Umělecký pětibojař Vlastimil Třešňák

15. srpen 2005
Dva na jednoho

Těší nás, že máte naladěn Český rozhlas 1 - Radiožurnál. Od mikrofonu vás zdraví a dobrý poslech přejí Naděžda Hávová a Vladimír Kroc. Hostem pořadu Dva na jednoho je tentokrát umělecký pětibojař a my těsně před vysíláním jsme tady přemýšleli a musím říct, že všichni tři i s naším hostem nad těmi pěti disciplínami. Každopádně já se pokusím teď vám je říci. Písničkář, skladatel, prozaik, malíř a fotograf, tedy v dobrém slova smyslu všeuměl, věčný kverulant Vlastimil Třešňák. Dobrý den.

Host (Vlastimil Třešňák): Dobrý den, zdravím taky.

Moderátor (Vladimír Kroc): Poddaného veličenstva švédského krále Karla Gustava, na tom si zakládá Vlastimil Třešňák, se narodil 26. dubna 1950 v Praze. Vyrůstal u prarodičů v Karlíně. Vystřídal různá zaměstnání. Jako písničkář se začal prosazovat v 70. letech. Brzy ale přišel zákaz činnosti. Zpíval a hrál v disidentském divadle Vlasty Chramostové, podepsal Chartu 77. STB byl donucen odejít do exilu. Získal švédské občanství, které si ponechal dosud a nějaký čas žil i v Německu. V zahraničí vydal desky Zeměměřič a Kohinor, v Praze potom alba Koláž a Inventura. Ta vyšla letos tato deska. Nadělil si jí vlastně k pět a padesátinám spolu s desátou knihou Melouch. Té předcházely, mimo jiné kniha povídek Jak to vidím já, U jídla se nemluví, Soubor písňových textů, Plonková sedmička, romány Klíče pod rohožkou, Evangelium a Ostružina, nebo předposlední Domácí hosté. Vlastimil Třešňák je rozvedený, má 3 děti.

Host (Vlastimil Třešňák): Ano, správně.

Moderátor (Naděžda Hávová): Deset let od poslední desky. To je dost dlouhá doba. nechtělo se nahrávat?

Host (Vlastimil Třešňák): Chtělo, ale neobjevil se do té doby, až po deseti letech se objevil Martin Rychta, který se desky Inventura zmocnil nejenom jako bubeník, ale produkční. Sehnal studio, sehnal nakladatele. Na to je talentovaný na rozdíl od zbývajících členů kapely.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kritici se shodují na nesporných kvalitách vašich písní. V Lidových novinách napsali, že Inventura je vzácným spojením Třešňákovi melodické a interpretační originality s dřevním bigbítem 60. let. To byla citace. Souhlasíte?

Host (Vlastimil Třešňák): Jo, jo, my jsme měli takový plán, aby ten sound té desky nebo těch skladeb byl ala 60. léta. Zřejmě vzpomínky na ty 60. léta. Ten zvuk se mi líbí dodnes.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kdo tvoří váš band, který vás na desce doprovází?

Host (Vlastimil Třešňák): Ne, na desce je to teda na prvém místě Martin Rychta, coby bubeník a spolu skladatel vlastně několika písní. Jaromír Panáček kytary a nahrál na desku i basy, basové kytary. Jan Štolba tenorsaxofon. Olin Nejezchleba violoncello.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jezdíte s tou deskou. Může vás někde vidět, slyšet živě?

Host (Vlastimil Třešňák): Ano, ano. Jezdíme s mírným pozměněním, v obsazení kytary hraje Kubíček Jiří. Půjčili jsme si ho, stejně jako Martina Rychtu z kapely Pod černý vrch a v této sestavě Panáček, Kubíček, Rychta, Třešňák jezdíme.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste nám tu desku s sebou přinesl. My si potom z ní dvě skladby zahrajeme. Vladimír jí má teď v ruce. Pročpak má román Melouch na titulu stejnou fotografii jako CD? Co ta dvě díla spojuje?

Host (Vlastimil Třešňák): Zkusím vysvětlit. Mě se ta fotka apropo je sto let stará, je signovaná rokem 1905 z antikvariátu z Brna.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je to taky ten karlínský viadukt?

Host (Vlastimil Třešňák): To je karlínský viadukt, jak vidíte v pilířích. Bohužel v rádiu to není vidět. V pilířích byly dokonce automobilové závody. Sestavovali tam auta. Tady mám za to, že to je nějaká rakvárna. Ale ta fotka se mi natolik líbila jak k desce, tak ke knize. Možná jsme první na světě, co máme stejný obal knihy i CD.

Moderátor (Naděžda Hávová): A ještě řekněte, co spojuje ještě ta dvě díla?

Moderátor (Vladimír Kroc): Autor.

Host (Vlastimil Třešňák): Aha. Možná, ano.

Moderátor (Naděžda Hávová): Autor a obálka.

Host (Vlastimil Třešňák): Autor a obálka, ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak inventura, ono to zní jako že bilancujete, že uzavíráte nějakou kapitolu. Je to náhoda, nebo to souvisí s tou pět a padesátkou?

Host (Vlastimil Třešňák): Ne, ne, chraň Bůh. Je to ten název CD Inventura je podle jedný písně. Já kdybych věděl, že budou do toho šťourat přátelé i kritici, že inventuruju, že si dělám pořádek ve skladu, tak to nazvu třeba Honza, jo, tu desku. Už bych to neudělal. Je to podle jedný písně, takový nosný slova se nám zdálo Inventura.

Moderátor (Naděžda Hávová): Josef Chuchma o vás psal jako o umělci renesančního záběru a přirovnává vás ke spisovateli Hrabalovské ražby. Ostatně není jediný. Lichotí vám podobné srovnání?

Host (Vlastimil Třešňák): No, ono jako i tělo k Bohumilu Hrabalovi? Ale Chuchman mi taky pěkně strhal.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vážně?

Host (Vlastimil Třešňák): No jo, jistě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak já jsem četl asi jinou kritiku. Já už jsem četl, když vás chválil.

Host (Vlastimil Třešňák): Já jsem četl i to strhané. Ale kritici mají kritizovat.

Moderátor (Vladimír Kroc): A kritizoval román nebo desku?

Host (Vlastimil Třešňák): Trošku oboje.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ten román Melouch vyznívá hořče. Na kolik je autobiografický?

Host (Vlastimil Třešňák): Tak tahle ta poslední kniha není tolik jako ty předešlé, ani jsme, jsou tam jako každý šestnáctiletý své doby jsem zakládal v Karlíně ano bigbítovou kapelu, ale ta se zakládala v každý ulici. Možná je to tak dodnes. Už se nezakládají bítové, ale nevím co dnes je za směr u šestnáctiletých v módě. Je to na, já to nebudu říkat přesně. Je to více méně autobiografické, ale méně než minulé knihy.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já vím, že autoři to nemají rádi tuto otázku, protože na to se asi těžko odpovídá. Možná že sám autor neví kolik je v té knížce v tom textu toho z něj a kolik je odposlechnuto, odpozorováno.

Host (Vlastimil Třešňák): No jistě. Já jsem si něco vymyslel, něco zažil, něco slyšel nějaký ty příhody a vztahy.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste sám řekl, že nevíte, co vlastně teď frčí za styl, co ti mladí poslouchají, hrají, jaké kapely zakládají. Máte pocit, že ti současní mladí muzikanti vůbec ještě tuší, co to bývaly ona přehrávky, které jste vy byli nuceni podstupovat a právě o nich píšete v těch vzpomínkách na 60. léta.

Host (Vlastimil Třešňák): Možná to tuší. Když jsou muzikanti, tak to ví od starších kolegů, ale já bych vítal, aby nevěděli, aby netušili, co to bylo za cirkus za šaškárnu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ono to dneska zní absurdně vůbec.

Moderátor (Naděžda Hávová): A můžou vůbec té knížce rozumět?

Host (Vlastimil Třešňák): Aha. No tam není důležitý, aby si zjistili, co to byly ony přehrávky, o kterých se bavíme, ale ten děj, že jde, prostě mám za to. Ale není to návod, že jde s nepravostmi skončit i jinak než odpuštěním.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak to by mohli pochopit. Vy rád provokujete třeba slovy o tom, že máte stále sbaleno. Je to nadsázka, nebo ne?

Host (Vlastimil Třešňák): Já jsem udělal takovou sebekritiku v posledním rozhovoru. Já vím, že tahle věta byla velkohubá. Jiří Černý mě po právu natřel v Lidových novinách. Ale uvědomil jsem si taky, že jsem v emigraci tady. Já jsem švédský občan a žiju v České republice s povolením k pobytu. Já jsem v emigraci de facto tady.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je to pravda, že to byl zvláštní pocit, když jsem s vámi stál na vrátnici a vy jste držel v ruce skutečně takový světle zelený doklad, kde je napsáno, teď přesně nevím jak to zní, ale je tam znak České republiky a je to povolení.

Host (Vlastimil Třešňák): Cizince k pobytu, tuším. Tisícikorunový kolek cáluju. Dobrý, co?

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak často to musíte obnovovat to povolení?

Host (Vlastimil Třešňák): Poprvé zřejmě myslím, 3 roky nebo 4 roky každoročně a poté, když se člověk slušně chová, tak dostane ten štempl na 5 let. Ale rád bych jmenoval případ svého kolegy Ivana Landsmana.

Moderátor (Naděžda Hávová): Spisovatele také.

Host (Vlastimil Třešňák): Spisovatele Ivana Landsmana, Pestré vrstvy, který chudák si toto nemůže zařídit, toto povolení k pobytu pro cizince, ač rodilý Ostravák, protože nemá zkoušky z češtiny. Ano, Ivan Landsman, spisovatel, který dostal cenu za knihu roku Pestré vrstvy, předloni tuším, tak nemůže dostat tohle povolení, protože neudělal zkoušky z češtiny. Ne že by je neudělal, on se o to nestaral.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste podstoupil zkoušky?

Host (Vlastimil Třešňák): Ne, v mém případě nic takového nevyžadovali.

Moderátor (Vladimír Kroc): Aha, nevyžadovali. A počkejte, ale ono na druhou stranu proč trváte na tom, že si necháváte švédské občanství? Mohl byste si zažádat vrátit se k tomu českému, nebo ne?

Host (Vlastimil Třešňák): Ano. Zkusím vám převyprávět příhodu z roku 1990, když ministr kultury byl můj přítel a nabízel mi, že za 2 fotografie 2 stě korunový kolek a vyplnit 3 dotazníky dostanu zpátky české občanství, tak jsem dostal amok a křičel jsem na něj: Když mi to občanství tvůj předchůdce Jaromír Obzina sebral, tak mi to dones sem do téhle hospody ty blbečku.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pokud vím, tak váš přítel z emigrace Jaroslav Hutka, ten je na tom podobně?

Host (Vlastimil Třešňák): Ten má české občanství.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ten má české občanství. Tak to nic.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vídáte se?

Moderátor (Naděžda Hávová): Ano přesně tak.

Host (Vlastimil Třešňák): Ano, vídáme.

Moderátor (Vladimír Kroc): Máme stejné myšlenky.

Host (Vlastimil Třešňák): Vídáme a rádi. Dělí nás už jenom 32 kilometrů, ne jako v emigraci jazyková bariéra a 700 kilometrů.

Moderátor (Naděžda Hávová): A vás nikdy nenapadlo se podobně jako Jaroslav Hutka politicky angažovat?

Host (Vlastimil Třešňák): Tak občansky a politicky mě to nevoní.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pamatují ještě dnes vaši posluchači Šafrán? Vzpomínají na tu dobu?

Host (Vlastimil Třešňák): Ty posluchači, co na mě chodějí jsou několika generační a tak ty starší si pamatují naše. . .

Moderátor (Vladimír Kroc): A kdybyste to teď měl třeba našim mladším posluchačům přiblížit.

Host (Vlastimil Třešňák): To se, já už nevím ale přesně rok kdy se založil, takový slovo, založil v uvozovkách ten šafrán. Já to chápu i do dnes i tehdy jsem chápal něco jako odbory takový amatérský odbory asi pěti písničkářů, divný slovo. Jaroslav Hutka, Fait, Zuzana Michnová, já, Voňková Dagmar, ale možná jsem na někoho zapomněl. Něco jako odbory, že si budeme pomáhat společně, že nebude každý sám vystaven tomu tehdejšímu, mluvím o 70. letech, tomu tehdejšímu marasmu. Takový ty 3 Svatoplukovi pruty, tuším. Ono to zní pateticky, ale takhle to bylo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak rok 2005, Třešňák a band a my si teď dáme ochutnávku právě z desky, o které už jsme mluvili. Jmenuje se Inventura a můžeme začít třeba Volebním gulášem.

Host (Vlastimil Třešňák): Začněme.

Moderátor (Naděžda Hávová): Posloucháte Český rozhlas 1-Radiožurnál. Právě jste slyšeli písničku Volební guláš od Vlastimila Třešňáka z jeho zatím poslední desky nazvané Inventura. Proč jste se, promiňte, na stará kolena odstěhoval z Prahy do Měchenic?

Host (Vlastimil Třešňák): To bylo na mladá kolena. Já jsem měl tý Prahy po krk a zrovna tak má játra měla Prahy po krk. Já jsem tam na výminku 30 kilometrů od Prahy. Ono je to de facto pražská čtvrť. Většina těch obyvatel pracuje v Praze a když jede autobus, když má zelenou tak je za 20 minut na Smíchově. Není to taková končina, pustina.

Moderátor (Vladimír Kroc): Z Měchenic, nebo v Měchenicích se játrům ulevilo? Má to kladný vliv na vaše játra ten pobyt v Měchenicích?

Host (Vlastimil Třešňák): Další otázka. A má. Čepujou pouze desítku, ano má.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ne že jste to řekl jako jeden z důvodů. Je pravda, že vám došla pohlednice s adresou Vlastimil Třešňák za hřištěm v tý vesnici před Davlí?

Host (Vlastimil Třešňák): Ano došla od přítele Václava Martínka. To je postava pan Moris z mých knih, došla tak pohlednice s touto adresou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nedivila se pošťačka, neptal jste se jí zpětně?

Host (Vlastimil Třešňák): Je zvyklá pošťačka.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jo? Chodí vám takové podobné častěji?

Host (Vlastimil Třešňák): No.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kolik času trávíte na rybách a kolik za malířským stojanem s paletou v ruce?

Host (Vlastimil Třešňák): Na těch rybách je to víc. Je to dvakrát tolik nejméně a méně úspěšnější jsem u toho malířského stojanu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Je zájem o vaše obrazy? Pokud je tedy prodáváte?

Host (Vlastimil Třešňák): Já se moc nevnucuju, víte, tak kdybych se o to snažil, kdybych se o to staral, tak bych prodával víc, ale to co mi nejde. Já jsem jak říkám, na půl na těch rybách na půl před stojanem. Zájem je, ale nechci být jenom malíř.

Moderátor (Vladimír Kroc): A co to focení? Fotíte ještě?

Host (Vlastimil Třešňák): Ano fotím. Já jsem si teď pořídil i digitální foťák a jdu ve stopách Bohdana Hlomička. Myslím tím, že bych měl oči jako on, ale když jsem viděl u Bohdana, kterého si velmi vážím.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ano, také jsme ho měli ve Dva na jednoho.

Host (Vlastimil Třešňák): Jo? Výborně. Když jsem u něj viděl digitální fotoaparát, tak jsem si to pořídil taky. Bohužel ještě nemám v počítači ten fotoshop, což je vývojka, ustalovač a lázeň na vyprání, tak pořídím si.

Moderátor (Vladimír Kroc): To potom nebudete mít čas ani na ty ryby až se do toho pustíte.

Host (Vlastimil Třešňák): To si oddechnou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Říkáte, že pronikáte k moderním technologiím. Jak je to s muzikou? Tam se taky určitě hodně používá moderní techniky.

Host (Vlastimil Třešňák): Ano. Tak mí kolegové, ne že by byli mí vrstevníci, ale nejsou o moc mladší tak mají rádi ty nástroje z 60. let. Konkrétně Jaromír Panáček si teď nedávno pořídil fendes satokastr kytaru z té doby. Takže není překrabičkováno, není to takový ten saund jak se slyší dnes ten elektrofonický, i když je to elektrofonický zvuk. Nicméně je to ten sound 60. let co produkujeme, co vyluzujeme, pardon.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co vůbec bylo první? Ten fotoaparát, barvy a štětec, dvanáctistranná kytara, nebo nevím jestli jste začínal psát tužkou či na stroji.

Host (Vlastimil Třešňák): Ono tužkou po tom jí Jaroslav Jeroným Neduha, dej mu pan Bůh věčnou slávu, ať žije, půjčil psací stroj Consul a k počítači jsem se dostal v roce 89. Já jsem netušil, že je to takový usnadnění. Byl jsem staromilec, tak jsem měl psací stroj Adler, tuším a dlouho jsem odolával tomu psát na počítači. A když jsem to pochopil, tak jsem zjistil, že jsem k tomu měl přistoupit dávno. Teda teď píšu na počítači, ale pozor ten staromilec zůstal. Mám zato, že program textový, editor T602 je lepší než ten word, tak píšu v T602, jestli víte, o čem mluvím.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ano.

Moderátor (Naděžda Hávová): Takže už si nepíšete do šuplíku. Pokud to tak můžu říct. Co máte teď Vlastimil Třešňák na hard disku v počítači rozepsaného?

Host (Vlastimil Třešňák): Já mám, je tam toho víc, ale mám tam, vlastně to spěchá, i když si to nepřipouštím, já píšu pro dětské divadlo Haf studio. Něco jako muzikály, ale říkají tomu zpěvohry. Tak teď mám za úkol do nového školního roku, což je za 14 dní zhruba, dopsat třetí muzikál v uvozovkách pro dětské divadlo Haf.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže ten muzikál Exculibur, to nebyl úplně první váš muzikál?

Host (Vlastimil Třešňák): Byl úplně první, ale poté jsem dělal sám od sebe pro to dětské divadlo další kousky.

Moderátor (Vladimír Kroc): A co vás k tomu přimělo, že jste se pustil do muzikálu. Určitě už jste probíral s kamarády, že některé to určitě překvapilo.

Host (Vlastimil Třešňák): Myslíte toho prvního? Ne co, ale kdo, Michal Pavlíček. Ne že by mě nutil, jenom mě to navrhl a pustil mi svojí desku k tomu muzikálu s takovým zpívaným textem ala pidži, taková podivná černoština a na mě bylo udělat k tomu český text, což jsem udělal jak jsem udělal.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pánové, já se ještě vrátím k tomu malování, abychom od něj úplně neodběhli. Když vám dokumentaristka Olga Sommerová zahajovala výstavu obrazů ke knize 49 + 1 všimla si, že nemalujete ženy, jenže to tak úplně pravda není, protože pokud vím tak jste namaloval Petrušku Šustrovou a dokonce i Marii Terezii.

Host (Vlastimil Třešňák): Ano, tyto dvě ženy jsem namaloval.

Moderátor (Naděžda Hávová): Proč jste si je vybral?

Host (Vlastimil Třešňák): První byla má pocta Petrušce Šustrové. Druhá Marie Terezie byla zakázka. Ale já ženy neumím, já nemám výtvarné vzdělání, já jsem samouk a ženy hold neumím, no. Tak dělám spíš muže.

Moderátor (Naděžda Hávová): Viděla se Petruška Šustrová? Jak se sama sobě líbila?

Host (Vlastimil Třešňák): Viděla, jistě viděla. Má to doma. Je to její bývalý manžel Jaroslav Kukal říká, že je to v životní velikosti a šíři. Má ho doma, já myslím, že je spokojena.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy si rád hrajete. Na výstavě s názvem Pověšené obrazy jste spodobnil Marxe a Lenina jako čerty. Jak byste pojal vlastní autoportrét?

Host (Vlastimil Třešňák): No nevím, ať nezdržuju v éteru. Já nevím teď spontánně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže vás nenapadá žádná ani třeba pohádková bytost?

Host (Vlastimil Třešňák): Ne, ne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste si v jednom obraze pohrál i s logem televize Nova. Teď to ale vypadá a to víme od Michala Pavlíčka, to prozradil neprozřetelně, že možná budete psát pro tuto stanici text do jednoho seriálu.

Host (Vlastimil Třešňák): Já píšu pro Space films, to je firma, která s Novou nemá nic společného, akorát jim ten seriál dělá.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je to trošku paradox, ne?

Host (Vlastimil Třešňák): Velký.

Moderátor (Vladimír Kroc): A netrápí vás to?

Host (Vlastimil Třešňák): Už ne.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak ještě, abych se vrátila k muzice. Proč jsou na vaší nejnovější desce samé protestsongy, když jste podle vlastních slov psal v 90. letech i souhlas songy?

Host (Vlastimil Třešňák): Ano, ale ty protest songy, já nevím, kdo to tak pojmenoval. Já jsem ten výběr dělal s kolegama, myslím na to CD Inventura. Ten výběr těch písní jsem dělal s kolegama a vybrali jsme prostě tyto písně nejenom kvůli textům, ale též kvůli melodii. Tak ty souhlas songy, ale pozor, tak já jsem tam taky, myslím, že já jsem ta vsunul píseň Procese, která je napsaná poté, co jsem se soudil se spravedlností, s STB a to je velmi veselá aspoň ta melodie i ten text. To je veselá píseň, já s tím souhlasím, takhle to dopadlo, prohrál jsem u soudu. Bože,tak zazpívám vesele, to je souhlas song.

Moderátor (Vladimír Kroc): Souvisí ta vaše, řekněme permanentní znechucenost právě s těmi, teď jste se tak zatvářil. Když člověk čte vaše rozhovory v novinách, tak to tak působí.

Host (Vlastimil Třešňák): Ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): S těmi rozpačitými soudními výroky na ty činy vašich pronásledovatelů z těch 70. let?

Host (Vlastimil Třešňák): No taky, to víte že jo, to není nic, co by člověku přidalo v životě. Ale znechucenost to nebude to pravé slovo. Kdybych byl znechucený, tak jsem dneska nepřijdu.

Moderátor (Vladimír Kroc): A jak byste to teda nazval? Roztrpčenost, já nevím.

Host (Vlastimil Třešňák): Naděje v háji.

Moderátor (Vladimír Kroc): Naděje v háji. Tak to ještě docela.

Host (Vlastimil Třešňák): Že jo, ale ještě neumřela.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nestěžujeme si příliš často na věci, které ve skutečnosti problémy nejsou, nebo by nemusely být?

Host (Vlastimil Třešňák): Ano, ale říkáme si to až poté, co si stěžujeme. Ano jistě, takhle to jde taky uzavřít.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste z emigrace přijel hned v devět a osm desátém, ale nadobro.

Host (Vlastimil Třešňák): Nepřijel jsem v devět a osm desátém, to si pletete. V devadesátém jsem přišel na týden, přijel.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale právě jsem chtěl říci, že nadobro jste se vrátil, teď se možná zase budu plést, někdy až v devadesátém druhém.

Host (Vlastimil Třešňák): Až devadesát pět.Od devadesátého pátého tady žil coby cizinec s povolením k pobytu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pročpak až tak pozdě?

Host (Vlastimil Třešňák): No tak to víte, já jsem těch 5 let předtím tady dejme tomu na 3 neděle přijížděl rád a to byl, to jsem chodil po přátelích a nebyl čas a úřady, takže jsem si nevyběhával do toho devadesátého nevyběhával to legalizovat tady ten pobyt.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co vás ještě dneska vlastně váže ke Švédsku, když pomineme to, že jste poddaným jeho veličenstva švédského krále Karla Gustava. Jezdíte tam?

Host (Vlastimil Třešňák): Ano. Jezdím, byl jsem tam před třema lety naposled. Měl jsem tam výstavu, ale na českým kulturním středisku. To je hezký, že se mě ptáte, já jsem sem do rádia, do rozhlasu přišel ze švédské ambasády kde sem si byl pro řidičský průkaz. Já jsem zjistil, že ho mám, švédský řidičský průkaz. Já jsem zjistil, že ho mám 3 roky propadlý, tak jsem zavolal na švédskou ambasádu a řekl jsem jim toto a za týden byl nový v Praze.

Moderátor (Naděžda Hávová): Téměř nepředstavitelné v souvislosti s českými úřady.

Host (Vlastimil Třešňák): Já si pamatuji, jak jsem v 70. letech sháněl na OPBH obvodním podniku bytového hospodářství hajzlprkénko a to mi trvalo 3 roky, jo. A řidičský průkaz no ta bene 3 roky propadlý, kdybych se takhle zpronevěřil tady na českých úřadech, tak sedím, jo. Švédové přes telefon za týden je tady. Jistě, platil jsem, jelikož to museli poslat diplomatickou poštou, ale za týden bez jakéhokoliv hrození a pokut.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak dlouho, myslíte, že českým úředníkům bude trvat než se dopracují té úrovně ve Švédsku?

Host (Vlastimil Třešňák): Přestanou mít ty manýry těch OPBH, těch majitelů těch hajzlprkének.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste hned po pubertě řadil emigraci k nejkrásnějším období života. Ono to může někomu znít zvláštně.

Host (Vlastimil Třešňák): Ať zní, ono to je zvláštní, že jo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale je to tak.

Moderátor (Naděžda Hávová): Máte pro to nějaké vysvětlení?

Host (Vlastimil Třešňák): Zažil jsem oboje. Možná ještě budu dělat jiný pořadí, až budu v důchodovém věku. Ale tohle zatím, ano. Puberta na prvním místě, emigrace na druhém.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co by se muselo stát, abyste vzal zpátky svoje slova: Kdybych to byl býval věděl, tak bych se byl nenarodil.

Host (Vlastimil Třešňák): To jsou taký velkohubý, jak s tím sbalováním.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale řekl jste to.

Host (Vlastimil Třešňák): Já vím, no. No ono to hezky zní. Já jsem občas fanfarón, tak to patří asi do těch fanfarónských sloganů mých, tato věta.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobře.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ještě k vaší Inventuře. Jiří Peňáz v týdnu napsal: Cesta z pražské periferie přes bohému 70. let až k disentu, Chartě 77 a pak po persekuci do exilu je vlastně permanentní osobní revolta proti vnucenému životnímu, nebo uměleckému melouchaření. To slyšíte rád?

Host (Vlastimil Třešňák): To zní líp než ta věta moje. Jo, jo díky Peňaz.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak dobře. Tak si to vypůjčíme jako tečku. My už vás asi víc nerozmluvíme, jak vás tak sleduju.

Host (Vlastimil Třešňák): Dneska ne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Neotrávili jsme vás?

Host (Vlastimil Třešňák): Ne, ne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak my děkujeme, že jste přišel. Rozloučíme se tou osmičkou, která se jmenuje Bůh snídá, večeří a je právě z desky Inventura. Mějte se hezky. Hostem pořadu Dva na jednoho byl někdejší disident, exulant, malíř, spisovatel a písničkář Vlastimil Třešňák. Na shledanou.

Host (Vlastimil Třešňák): Na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dobrý poslech dalších pořadů Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vám přejí Vladimír Kroc a Naděžda Hávová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: vlk , nah
Spustit audio

Více z pořadu