Za svobodou s rodiči plaval jako kojenec. Z Jana Hudce vyrostl špičkový lyžař až v Kanadě
Každý den v tomto čase představujeme sportovce z našeho seriálu Olympijský rok. Naši reportéři řadu měsíců natáčeli přípravu a vlastně celý život osmi českých hvězd pro únorové hry v Pchjongčchangu. Tento týden po půl čtvrté vždy dostane slovo lyžař Jan Hudec.
Vyprávění začneme v jeho devíti měsících ve vlnách Jadranu. Současný český lyžař totiž vyrostl v Kanadě, kterou až do předloňska reprezentoval. A do Kanady se dostal po pěti letech v Německu, tam prožil skoro jeden rok v uprchlickém táboře. S rodiči se tam ocitl po útěku z Československa na Západ hodně dobrodružným způsobem, v malé loďce a po moři.
„Spakovali jsme se vlastně natrvalo, jeli jsme v autě, za sebou loď, to byla poslední možnost, protože jsme si opravdu mysleli, že budeme moci utíkat přes hranice do Rakouska z Jugoslávie, ale bohužel tam nás třikrát chytli,“ vzpomíná Vladislava Hudcová.
Tenkrát dostali varování, že další pokus už jim jen tak neprojde, a tak dojeli k moři, zkoumali situaci, přemlouvali rybáře, ale nakonec se museli spolehnout sami na sebe. Nadešel poslední den dovolené a bylo to buď anebo.
V Kanadě lyžařským šampionem
Při tajném úprku z Jugoslávie do Itálie nebyl malému Janu Hudcovi ještě ani jeden rok, a tak svou verzi této zásadní životní příhody podává tak, jak ji zná buď od svého otce, který se po letech vrátil do Šumperka, nebo od své matky, která v Kanadě žije dodnes.
„Tak jsme si řekli, že jediná šance je zkusit to do Itálie lodí, jen jsme věděli, že není cesta zpátky,“ popisuje. Vydali se tak na čtyřhodinovou asi padesátikilometrovou plavbu, při které hrozila srážka s některou z velkých lodí, nebezpečí zvyšovala mlha, která ale zároveň chránila před hlídkou.
V Německu strávil Jan Hudec coby batole skoro devět měsíců v uprchlickém táboře, v šesti letech se dostal do Kanady, kde vyrostl v lyžařského šampiona, a historku o své emigraci z komunistického Československa si nesl s sebou.
