33. den. Kde odložit děti, aby byly šťastné

Všude sama lákadla
Všude sama lákadla
Měl bych víc důvěřovat tipům, které dostávám. Několik posluchačů mě poslalo do zážitkového parku Zeměráj v obci Kovářov nedaleko Orlické přehrady. Už slovo „zážitkový“ mi nejde pod vousy. Hned si představím „investora“, který zručně dojí evropské fondy a plácá se do stehen. V Zeměráji je to kupodivu jinak.

Kateřina Havránková pět let hledala místo, kde by vybudovala park s lehce terapeutickými účinky. Jako psycholožka má pro to jisté nadání. Nakonec koupila devět hektarů luk a lesů, kterými protéká potůček, a k tomu usedlost. Na první pohled skvělé místo, hlavně voda tomu dodává šťávu. Děti se nejraději cákají.

Do očí praští nejdříve vesnička roubených chýší slepených hlínou se střechami ze slámy. Sličná divoženka ukazuje dětem, jak se točí na hrnčířském kruhu nebo zdrhají provázky. Celkem běžná věc.

Jenže takových běžných věcí je tu hromada, samé úkoly a rébusy pro děti. K tomu obrovská lesní herna a hlavně stezka pro bosé. Ta vede přes potok a bahnitou roklí, kde děti výskají jak o život.

Rodiče už chtějí domů, ale děti ne. „Jsme tu od půl dvanácté a budeme muset přijet znovu,“ říká mladá maminka a dívá se na hodinky. Je krátce přes šestou večer.

Vlastně je to jednoduchý nápad, ale kdo ho má. Funguje to skvěle. Kateřinu Havránkovou to stálo skoro deset miliónů. Něco si půjčila, nezkoumal jsem kolik. Věří, že se jí to vrátí.

Vyřádí se všichni

Hospoda je zatím velmi jednoduchá, jídlo se musí vozit a ubytování tu zatím není. Ve vsi jako Kovářov to vzbudilo rozruch a regionální tisk je opatrný. Asi si říkají, že tu chce nějaká „Pražanda“ rýžovat. Při vstupném 80 korun si to každý může spočítat.

„Mně stačí, když sem přijde tři sta lidí denně. Nechci, aby z toho byl Václavák,“ říká Havránková. Ta ženská má můj obdiv. Zatím je Zeměráj otevřený šest týdnů a v podstatě bez reklamy sem lidé začínají chodit. Funguje šeptanda. Což je reklama nejlepší. Smekám svůj slaměný klobouk.

Ve Švihově u vody

Kastelán vodního hradu Švihov Lukáš Bojčuk pověsil na webové stránky anketu, kde se ptá, co by turisté na hradě chtěli nejvíc. Vyhrály lodičky ve vodním příkopu. Tak snad příští rok. Zatím se na hradě snaží zachránit slabou sezónu půjčováním bicyklů a drobnými atrakcemi. K tomu svatby a hlavně filmování.

Už od dob natáčení Tří oříšků pro Popelku je Švihov vyhlášená lokalita. Točilo se tu asi patnáct známých filmů, nejdéle asi Šašek a královna. Teď rozpočet hradu vylepšují zahraniční produkce, jejichž filmy se v českých kinech ani televizích neobjeví.

Jako na ostatních hradech a zámcích, i tady klesla návštěvnost oproti loňskému roku o třetinu. S počasím nikdo nic neudělá. Švihov je ale skvěle vystavěný hrad, kterému dodává atmosféru řeka Úhlava.

Vodní příkop na hradě Švíhov

Obrovské valy kolem řeky nejsou původní. Stojí tu od doby povodní v roce 2002, kdy ve Švihově padlo pár desítek domů. Novodobé opevnění ale působí dojmem, že ho tu nechal vystavět Půta Švihovský.

V srpnu se na Švihově chystají noční prohlídky. Dokonce bude otevřený i v zimě, a to kvůli výstavě kulis filmu Tři oříšky pro Popelku. Filmy táhnou a zvlášť nesmrtelný hit. Hrad Švihov rozhodně za návštěvu stojí.

Ponorka v Ponorce

Večer jsem zakončil na Lužnici v kempu Lužnice. Zatím jsem toho za tmy mnoho neviděl. Jenom hospodu Ponorku, kterou bych ale raději nepoznal.

Heslo do wi-fi mi nechtěli prozradit. Jídlo sice vařili, ale s lehkým odporem. Koupit si cokoliv byl problém. Placení bylo za trest. Ale vařili dobře. Podruhé ale ne.

Čtěte také