Štěpán Mareš: Kvůli Zelenému Raoulovi jezdím jen na krátkou dovolenou

2. květen 2005
Dva na jednoho

Hezký, prosluněný den vám z Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu přejí Vladimír Kroc a Naděžda Hávová. Hostem pořadu Dva na jednoho je tentokrát jeden z nejvýraznějších českých kreslířů a karikaturistů, Štěpán Mareš. Dobrý den.

Host (Štěpán Mareš): Dobrý den.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hezký den.

Host (Štěpán Mareš): Můžu něco říct?

Moderátor (Naděžda Hávová): Povězte.

Host (Štěpán Mareš): Já jsem vám donesl dárek, tak já to rovnou vytáhnu. Jste tady dva, doufám, že to nebude příliš šustit. Bonbóny, vám sladký a Vladimírovi kyselý, ale nechci vám to nějak zkyselit ten pořad. Já jenom abych přišel s něčím, protože já jsem zvyklej pořád někam něco nosit, někomu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobrá tak mi si to potom nějak rozebereme, jak jste to myslel.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já doufám, že jste nás tím teď nepodplatil, abychom se vás neptali třeba na nepříjemné věci.

Host (Štěpán Mareš): To jsem právě chtěl, samozřejmě nenápadně jako.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak my na vás prozradíme hned něco na úvod.

Moderátor (Naděžda Hávová): Štěpán Mareš se narodil před dva a třiceti lety v Třebíči. Studoval na gymnáziu a pak se přihlásil do Brna na pedagogickou fakultu. Jenže u přijímacího řízení propadl z výtvarné výchovy. Pedagogové měli za to, že Štěpán Mareš jednoduše kreslit neumí. Časopis Reflex to ale viděl úplně jinak a tak pro něj kreslí už 10 let satirický komiks, Zelený Raul. Pro Lidové noviny Dlouhý nos, pro Mf-Dnes nakreslil cyklus komiksových portrétů Zločinní vůdci. Štěpán Mareš má se svým Zeleným Raulem takový úspěch, že už s ním absolvoval i několik výstav.

Moderátor (Vladimír Kroc): Komiksoví nadšenci a Raulovi milovníci si teď mohou zakoupit 517 příběhů Zeleného Raula v knižním souboru pod názvem, Zelený Raul, 10 let České republiky očima ufona. Štěpán Mareš se dostal do povědomí veřejnosti i tím, že ho zažaloval někdejší ministr bez portfeje, Karel Březina a čelil také kritice kvůli tomu, že nechal v Třebíči pověsit obří billboard s Usámou bin Ládinem, pod jehož portrétem byl text: I já to myslím upřímně.

Moderátor (Naděžda Hávová): Štěpán Mareš ještě donedávna bydlel v rodných Okříškách na Třebíčsku. Nešusti, nejsi v divadle.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já jsem chtěl ochutnat, jestli je to opravdu kyselé.

Moderátor (Naděžda Hávová): Loni se přestěhoval do Prahy, je svobodný a děti zatím nemá.

Host (Štěpán Mareš): No tak já pendluju mezi Prahou a Vysočinou. Mezi Milošem Zemanem a Václavem Klausem vlastně.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy Raula jen kreslíte. Jeho příběhy vymýšlí tvůrčí tým Hruteba, což je zkratka jmen tří redaktorů, Dan Hrubý, Milan Tesař, Tomáš Baldýnský. Jak se vlastně jednotlivé díly rodí?

Host (Štěpán Mareš): No tak oni tihleti moji spolupracovníci, kluci Hrubý, Tesař, Baldýnský dříve, nebo úplně ze začátku pracovali společně. Vždycky si sedli do nějaké kavárny a pod vlivem nějakého alkoholického opojení vymýšleli ty příběhy společně, ale dlouho jim to nevydrželo. Asi tak jako 10 nebo 12 dílů prvních, což je opravdu už teda zpátky 10 roků a potom se rozhodli, že každej půjde svojí cestou. Takže každej ten scénář, každej ten redaktor si píše teďka svůj scénář, takže se vlastně střídají jako Hrubý, Tesař, Baldýnský, Hrubý, Tesař, Baldýnský a tak dále.

Moderátor (Vladimír Kroc): A vy jim do toho nějak nemluvíte?

Host (Štěpán Mareš): No my se o tom, takhle, já jim do samotného scénáře, do psaní scénáře, samozřejmě nemluvím, ale až potom jako, poté co ten scénář obdržím mailem nebo faxem, tak se o tom bavíme, co třeba by tam šlo ještě, já nevím.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže vy nepřicházíte třeba s nějakým námětem někdy?

Host (Štěpán Mareš): Ne, ne. Já si tam spíš dávám do toho příběhu, do těch příběhů do pozadí těch obrázků takový různý vtípky a druhej plán a třetí plán. Takový ty vtípky na pobavení lidí, který třeba nejsou až tak důležitý pro ten děj, ale je to spíš pro to, aby ty lidi si toho všimli a zasmáli se tomu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Necháváte někoho z Hruteby, aby on, nebo oni mluvili vám do vašich obrázků?

Host (Štěpán Mareš): No to moc ne zase. Tak oni to v podstatě jako nedělají.

Moderátor (Vladimír Kroc): Nemají tu tendenci.

Host (Štěpán Mareš): A nemají tu tendenci, jako takový to, že vlastně já dostanu scénář, kde je napsáno, že na obrázku číslo 1 se baví Václav Havel s Saddámem Husajnem, nebo já nevím prostě s kým, ale jak to nakreslím, to znamená, jestli budou v detailu nebo z nadhledu nebo z podhledu, takový to takzvaně to držení tý kamery, tak to je opravdu jako na mě. To si dělám jakoby sám, teda.

Moderátor (Naděžda Hávová): Poslyšte, během těch 10 let, co spolupracujete, nenastala ani jednou krize? Nápady nikdy nedošly?

Host (Štěpán Mareš): No tak jako krize, takhle my hlavně jako neustále jsme končili s tím Raulem, jo. Jako, že on měl totiž v tom Reflexu vycházet prvně 3 měsíce, jo, potom jakože teda půl roku. Potom jako, že teda dotáhneme ten rok a protože Raul, jako ten mimozemšťánek měl teda odletět po roce už pryč, někam do své galaxie, ale zlej krteček, takovej ten český krteček mu rozkradl lítající talíř, tak prostě ten Raul se pořádně jako parádně vytočil a musel teda zůstat na týhletý planetě. Potom měl Raul skončit po dvou letech, po třech letech, no a dneska už nekončí. Dneska už se bere prostě, že jako bude vycházet do tý doby než zemřeme a domluvili jsme se tak, že ten kdo zůstane poslední, tak ho i vymýšlet i prostě kreslit, opravu do té doby, dokud nezemře. Tak jestli to bude Hrubý, Tesař nebo já nebo Baldýnský, uvidíme.

Moderátor (Vladimír Kroc): Neměl jste někdy chuť pomstít se některým z těch autorů, ať Hrubému, Tesaři nebo Baldýnskému tím, že byste jeho právě ztvárnil v tom komiksu?

Host (Štěpán Mareš): No, já jsem to párkrát udělal. Já jsem aj ztvárnil sám sebe, ale hochy taky jsem ztvárnil, když mě někdy některej z nich jako pořádně vytočil, což se stává téměř pravidelně. Takže tu jsem Hrubého nakreslil jako houmlesáka na hlavním nádraží, Tu Baldýnského jako vykrmené čuně, když já musím tedy říct, že Tomáš Baldýnský zhubl asi 90 kilo teďka, takže. A tak dále, takže mstím se někdy, samozřejmě, i když to myslím v dobrým, pochopitelně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Připomeňte, jak jste ztvárnil sám sebe. Je to vlastně ten princip, kdy režisér se mihne ve svém filmu, tak je Štěpán Mareš ve svém komiksu?

Host (Štěpán Mareš): No, to jsem udělal schválně, jako že taky si dovedu udělat legraci sám ze sebe, ač nejsem nějak tvář mediálně známá, tak jsem se nakreslil, myslím jako pacient psychiatrické léčebny, tuším, nebo tak nějak jako, mezi nějakýma ostatníma magorama.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak se Raulovi čtenáři během těch let proměnili? Ještě se pořád nad jeho příběhy tolik pohoršují a rozčilují?

No, tak oni ty čtenáři ty lidi si dost zvykli už teda za ty, za těch vlastně 10 let.

Moderátor (Naděžda Hávová): Zvykli si i ti, které malujete pravidelně?

Host (Štěpán Mareš): No, tak no možná ani ne, ale neozývají se, protože oni většinou slyšej od těch svejch různejch poradců. Nedávej to k soudu, dopadneš jako Březina a budeš vypadat jako trouba. Takže čtenáři si trošku zvykli. Ono totiž to bylo takový jo, jako takovýho něco nevídaného, když v roce 95 v lednu vyšel ten první příběh a měli jsme tam tehdy, tehdejšího teda prezidenta Václava Havla, jak se vyboural na lyžích. Rozbil si nos a já nevím, naboural si hlavu a vůbec, celej se zdeformoval, zdevastoval. Tak jako lidi se ozvali, že jo. Přišli prostě desítky dopisů a telefonátů, co si to dovolujeme, že jo, jak vůbec je možný urážet hlavu státu. Protože na to ty lidi vůbec absolutně nebyli zvyklí na něco takového. My taky ne. My jsme vlastně jako začali něco, co tady vlastně nebylo, že jo, politická satyra nebo černý humor, že jo, a tak dále. A za ty léta přicházelo mnoho dopisů, ať anonymních, tak i samozřejmě časem, jak ty lidi si na to zvykali a začalo se jim to líbit, tak i pochvalnejch ruznejch listů a s tím, jako že vydržte a nepřestávejte. A častokrát to říkali i ti politikové, ovšem do doby, než se v tom komiksu objevili samy, to. Potom už se jim to třeba až tak nelíbilo, no.

Moderátor (Naděžda Hávová): Po Zeleném Raulovi se jmenuje horolezecká skalní cesta v Labských pískovcích. Byl jste se tam podívat?

Host (Štěpán Mareš): No mě to samotného překvapilo. Já jsem to ani nevěděl, ale je to fakt pravda. Není to mystifikace, je tam skutečně teda ta stezka nějaká taková je. Jmenuje se Zelený Raul, to je dobrý, že jo?

Moderátor (Naděžda Hávová): Je třeba jí zdolat.

Moderátor (Vladimír Kroc): V té knize Zelený Raul, 10 let České republiky očima ufona se čtenáři také dozvědí, že se Raulem zabývají i na fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy při rozborech jazyka žen a jazyka pro ženy v médiích. Pátral jste po tom, k jakým závěrům studenti s profesory došli? Byl jste se třeba tu přednášku poslechnout?

Host (Štěpán Mareš): Nebyl, ale o tomhle tom jsem už slyšel a chystám se tam. Mě by to skutečně zajímalo, jo. Já jsem si právě vzpomněl na to, že jsem nedávno viděl film, který se jmenuje, Muž z Akapulka s Belmondem a teďka tam ta jedna studentka, myslím taky sociologie, o něm píše tu práci, žo jo, diplomovou o tom, protože o tam hraje spisovatele v tom filmu. A teďka je tam záběr do toho, prostě do tý místnosti, do té třídy, řekněme, do té auly a teďka tam hovoří ten učitel, ten profesor s ukazovátkem a rozebírají tam. To je kratičkej záběr, komiks, on říká, vidíte, co to je prás, bum, ratata, bum, prásk. No tak takhle asi nějak možná rozebírají jako ten slovník tedy pro ty ženy, že jo, jako na tý fakultě. Půjdu se tam podívat určitě, no.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak jste s kreslením začínal?

Host (Štěpán Mareš): No tak já jsem kreslil odmalička, tak jako od. Já už jsem kreslil i v prenatálním věku. Ale ne, jako kreslil jsem odmalička a tak nějak mi to zůstalo, takže ono vlastně každý dítě kreslí, jo, ale někomu to vydrží a většinou teda ne, že jo. Někdo se začne věnovat cestování, někdo sbírá známky, někdo prostě štrikuje, jako jeden můj známej a dívá se na krasobruslení u toho. No a mě zůstalo to kreslení, takže já jsem vlastně takový přerostlý dítě. Jako pořád si kreslím něco a tak, no. Ale kreslím hodně, kreslím asi tak 3 sta až 4 sta obrázků měsíčně.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy výtvarné vzdělání nemáte, ale pokud dobře vím, tak jste prošel školou krále českého komiksu, Káji Saudka.

Host (Štěpán Mareš): No tak ono se tomu nedá říkat škola, samozřejmě v uvozovkách, ale já s Kájou Saudkem jsem se seznámil někdy v roce 84 a jako kluk, že jo, dvanáctiletej, tak jsem teďka úplně žasnu s odstupem času, že vůbec mě přijal k sobě domů a dlouhý hodiny mě povídal o komisech a o kreslení a o tom, proč nemůže kreslit a tak dále. Věnoval se mi a trpělivě chválil moje velmi tehdy podivuhodné nezdařilé příliš výkony na papírech a tak dále. No a tak mi to vydrželo. Dlouho jsem za ním jezdil. Je fakt, že já jsem se ho nikdy nesnažil kopírovat. Jo samozřejmě, v těch dvanácti, třinácti letech jsem chtěl kreslit jako Saudek, pochopitelně. To se mi líbilo, ale pokud to někomu tak připadá jako dneska, že to je. Oni třeba mi říkají epigon Saudka, nebo tak, jo. Né, tak to ne. Jako si myslím, že takhle z Bohouše někde jinde a já o to ani nestojím napodobovat Saudka a nikdy jsem to jako nedělal a ani teda vědomě, jsem se o to nepokoušel.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jste malíř, kreslíř, jak bylo řečeno, samouk, podobně jako třeba Jan Fišer, který byl jeden z těch, kteří myslím, velmi geniálně doprovázeli příběhy Foglarových rychlých šípů. Vzpomenete si, jaký komiks se vám dostal do ruky vůbec jako první?

Host (Štěpán Mareš): Vůbec jako první, no tak to byly Čtyřlístky, že jo, určitě to byl Čtyřlístek, kterej čtu do dneška si ho kupuju teda, čas od času.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co vás na tom tak fascinuje, do vašich bez mála tři a třiceti let?

Host (Štěpán Mareš): No já pořád.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na Čtyřlístku.

Host (Štěpán Mareš): No tak jak já tak sleduju, že jo, co je tak jako nového na tom trhu zdejším komiksovým a on teda není moc velkej, ale ne. Teď vážně. Já ten Čtyřlístek mám rád, i když ty příběhy už jsou trošku jinačí než když je psávala Ljuba Štíblová před 20 nebo 25 lety a fascinuje mě tam ta Fifinka, no právě v těch příbězích, no jako že. Já vlastně odmalička, nevím jestli to mám říct.

Moderátor (Vladimír Kroc): Klidně to řekněte.

Moderátor (Naděžda Hávová): Povězte.

Host (Štěpán Mareš): No právě odmalička jako trošku trpím takovou představou, která je v podstatě nenaplněná, protože ta Fifinka tam má růžovou sukýnku, že jo. To každej ví, potom je tam ještě Myšpulín, Bobík a Pinďa. A já právě přemýšlím, co ta Fifinka má pod tou sukýnkou. Mě to prostě nedá. Já se k tomu přiznám. Nevím, jestli to lze nazvat nějakou, prostě třeba, že bych trpěl nějakým stihomamem, nebo něco takového, to nevím, ale.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste to vyřešil, vy jste si jí ztvárnil sám po svém.

Host (Štěpán Mareš): Právě, a já jsem si jí teda do toho jednoho příběhu z Raula ztvárnil po svém, jako ve spodním prádle tu Fifinku. Takže jsem si jí konečně vysvlíkl z té sukýnky a měl jsem z toho velkou radost a myslím si, že takhle nějak asi ta Fifinka vypadá.

Moderátor (Naděžda Hávová): Možná z toho mělo radost víc lidí, ale jakou radost z toho měl pan Němeček? Autor Fifinky, Myšpulína, Bobíka.

Host (Štěpán Mareš): My jsme se nikdy nesetkali, ale já ho mám rád, opravdu jako kreslíře, ale on tehdy z toho moc radost neměl. Teda né ani tak ze svlečené Fifinky, ale spíš jako, že jsme teda tak nějak bez jeho svolení ty postavičky použili v tom Raulovi a tak se mu to nelíbilo a chtěl nás zažalovat, ale my jsme se mu omluvili. Já jsem mu napsal dlouhej dopis, že opravdu jsme to nemysleli nějak zle a myslím, že to vzal úplně v pohodě, no.

Moderátor (Vladimír Kroc): Abychom se vrátili od Čtyřlístku k Zelenému Raulovi. Ten se stává fenoménem, protože kromě té bichlaté knihy má už také písničku. Složil jí Pančo, otextoval Milan Tesař, tedy jeden z Hruteby, no a my si jí teď můžeme poslechnout.

Host (Štěpán Mareš): Jo, jo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak mám pocit, že to byla světová premiéra téhleté písničky, alespoň v rádiu.

Host (Štěpán Mareš): To byla premiéra skutečně a teďka se k tomu natáčí klip animovanej.

Moderátor (Vladimír Kroc): My si povídáme se Štěpánem Marešem v pořadu Dva na jednoho v Českém rozhlase 1-Radiožurnálu. Jenom připomenu, že zpíval Pančo, text Milan Tesař a byl to Zelený Raul, o kterém si zejména povídáme. Zelený Raul tedy kromě knížky, písničky, tak jak jsem se dozvěděl, bude mít klip a možní i nějaké filmové ztvárnění. Je to tak?

Host (Štěpán Mareš): No, no. Já se omlouvám, já jsem teďka vám nalepil žvýkačku pod stůl tady. Ono se líp mluví bez žvýkačky. No takhle, on právě teďka ve Zlíně se natáčí, nebo bude natáčet v nejbližších dnech animovaný klip, právě k tady tý písničce. Já jsem k tomu dělal spoustu různých kreseb a situací a tak. A tam se bude a já to ani říkat nebudu, co tam bude. Nebo jo?

Moderátor (Naděžda Hávová): Povězte.

Host (Štěpán Mareš): Tam se nějak bude prát Zeman s Klausem na hradě a tak. Ale tak uvidíte, no. A právě jsme dostali opravdu za ty poslední roky asi za posledních 6 let asi třetí nebo kolikátou nabídku na natočení filmu celovečerního animovaného a tak jako různě se o tom pořád mluví, ale vypadá to opravdu nadějně, že buďto film a nebo něco jakoby menšího, ale častějšího a tak dále. Jako vypadá to velice nadějně. Vím, že tam byl zainteresovaný Čestmír Kopecký a ostatní lidé, takže asi to dopadne nějak.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak my vám budeme držet palce.

Host (Štěpán Mareš): Děkuju.

Moderátor (Naděžda Hávová): Když se Mladý svět ptal karikaturisty Václava Tajchmana, kdo v Česku umí nakreslit portrétní karikaturu, řekl tato 4 jména: Vladimír Jiránek, Karel Saudek, Ondřej Suchý a Štěpán Mareš. Zeptáme-li se vás, koho vyjmenujete vy? To je pocta. No je to Václav Tajchman, Karel Sudek, Vladimír Jiránek a Ondřej Suchý, no.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak je na tom český komiks v porovnání s tím světovým?

Host (Štěpán Mareš): No českého komiksu je jako šafránu, samozřejmě. Moc ho není na stáncích není vidět a sem tam se objeví nějaký pokus o něco, jako komiks made in Česká republika, ale jsou to spíš takový spontánní výkřiky do tmy. Každopádně, samozřejmě, ať se každej snaží a nebo ať se snaží příslušní lidé, příslušní kreslíři, který si myslí, že by na to mohli eventuelně mít a uvidíme, no.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když kreslím, potřebuju vidět nejenom fotky, ale i gesta toho člověka a slyšet jeho hlas. Tak to je citace z jednoho rozhovoru s vámi. Za rok a ještě něco přijdou volby do Poslanecké sněmovny. Těšíte se na nové tváře?

Host (Štěpán Mareš): Ó těším se na nové tváře, ale fakt je, že oni ty nový tváře někdy jsou tak příliš uhlazený, že to není až tak úplně vono, no.

Moderátor (Naděžda Hávová): Myslíte, že do politiky se teď dostávají samí krasavci?

Host (Štěpán Mareš): No tak ono je to takovej, že jo, vlastně co to je? To je takovej pojem příliš obecnej, ale spíš, že třeba v těch některejch stranách, řekněme v uvozovkách, řekněme takového modernějšího typu, nebo třeba těch pravicově zaměřených stranách, že jsou spíš takový ti tak zvaní sakaři. Oni jsou příliš takoví upravení a načesaní a tak dále, no. Člověk opravdu s láskou a se slzou v oku vzpomíná na Miloše Zemana, že jo, s rozhaleným sakem, zmačkaným a v kapse Becherovka a v jedný ruce cigareta, v druhý fajfka, že jo. Jak si to prostě tím potácivým krokem štráduje skrz tu Poslaneckou sněmovnu. To je pro karikaturisty úplně báječná věc, že jo. Když to když tam chodí nějakej nažehlenej panák, tak to není úplně ono, no.

Moderátor (Vladimír Kroc): A dá se obecně říci, jak dlouho vám asi tak trvá než se vám, dejme tomu politik, dostane do ruky?

Host (Štěpán Mareš): Do ruky. Já bych ještě. Můžu ještě jednu větu říct? Ale na tohle to nezapomenu. Tak jak je teďka to stydím se za svého premiéra, že jo, to bylo. To za toho pana Grosse Stanislava, tak já právě jsem si říkal, že by bylo dobrý udělat petici: Podpořte svého premiéra. To bych jako udělal já tu petici, protože mě se úplně bezvadně kreslí, že jo, ten Stanislav Gross, tak jako je mi svým způsobem na jednu stranu líto, že odchází jako teda z postu předsedy vlády. Protože mě se kreslil úplně báječně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale zatím vám zůstává jako předseda strany.

Host (Štěpán Mareš): Zatím jo, zatím předseda strany, takže to bude dobrý, no. No a zatím teda. No jak dlouho to trvá. No já když, jak dlouho, takhle víte co, Václava Klause nebo pana Havla nebo Zemana Miloše nakreslím teďka opravdu řekněme jedním tahem za, já nevím, 30 vteřin, jo. I když to není až tak úplně použitelný do tisku. Samozřejmě s tím si musíte vyhrát trošku víc, ale umím je z paměti. No a potom jsou politikové, který jako je potřeba teda opravdu dostat pod tu kůži. Noví, kteří přijdou a tak to trvá, že jo, já nevím, 15 minut 20 minut než jako tak nějak trefím tu jeho podobu a potom s tím pracuju dál, že jo. Zkouším různě zvětšovat nosy a uši a tak dále. Všímat si těch typickejch rysů a tak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Chodí za vámi nějací lidé, kteří vás žádají o to, abyste je portrétoval?

Host (Štěpán Mareš): Jo, to celkem dost. To celkem hodně a já pokud mám čas a náladu a tak dále, tak.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pokud se vám ten člověk patřičně líbí.

Host (Štěpán Mareš): Ale ne, tak víte co, takhle to co třeba dělají ti malíři na Karlově mostě, takový ty portréty, skutečný portréty, ale jsou tam i karikaturisti, tak to já umím taky ten portrét. Já vás taky za 10 minut nakreslím, akorát, že nemám tu potřebu sedět na tom Karlovym mostě, naštěstí nebo bohužel nebo nevím jak to říct. Takže umím to taky, ale takže nakreslím kohokoliv, i když je pravda, že někdo se kreslí hůř někdo líp, no.

Moderátor (Naděžda Hávová): Politici dostávají z vašeho komiksu hysterické záchvaty. Na druhou stranu vaše kreslené příběhy by se daly dobře využít i při politické kampani. Šel byste do toho, kdyby taková nabídka přišla?

Host (Štěpán Mareš): Ne, v žádným případě. Jenom připomenu hysterické záchvaty. Ono někdy je to legrační, když třeba Miloš Zeman nazval Hrutebu, což jsou teda scénáristi Zelenýho Raula, tak nazval spodinou české společnosti, no. Tak to je, oni z toho měli upřímnou radost, samozřejmě, že jo, jako spodina české společnosti a spodina české žurnalistiky, jo. No, já bych do toho nešel do žádný politický kampaně. Mě se nabídlo už v minulosti, no já bych řekl, že snad téměř všechny strany, kromě KSČM, tam jakoby tušily, že asi by neuspěly opravdu a nabízely a chtěly třeba, já nevím, různý propagační letáky předvolební a plakáty a billboardy a tak. Ale já jsem to odmítal, protože jakmile jakoby sklouznete k jedný tý straně nebo tak, tak to je špatný.

Moderátor (Naděžda Hávová): Byl by konec se Zeleným Raulem.

Moderátor (Vladimír Kroc): Časopis Reflex vychází každý týden. Můžete si vůbec vzít dovolenou a někam na delší dobu odjet a zkrátka nepracovat? Jde to nakreslit si Raula do zásoby?

Host (Štěpán Mareš): No jde, ale jenom 1 díl. To znamená, že já můžu odjet maximálně na 7, maximálně 8 dní. Takže je to takový, že já jsem vlastně posledních 11 let neměl větší dovolenou než je těch 8 dní, ale nestěžuju si na to. Tak je to moje práce, takhle jsem si to vybral a.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kam vyrážíte na 8 dní?

Host (Štěpán Mareš): Vždycky lítám letadlem, protože to je nejrychlejší, protože než bych dojel autem, já nevím do Itálie, tak bych se mohl otočit a zase jet zpátky, že jo, protože by bylo po dovolený.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mimochodem máte ambice být hyperaktuální?

Host (Štěpán Mareš): Hyperaktuální snad, pro noviny taky kreslím, tak tam ta aktuálnost je důležitější, protože to je deník, že jo, ty lidovky a pochopitelně v tom Raulovi, čím aktuálnější tím lepší. To je jasný, abysme nebyli úplně mimo mísu. Tudíž jako nakreslit 3 příběhy dopředu a odjet jako není až tak úplně možný. Respektive lze to vyřešit tak, já už jsem nad tím přemýšlel, ale jednou jsem se o tom bavil se svým kamarádem Milošem Macourkem, který už není mezi námi, bohužel. Zdravím tě Miloši někam nahoru tam. A ten říkal, že je dobrý pendlovat. A on tak jako cestoval mezi Prahou, Kutnou Horou a tuším, že Kutnou Horou, teď abych nelhal a Slovinskem. A tam byl u moře, třeba 3 měsíce. Takže já bych taky mohl pracovat třeba někde v zahraničí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Zatím pendlujete mezi Okříšky a Prahou.

Host (Štěpán Mareš): Ano, přesně tak.

Moderátor (Naděžda Hávová): Štěpáne, máte vůbec čas na malování? Myslím na malování obrazů.

Host (Štěpán Mareš): Jo, mám, ale hrozně málo. Jako opravdu to už musí být, když si najdu čas na malování obrazů, ale dělám oleje na plátně a je to taková volná tvorba fantazie.

Moderátor (Naděžda Hávová): Už jste je někde ukázal?

Host (Štěpán Mareš): Jo, jo, ukázal. A taky tam jako někdo mě chtěl zažalovat za propagaci něčeho a tak dále. No já nevím, co ty lidi pořád mají. Muset pořád někoho žalovat za něco. On tam byl nějakej vůdce namalovanej u nějakého. To je na delší povídání, ale jako není to Raul, jo je to úplně jinej styl. Je to prostě olej, no.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ostatně nejste tady poprvé a jistě ani naposled v Českém rozhlase 1-Radiožurnálu. Každopádně s lítostí musím říct, že teď už se musíme rozloučit. Naším hostem byl kreslíř a karikaturista, Štěpán Mareš. Hodně úspěchů a na shledanou.

Host (Štěpán Mareš): To je škoda, že se musíme rozloučit. Děkuju vám mockrát za pozvání a zdravím všechny posluchače.

Moderátor (Naděžda Hávová): My se těšíme s Vladimírem na ty bonbóny, které jste nám přinesl.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já už jsem ochutnal, je opravdu kyselý, tak děkujeme.

Host (Štěpán Mareš): Já si odlepím tu žvýkačku teda od stolu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Budeme rádi. Za týden v pořadu Dva na jednoho se s vámi na shledanou těší Naděžda Hávová a Vladimír Kroc, ať se vám Český rozhlas 1-Radiožurnál dobře poslouchá.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: vlk , nah
Spustit audio

Více z pořadu