402 civilních obětí, odchod vědců a zklamání. Historik hodnotí srpen 1968 i období normalizace

23. srpen 2015

Řekli byste si, že o událostech srpna 1968 máme dostatek informací, ale možná nám něco uniklo. Stále můžeme narazit na bílá místa, naznačuje historik Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu, spoluautor Černé knihy sovětské okupace, publikace, která mapuje postoje Čechoslováků k okupačním silám.

21. srpna 1968 v 1.55 hodin ráno se ve vysílání Československého rozhlasu rozezněla slova, která se vryla do paměti i těm, kteří okupaci nezažili. Hlasatel tehdy informoval o postupu vojsk Varšavské smlouvy a o prohlášení ÚV KSČ. „Události srpna 1968 jsou frekventovanou kapitolou naší historie, podobně jako třeba odsun sovětských vojsk. To jsou momenty morálního vítězství,“ zmiňuje v té souvislosti historik Prokop Tomek.

V té souvislosti zmiňuje mediální politiku, která sehrála svou roli. Už v roce 1966 totiž obnovil Sovětský svaz rozhlasové vysílání v češtině a slovenštině, v roce 1968 pak vysílal 12 hodin denně a poté dokonce nepřetržitě. „V té době bylo obnoveno i vysílání maďarské nebo východoněmecké,“ připomíná Prokop Tomek snahu okupačních vojsk mediálně převálcovat Československý rozhlas.

V Černé knize okupace, jejíž je spoluautorem, se zabývá oběťmi okupace a chováním vojsk Varšavské smlouvy na československém území. Jen 135 obětí si vyžádala okupace do konce roku 1968, celkem pak 402 obětí.

Čtěte také

Čtěte také

Sovětská strana manipulovala s důkazy

Ve velké míře byly hlavním důvodem autonehody, ale i vraždy nebo zabití, přičemž za nehody na silnicích mohl především alkohol nebo technický stav sovětských vozidel. „Auta měla často jen jednu odrazku, neměla světla a podobně,“ vysvětluje Prokop Tomek.


Lidé byli zklamaní z postoje státu
„Stát se vytváří proto, aby hájil zájmy lidí. Jenže tehdejší stát dbal hlavně na zájmy Moskvy a sovětského vedení. A to, jaké dopady to bude mít na Čechoslováky, nebylo podstatné,“ komentuje tehdejší situaci Prokop Tomek.

Sovětská strana navíc podle něj manipulovala s důkazy, proto za nehody nebyl nikdo potrestán. „Řidiči sovětských vozidel nebyli odpočatí a potvrdili, že třeba i dva dny nespali,“ vysvětluje historik v rozhovoru s moderátorem Vojtěchem Bidrmanem.

Právě pocit nespravedlnosti, ve kterém československá společnost dlouhé roky žila, přivedl lidi v roce 1989 do ulic. Nesouhlas s událostmi roku 1968 ve společnosti přetrvával i přes oficiality a tvrzení, že vojska Varšavské smlouvy zachránila socialismus. „Bylo vidět, že si to lidé nemysleli. A to mi přijde pozitivní,“ dodává.

Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.

autor: šše
Spustit audio