Protestující boudařka: Chtěli bychom vládě pomoci umožnit naše fungování, nikdo s námi ale nejedná

Majitelé horských hotelů a ubytovacích zařízení se ohrazují proti vládním nařízením, která je podle jejich názoru zbytečně omezují. Pokud by se horské boudy nyní otevřely pro zákazníky, jak by se přitom zajistilo nešíření nákazy? V čem jsou na tom horské boudy jinak než hotelová zařízení všude jinde? Vladimír Kroc se ptal majitelky krkonošské Luční boudy, advokátky Kláry Sovové.

Vy jste nakonec petici nepředali, řekla jste, že ji pošlete mailem. Máte už nějakou reakci?

Nemáme. My chceme i s iniciativou Chcípl PES vlastně přesně stanovit podmínky, a teď se o nich dohadujeme, co bychom si vlastně představovali, aby to nebylo jenom takové plácnutí do vody. My bychom rádi pomohli najít vládě program, který bychom pro hotely a hospody vlastně chtěli. I jim něco nabídnout. Ale ono to není tak jednoduché zpracovat, navíc samozřejmě nemáme ten aparát, abychom mohli říct: ‚pro hospody do tolika zaměstnanců chceme takové a takové kompenzace.‘

Čtěte také

Chápu. A vede s vámi někdo dialog, cítíte tam vůli?

Nevede.

Neznejišťuje vás trochu chování návštěvníků hor v posledních dnech a týdnech? Na sjezdovkách, které nejsou otevřeny... mnozí si prostě s nějakými opatřeními příliš hlavu nelámou. Čili, jste skutečně schopni garantovat, že by ta opatření byla dodržována?

My jsme to dělali i předtím, když jsme měli dvacet dní otevřeno. Ale chci říct, že samozřejmě, ty hotely jsou na to vybavené stejně jako skiareály. Za předpokladu, že je tam personál, který to může řídit, bude schopen poskytnout dezinfekci, usměrnit frontu, tak to prostě začne všechno fungovat. Za předpokladu, že tam nic není a je to jenom živelně... A vláda už definitivně ztratila důvěru lidí – neříkám, že každého, ale mojí tedy ano. Jestliže lidé těm opatřením nedůvěřují a spousta lidí ani neví, co mají dělat...

Rozumím tomu, co říkáte, ale přesto: je opravdu vhodná doba klást požadavky na otevření rekreačních zařízení ve chvíli, kdy zdravotní personál v některých krajích je na pokraji sil a riziko na nejvyšším stupni? A to se mi ani nechce mluvit o diskuzi ohledně kapacit krematorií.

Chtěla bych upozornit na to, že částečně se přemýšlelo o tom, že hotely by mohly ubytovávat pacienty s covidem. Tak se to vymýšlelo, hotel funguje přesně jako byt v baráku.

Čtěte také

Mluvíme ale i o restauračních zařízeních, těžko můžete čekat, že si tam lidé půjdou sednout každý s rozestupem a dají si čaj, když budou na té chatě spát.

A tak si sednou před chatou, sednou si před tou sjezdovkou, sednou si tam na pařez a vytáhnou si svoje svačiny, který si tam mění, nalejvají si vodu, půjčují si kokakolu...

Mířím spíš k tomu, jestli by teď neměla být na pořadu dne spíš než otevření provozoven debata o vhodných kompenzacích, které by vás udržely nad vodou.

Samozřejmě žádáme po vládě kompenzace. Já si myslím, že vláda nařízením... Já jsem si myslela, že to za svůj život už nezažiju, bohužel, stalo se. Takové to zastavení provozu, že mi někdo zakáže nakládat s mým majetkem, aniž by mi to dostatečně odůvodnil. Nemyslela jsem si, že na to ještě přijde. Připadám si trochu jako před rokem 1989, ale chápu, vir tady je, je potřeba se s ním nějak vypořádat, musí každý trochu přiložit své polínko. Já osobně jsem přesvědčená, že spousta těch podniků bude moct žádat kompenzace za zavření, a nejenom na základě nějakých programů Covid, kdy tady úředníci milostivě hodí pár drobků.

Proč se Sovová domnívá, že jsou restauratéři a hoteliéři očerňováni? A co říká na argument zavřených horských středisek v okolních zemích? Poslechněte si celý rozhovor vedený Vladimírem Krocem.

autoři: Vladimír Kroc , jkh

Související