26. den. Život začíná po padesátce! Nebo jděte do Prčic(e)

Kavárna funguje od prosince a paní Brabcová si na sebe dokáže vydělat. „Měla jsem obavy, ale dcera i přítel mi dodávali odvahu,“ říká pečlivě upravená žena v červené kostkované zástěře.

Na pultu má vyložené čtyři druhy štrúdlů, celý seznam s různými náplněmi je na napsaný křídou na tabuli. „Peču postupně, když štrúdly dojdou. Do zásoby ne. Chci, aby byly pořád čerstvé,“ říká paní Eva a ukazuje na jedinou obyčejnou elektrickou troubu, kterou zná každá hospodyně. Domácí štrúdl se vším všudy.

Na pultu se každý den objeví jiný štrúdl. Choutky zákazníků nedovede pekařka odhadnout, a tak se řídí intuicí nebo okamžitými nápady. Sama si dělá i účetnictví, sama nakupuje, sama jedná s dodavateli i uklízí. „Byly dny, kdy jsem měla tržbu 300 korun a myslela jsem, že to zabalím. Zvládla jsem to,“ popisuje.

Eva Brabcová doporučuje každému, kdo kolem padesátky ztratil práci, aby se pustil do jednoduchého podnikání. „Vydělám sice méně peněz než v bývalém zaměstnání, ale tady jsem ve svém. Je to skvělý pocit,“ tvrdí.

Jedna trouba pro začátek stačí|foto: Ľubomír Smatana

Pečení štrúdlů však má jednu nevýhodu, ačkoliv to vůbec není vidět. „Spravila jsem se o pět kilo,“ směje se Eva Brabcová a balí voňavý „Štrúdl do krabice“ dalšímu zákazníkovi. Já jsem si dal ke kávě štrúdl se slaninou. Byl kvělý! Děti ocenily makový a pudinkový. Smekám svůj slaměný klobouk.

Jdi do prčic! Nebo do Prčice?

Pozvánky a tipy dostávám na různá místa, ale do Prčice mě zatím nikdo neposlal. Vždycky jen do prčic. Dlouho jsem mezi tím nedělal rozdíl, ale když jsem z Benešova mířil na Prčice, promluvil jsem o tom se starostkou Miroslavou Jeřábkovou a ta mi v tom konečně udělala jasno.

„Neradi slýcháváme, že jsme z prčic. To je špatně. My jsme z Prčice,“ zdůrazňuje. Prčice je rodu ženského, a proto obyvatelé nejsou v Prčicích, ale v Prčici. Nic jiného bych si nedovolil v této obci vyslovit. To by bylo dost riskantní.

Proslavil to tu turistický pochod z Prahy do Prčice a zejména Ivan Mládek. Pochod oslaví brzy padesátku, zpěvák je o 20 let starší. O vzniku písně nic nevím, ale cíl pochodu prý naplánovali kdysi turisté recesisté tak, že hledali město vzdálené od Prahy 100 tisíc loktů. A kápli na Prčici. Nebo na Prčice?

Výheň v Prčici|foto: Ľubomír Smatana

Pak je tu ještě slovo prča ve smyslu legrace. O tom však starostka nic neví. Já také ne. Můžete dumat, odkud slovo přišlo. Až zjistíte, dejte vědět.

Samorost z Vysočiny

Na závěr se ještě vracím na farmu zvířat v Kletečné u Humpolce. Vede ji Ladislav Váňa a označuje ji za zoo koutek. Podle mě je to spíš kout, protože má asi 1700 zvířat.

Většinou jde o týrané nebo zraněné živočichy. O tvory se stará se ženou a syny a většinu dne stráví tím, že krmí a krmí. Všude se povaluje trus, zvířata vydávají pestré zvuky, do toho pach všemožných šelem, býložravců a ptáků. To vše na prostoru hospodářského dvoru!

Víc místa důchodce Váňa nemá. Tady žije se zvířaty a svojí rodinou. Taková Noemova archa na Vysočině. Vylodit se tam prý podle Váni může kdokoliv a kdykoliv.

Čtěte také