Vody na planetě je pořád stejně, prší ale jinak než dřív, upozorňují vodohospodáři. Jak si zajistit vodní blahobyt?

Proč se bát o budoucnost vody? Po suchu zase naprší, ne?

Žák: Ano, po suchu naprší, ale procházíme něčím, čemu já osobně říkám klimatický vývoj. Klima se zkrátka nějakým způsobem v určitých cyklech vyvíjí. Na planetě sice máme pořád stejné množství vody, ale kvůli vývoji klimatu se na povrch dostává v různých intervalech, v různé intenzitě, na různá místa. Proto je zcela legitimní otázka, zda bude v České republice v nejbližších dekádách vody dost, protože jsme takzvanou střechou Evropy.

Čtěte také

iROZHLAS

Nekula: Česko se nemůže spoléhat na pitnou vodu ze zásob podzemních vod. Problém je změna klimatu

Podle všeho ale nedostatek vody v Česku globálně nehrozí. Jsou ale místa, kde je sucho problémem, a kde se zásobuje cisternami...

Beneš: To se stalo už opakovaně, nicméně srážek neubývá. Nevyrovnání srážkovosti v čase a intenzitě ale způsobuje nedostatek podzemních vod. Takový problém opravdu sledujeme. Mix odběru vody povrchové a podzemní je v Česku poměrně vyrovnaný.

Zhruba 52 % vody, kterou využíváme k výrobě vody pitné, je voda povrchová a zbytek je voda podzemní. Mix roste ve prospěch vody povrchové a myslím si, že je to i budoucnost, protože voda podzemní není doplňována v takovém objemu, ve kterém bychom ji potřebovali.

Proč se voda ve světě stává ohroženým zdrojem? Mluví se o tom, že jednou může být i příčinou válek.

Žák: Když si uvědomíme, že sladká voda dělá něco kolem 2 % zásob všech vod na planetě, a zároveň platí, že srážky, jejichž prostřednictvím se voda vrací na zemský povrch, přicházejí v jiných intervalech a intenzitách, tak prostě se na zemském povrchu objevují místa, kde je najednou se zásobováním vodou problém. V malém měřítku to vidíme i na území České republiky. Dlouho se mluvilo o jižní Moravě, přibylo k tomu ale i Rakovnicko, Žatecko, Lounsko, tzv. krušnohorský srážkový stín, kde je problém dneska srovnatelný s jižní Moravou.

Čtěte také

Když se voda zastaví, začne se kazit. Doporučuji pít kohoutkovou, říká hydrochemik

Co pro nás tedy znamená, že jsme střechou Evropy, tedy že všechny řeky od nás odtékají, žádná nepřitéká?

Beneš: Pro nás z toho plyne, alespoň z úst ředitele státního podniku Povodí Vltavy pana Kubaly nutnost zadržet vodu v krajině a samozřejmě vytvořit akumulace vody. Musíme mít dostatek povrchové vody, abychom mohli zásobovat obyvatelstvo, průmysl a dlouhodobě i zemědělství.

Žák: Střecha jsme proto, protože více než 95 % vody, která spadne na naše území, odtéká. Jen minimální procento k nám přitéká, proto musíme s vodou opravdu velmi racionálně hospodařit.

Co se stane s vodou, než si ji pustíme z kohoutku?

Beneš: Po odběru vody, ať už je to voda podzemní nebo voda povrchová, dochází k její úpravě. Voda podzemní je čistší, obsahuje menší množství nerozpuštěných látek, ale je v ní mnoho dalších organických látek. Voda povrchová je většinou zatížená plovoucími nečistotami. Proces úpravy spočívá v tom, že se voda zjednodušeně řečeno filtruje a poté se hygienicky zabezpečí. Existují ale samozřejmě přísnější a přísnější požadavky, takže se přidávají další kroky. V procesu úpravy nám logicky voda ubývá. Například když upravujeme 100 kubíků vody, abychom dostali vodu pitnou, 12 kubíků spotřebujeme na úpravu.

Pokud mluvíme o povrchových vodách jako zdroji pitné vody, v současné době probíhá rebilance, kdy se zjišťuje, jestli do budoucna budou podniky Povodí schopny plnit závazky, které mají vůči státu.

Čtěte také

Klimatická změna v Česku? Dotýká se nás pár extrémních projevů. Bude ale problém s vodou, upozorňuje klimatolog

Žák: Podniky Povodí zřízené státem spravují povrchové zdroje vody a vodní toky v České republice, ale částečně i vody pod zemí. V důsledku klimatického vývoje, kdy stoupá průměrná teplota, stoupá odpar a srážky přicházejí v jiném rozložení, než tomu bylo v minulosti, je velmi pravděpodobné, že některé vodárenské nádrže nebudou schopné zajišťovat vodní blahobyt. Srážky je prostě nebudou stačit doplňovat.

Je cestou z toho recyklace odpadních vod?

Žák: Částečně ano. Cest je ale víc. Jednou z nich je třeba propojování vodárenských soustav, protože i na tak malém území, jako je Česká republika, jsou místa, kde je srážek dost, a naopak jsou místa, kde voda schází. Zjednodušeně řečeno se bude voda pouštět z místa, kde je jí dost, na místo, kde schází.

Beneš: Je řada států, které tento problém už prožily. Zmínil bych třeba Namibii, kde naše společnost realizovala schéma, kdy dochází k recyklaci odpadní vody a jejímu opětovnému využití ve formě pitné vody. Zcela přirozené se toto schéma stalo i v Kalifornii, na kterou klimatické změny dopadají mnohem výrazněji než na jiné části Ameriky. Je to tedy budoucnost. Na druhé straně to má své limity. Když recyklujete vodu, produkujete poměrně velké množství solí. A bohužel na rozdílných od jiných států my nemáme moře, kam bychom problematické kapalné soli vypouštěli.

Kolik vody denně průměrně Češi spotřebují? Proč se liší cena vody v různých regionech? Poslechněte si celý rozhovor.