V chorvatském Osijeku už měli dost klouzání po náledí. Tak zavedli pod náměstí topení

Nejkratší pozemní lanovku na světě mají v chorvatském Záhřebu

• Upravit
• Smazat

Lanovka v chorvatském Záhřebu vozí tam cestující už přes sto let. Svojí trasu zdolá za minutu a pár sekund. Vyběhnout si kopec do starého města pěšky trvá ale jen asi o minutu déle.

Osijek je čtvrté největší město v Chorvatsku, má přes 100 tisíc obyvatel. A jako v jediném v něm kromě Záhřebu jezdí tramvaje, ve kterých je i fungující wifi síť. Tramvají se dá pohodlně dojet od bývalé rakouské pevnosti a staré části města na náměstí Anteho Starčeviče u katedrály. Zvláštností a unikátem v Chorvatsku je, že to je náměstí vyhřívané. To se cení zvlášť, když udeří mrazy.

Už žádné klouzání

„Samozřejmě se topení nezapíná v létě, ale až v zimě, když náměstí zamrzne a přikryje ho led. Náledí potom roztaje a voda odteče do kanálů kolem náměstí,“ popisuje mi průvodce Domagoj Butković s tím, že dříve tu lidé klouzali a často si zlomili ruku nebo nohu.

„Taky když zapneme v zimě vyhřívání, dá se tu lehce přitopit, když jsou tu třeba koncerty. Aby vznikla vřelejší atmosféra,“ dodává a navíc mi prozrazuje, že dřív byl v pod náměstím protiatomový kryt. Dnes je pod topnými tělesy obchodní pasáž.

Kvůli své strategické poloze blízko hranice s Osmanskou říší byla na břehu řeky Drávy v Osijeku vybudována na začátku 18. století pevnost|foto: Pavel Novák,Český rozhlas

Červená katedrála

V čele náměstí stojí další ze skrytých divů Osijeku. Katedrála svatých Petra a Pavla je sice vidět na první pohled, ale až uvnitř člověk zjistí, čím je tenhle kostel z červených cihel zvláštní. Upozornil mne na to Igor Majdiš z turistického sdružení Osijeku.

Potomci českých přistěhovalců v Chorvatsku se ke svým kořenům hrdě hlásí

• Upravit
• Smazat

Chorvatským fotbalistům budou pravděpodobně při dnešním finále světového šampionátu fandit i potomci českých přistěhovalců. Nejvíc jich žije v chorvatské Slavonii na severu země, ale české krajany potkáte i na východě u srbských hranic – ve městě Osijek. Tamní Česká beseda má asi 60 členů, z nichž více než 20 jsou potomci českých přistěhovalců z doby monarchie a první republiky.

Katedrála je zdobená barevnými vitrážovými okny, která ale nejsou původní. Katedrála totiž hodně utrpěla během války za nezávislost, když se v 90. letech rozpadala Jugoslávie. Okna proto dnes nenesou podpisy svých tvůrců, ale jména těch, kteří přispěli na jejich obnovu.

Slavný rodák

Tramvají popojedeme zase ke starému městu a zdejšímu gymnáziu, před kterým stojí busta prvního chorvatského nositele Nobelovy ceny. Získal ji za chemii v roce 1939 a jmenoval se Lavoslav Leopold Ružička. „Narodil se v nedalekém Vukovaru. Do Osijeku přijel ve 4 letech s rodiči. Jeho předkové pocházeli z Čech, Německa a Chorvatska,“ vysvětluje u Ružičkovy podobizny průvodce Domagoj Butković.

V rámci habsburské monarchie tehdy bylo jedno, jestli byl Čech, Rakušan nebo Chorvat. Možná, kdyby se jeho dědeček na začátku 19. století neodstěhoval z českých Klatov, stal by se prvním českým nositelem Nobelovy ceny. Nebo to s ním mohlo dopadnout úplně jinak.