Jak se dostat k Měsíci? NASA zvažovala superraketu i sebevražedný projekt

Americká vesmírná agentura NASA měla jasný cíl – Měsíc. Bylo ale potřeba vymyslet, jak se k vesmírnému tělesu vzdálenému od Země 384 tisíc kilometrů dostat.

Odpálíme žižkovský vysílač, slibuje Kohák. Speciální videomapping připomene přistání na Měsíci

• Upravit
• Smazat

Znáte ho jako zábavného herce a režiséra reklam. Dovedete si ale Jakuba Koháka představit, jak vede seriózní rozhovor s vědcem? Přesně to se chystá v souvislosti s 50. výročím přistání na Měsíci. 

„Svého času se uvažovalo o obří superraketě, která by měla startovací hmotnost osm až deset tisíc tun. Uvažovalo se dokonce o napůl sebevražedné misi, kdy by se kosmonaut dostal pouze na Měsíc a pak by se mu posílaly zásoby až do chvíle, kdy bychom přišli na to, jak ho dostat zpátky domů!“ popisuje publicista Tomáš Přibyl zrod programu Apollo. 

Nakonec zvítězila koncepce lodi sestavené ze tří částí, které se v určité fázi letu od sebe rozpojily a pak znovu spojily v jiné konfiguraci.

„Této koncepci nikdo nevěřil. Setkání dvou těles ve vesmíru je neskutečná alchymie – jako když se mají potkat dva rychle rotující kolotoče. Nakonec ale tato koncepce vyšla vítězně a také díky tomu se americká technika a technologie nesmírně posunula dopředu.“

Tisíce odborníků

Oddělovací a spojovací manévry se nacvičovaly na oběžné dráze ve speciálním programu Gemini. Nosné rakety Saturn startovaly ze známého mysu Canaveral na Floridě, ovšem řídicí středisko bylo ve 1400 kilometrů vzdáleném Houstonu.

V hlavním sále střediska pracovali ti nejdůležitější lidé pro celý americký kosmický program. V pohotovosti byly ale tisíce dalších odborníků.

„V průběhu každého letu bylo připraveno přibližně 20 tisíc odborníků, aby pomáhali při řešení jakýchkoliv problémů,“ upozorňuje publicista Karel Pacner.

Tragédie, která zachránila další životy

Tragédie mise Apollo 1: „Ti, kdo měli být na Měsíci první, uhořeli,“ připomíná astronom Veselý

• Upravit
• Smazat

16. července, přesně před 50 lety, zaburácely startovací motory do té doby největší kosmické rakety Saturn V na Kennedyho vesmírném středisku na Floridě v USA, aby se tak započalo možná největší vesmírné dobrodružství, které zatím člověk podnikl. O něm si dnes budeme povídat s astronomem Janem Veselým. 

Ani tisíce specialistů ale nedokázaly zabránit tragédii. Po třech nepilotovaných letech programu Apollo přišel na řadu první start s lidskou posádkou. 27. ledna 1967, při nácviku odpočítávání, došlo na palubě ke zkratu elektroinstalace a tříčlenná posádka v kokpitu uhořela.

„Oběť tří kosmonautů pravděpodobně zachránila životy dalších kosmonautů u Měsíce. Nešlo jen o elektroinstalaci, ale o totální překopání celého programu. Všichni šli znovu k rýsovacím prknům a říkali si: Nemohli bychom něco udělat lépe?“ zdůrazňuje publicista Tomáš Přibyl. 

Následovaly další cvičné lety bez lidí. Teprve až Apollo 7 vyneslo v říjnu 1968 do vesmíru trojici astronautů. Další posádky nacvičovaly spojovací manévry velitelského modulu a servisní sekce. Posádka Apolla 10 doletěla až k Měsíci a v lunárním modulu se spustila 15 kilometrů nad jeho povrch. Dál ale nesměli. Přistání na Měsíci mělo v plánu až Apollo 11.