechno, co jsem říkal, nelze brát jinak než jako doporučení Ústavu pro jazyk český. Je dobré vycházet vždycky z kontextu. Třeba ve sportovním zpravodajství je opravdu velice výhodné používat přechýlené formy, protože tam je potřeba komunikovat velmi rychle, aby bylo jasné třeba kdo komu přihrál, kdo koho porazil, aby to bylo jednoznačné.

Pokud bychom použili nepřechýlenou podobu, tak by bylo potřeba k tomu ženskému nepřechýlenému příjmení použít nějaké podstatné jméno jako třeba hráčka, tenistka. A to by opravdu zdržovalo.

autoři: Věra Štechrová , prh
Spustit audio

Související