44. den. Hodování s kmotřenkou a dobře ukryté víno

Tou kmotřenkou je právě paní Marie, která vaří „stará jídla“ podle místních starobylých receptů. Na její menu se scházejí v památkových domcích celé rodiny a z oběda se stává významná společenská událost.

Památkové domky jsou původní historická obydlí, kterých ale moc nezbylo. Zůstaly čtyři, a to ještě musela obec dva přikoupit a renovovat. Podařilo se jim to ale pěkně, teď tu hraje cimbálovka a jsou centrem všech městských slavností, tedy i těch svatovavřineckých, kterými si místní připomínají svého patrona.

Zdali se v Hluku zachoval původní folklór, nedokážu posoudit, ale oslavy tu mají rodinný charakter, přespolních sem moc nezabloudí, lidé se baví a jsou spokojeni.

Vystupovala tu i Helena Vondráčková

Hlavní folklórní událostí je jednou za tři roky Jízda králů. V Hluku vychází termín na příští rok a to bude teprve velké. Svou velikostí mě zatím zaskočila krytá sportovní hala, která je opravdu obrovská, pojme několik tisíc lidí a tím pádem je na obec o pěti tisících obyvatelích lehce předimenzovaná.

Cimbálovka Šefranica|foto: Ľubomír Smatana

Domorodci ji postavili v akci Zet, mají tu 130 lůžek v ubytovně, solidní zázemí pro sportovce, ovšem celkový prostor využijí snad už jen pro koncerty. Hráli tu třeba No Name, Čechomor nebo dokonce nesmrtelná Helena Vondráčková.

Celé odpoledne jsem strávil koštováním na výstavě vín místních vinařů. Hráli k tomu mladí muzikanti z cimbálové muziky Šefranica. Mládenci mě zaujali tím, že o každé přestávce skočili na skleničku jako staří mazáci. A hráli dál a bez problémů. Plnohodnotné vystoupení. Všichni jsou opravdu mladí, což naznačuje, že tady folklór nevyhyne. Kéž by někdy naplnili sportovní halu v Hluku.

Víno? Jiný kraj, jiný mrav

Od folklóru ale zpátky k vínu. Místní vinice jsou nejseverněji položené z celé slovácké vinařské podoblasti. Při koštování mi některá zachutnala a chtěl jsem si koupit láhev. Ovšem neuspěl jsem. Vše pro košt.

Lehce předimenzovaná sportovní hala v Hluku|foto: Ľubomír Smatana

Tak jsem se poptal místních, kde lze pořídit víno. Nikdo nevěděl. Vinotéka byla zavřená a místní sklípky nemají tradici těch na Pálavě a na Znojemsku. Tady slouží pouze vinařům a jejich hostům.

Několik lidí mě poslalo do vedlejší vsi Blatnice, kde vína prodávají. Ale alkohol za volant nepatří. Takže jsem nakonec láhev nesehnal. Zkrátka jiný kraj, jiný mrav.

Zajímavý je název obce. Prý vznikl z latinského slova „hlucium“ kvůli hlučně tekoucí vodě potoka Okluky. Správce památkových domků ale tvrdí, že za městem vyvěral plyn a pramen hlučel. Kdo ví. Rozhodně to svádí k prvoplánovému vtípku „v Hluku je hlučno“. Tento víkend to ale platí bezezbytku.

Čtěte také