Adriana Rácová vystudovala ve Velké Británii. S předsudky vůči svému romskému původu se v praxi nesetkává

„Do zvláštní školy mě chtěli umístit v 1. třídě. Naše učitelka byla zasedlá na všechny Romy ve třídě, do zvláštní školy posílala každého. Moje mamka ale zakročila, takže se mnou se jí to nepovedlo. Mamka kdysi na tu školu chodila a její ředitelka proto naši rodinu znala, byl z toho menší poprask. Nakonec mě přeřadili do jiné třídy a já tak dokončila celou základní školu,” říká dnes už vystudovaná zubní sestra Adriana Rácová.

Ve svém vyprávění také vzpomíná na ničivé povodně v roce 1997, kdy její rodina přišla o všechno.

„V roce 1997 jsme přišli kvůli povodni o rodinný dům v Nové Vsi. Mě tehdy bylo 13 let. Neměla jsem obavy o sebe, ale bála jsem se o své dva mladší sourozence, kterým bylo 1 a 2 roky. Vyrovnávala jsem se s tím normálně, deprese jsem neměla, akorát mi bylo líto, že jsme ztratili vše, co moji rodiče vybudovali. O všechno přišli i moji prarodiče.”

Přestože krátce po povodních našli zázemí ve dvoupokojovém bytě v Ostravě, rozhodli se zkusit štěstí ve Velké Británii. Právě tam se před 11 lety začala věnovat péči o seniory.

„Ošetřovatelku jsem začala dělat v Anglii - péče o staré lidi, s rakovinou, s umírajícími, apod.”

Následně se rozhodla vystudovat vysokou školu zaměřenou na dentální hygienu.

„Jsem zubní sestra a zubní terapeutka. Lidé za mnou chodí, když mají nateklou tvář, problémy s dásněmi, zuby a potřebují pomoct, když zrovna nemají zubaře. Poradenství funguje i po telefonu, co mají udělat nebo kam se mají obrátit. Lépe je ale vidět v ordinaci, kde jim pomůžeme.”

S předsudky vůči svému romskému původu se ve své praxi nesetkává.

„Já to nevidím, nesoudím, a oni také ne. Když mě vidí, jsou rádi, že jim někdo může pomoci. Spolupracuju s Litevci, Ukrajinci, Rusové, Indové, Arabové, Pákistánci, Španěly, atd. Občas jezdím na konference pro zubaře a dentisty. Nesoudím lidi, cizince. I oni jsou rádi, že jim můžu pomoct.”

Adriana Rácová by se v budoucnu chtěla zaměřit i na ortodoncii.